經號:   
   (SN.12.51 更新)
6.苦品
相應部12相應51經/審慮經(因緣相應/因緣篇/修多羅)(莊春江譯)[SA.292]
  被我這麼聽聞
  有一次世尊住在舍衛城祇樹林給孤獨園。
  在那裡,世尊召喚比丘們:「比丘們!」
  「尊師!」那些比丘回答世尊。
  世尊說這個:
  「比丘們!當比丘審慮時,為了全部苦的完全滅盡,應該從哪方面審慮呢?」
  「大德!我們的法是世尊為根本的、世尊為導引的、世尊為依歸的,大德!就請世尊說明這個所說的義理,那就好了!聽聞世尊的[教說]後,比丘們將會憶持。」
  「比丘們!那樣的話,你們要聽!你們要好好作意!我將說了。」
  「是的,大德!」那些比丘回答世尊。
  世尊說這個:
  「比丘們!這裡,當比丘審慮時,他審慮:『凡這種種不同種類的老死苦在世間生起,這個苦,什麼為因?什麼為集?什麼生的?什麼為根源呢?在什麼存在時老死存在?在什麼不存在時老死不存在?』當他審慮時,他這麼知道:『凡這種種不同種類的老死苦在世間生起,這個苦,生為因,生為集,生生的,生為根源,在生存在時老死存在;在生不存在時老死不存在。』
  他知道老死、知道老死集、知道老死滅、知道適合導向老死滅道跡。而像這樣的行者是隨法行者,比丘們!這位比丘被稱為,為了全部苦的完全滅盡、為了老死滅的行者。
  然後,當更進一步審慮時,他審慮:『那麼,這個生,什麼為因?什麼為集?什麼生的?什麼為根源?在什麼存在時生存在?在什麼不存在時生不存在?』當他審慮時,他這麼知道:『生,有為因,有為集,有生的,有為根源,在有存在時生存在;在有不存在時生不存在。』
  他知道生、知道生集、知道生滅、知道適合導向生滅道跡。而像這樣的行者是隨法行者,比丘們!這位比丘被稱為,為了全部苦的完全滅盡、為了生滅的行者。
  然後,當更進一步審慮時,他審慮:『那麼,這個有,什麼是其因?……(中略)那麼,這個取,什麼是其因?……那麼,這個渴愛,什麼是其因?……受……觸……那麼,這個六處,什麼是其因?……那麼,這個名色……那麼,這個識……那麼,這些諸行,什麼為因?什麼為集?什麼生的?什麼為根源?在什麼存在時諸行存在?在什麼不存在時諸行不存在?』當他審慮時,他這麼知道:『諸行,無明為因,無明為集,無明生的,無明為根源,在無明存在時諸行存在;在無明不存在時諸行不存在。』
  他知道諸行、知道行集、知道行滅、知道適合導向行滅道跡。而像這樣的行者是隨法行者,比丘們!這位比丘被稱為,為了全部苦的完全滅盡、為了行滅的行者。
  比丘們!凡進入無明的男子個人如果造作福行,則識是進入福的(轉生於福的);如果造作非福行,則識是進入非福的;如果造作不動行,則識是進入不動的。
  比丘們!當比丘的無明被捨斷,明已生起,他以無明的褪去,明的生起,既不造作福行,也不造作非福行、不造作不動行。當不造作、不思時,不執取世間中任何事物。不執取者不戰慄,不戰慄者就自己證涅槃,他知道:『出生已盡梵行已完成應該被作的已作不再有此處[輪迴]的狀態。』
  如果他感受樂受,他知道:『它是無常的。』他知道:『是不被固執的。』他知道:『是不被歡喜的。』如果他感受苦受,他知道:『它是無常的。』他知道:『是不被固執的。』他知道:『是不被歡喜的。』如果他感受不苦不樂受,他知道:『它是無常的。』他知道:『是不被固執的。』他知道:『是不被歡喜的。』如果他感受樂受,離結縛地感受它;如果他感受苦受,離結縛地感受它;如果他感受不苦不樂受,離結縛地感受它。
  當感受身體終了的感受時,他知道:『我感受身體終了的感受。』當感受生命終了的感受時,他知道:『我感受生命終了的感受。』他知道:『以身體的崩解,隨後生命耗盡,就在這裡,一切被感受的、不被歡喜的都將成為清涼,遺骸被留下(剩下)。』[SN.22.88, MN.140, 362-365段]
  比丘們!猶如男子從陶匠的窯取出熱陶壺後,使之住立在平地上,在那種情況下,這個熱它就在那裡平息,陶瓷碎片會剩下。同樣的,比丘們!當比丘感受身體終了的感受時,知道:『我感受身體終了的感受。』或當感受生命終了的感受時,他知道:『我感受生命終了的感受。』他知道:『以身體的崩解,隨後生命耗盡,就在這裡,一切被感受的、不被歡喜的都將成為清涼,遺骸被留下。』
  比丘們!你們怎麼想它:漏盡比丘會造作福行、會造作非福行、會造作不動行嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部行不存在時,以行滅,識會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部識不存在時,以識滅,名色會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部名色不存在時,以名色滅,六處會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部六處不存在時,以六處滅,觸會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部觸不存在時,以觸滅,受會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部受不存在時,以受滅,渴愛會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部渴愛不存在時,以渴愛滅,取會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部取不存在時,以取滅,有會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部有不存在時,以有滅,生會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「又或在全部生不存在時,以生滅,老死會被你們知道嗎?」「大德!這確實不是。」
  「比丘們!好!好!比丘們!這是這樣,沒有其它的了。比丘們!那件事你們對我要相信、要勝解,在這裡,你們要成為無疑惑的、無猶豫的,這就是苦的結束。」
6. Dukkhavaggo
SN.12.51/(1). Parivīmaṃsanasuttaṃ
   51. Evaṃ me sutaṃ– ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tatra kho bhagavā bhikkhū āmantesi– “bhikkhavo”ti. “Bhadante”ti te bhikkhū bhagavato paccassosuṃ. Bhagavā etadavoca–
   “Kittāvatā nu kho, bhikkhave, bhikkhū parivīmaṃsamāno parivīmaṃseyya sabbaso sammā dukkhakkhayāyā”ti? “Bhagavaṃmūlakā no, bhante, dhammā bhagavaṃnettikā bhagavaṃpaṭisaraṇā Sādhu vata, bhante, bhagavantaṃyeva paṭibhātu etassa bhāsitassa attho. Bhagavato sutvā bhikkhū dhāressantī”ti. “Tena hi, bhikkhave, suṇātha, sādhukaṃ manasi karotha, bhāsissāmī”ti. “Evaṃ, bhante”ti kho te bhikkhū bhagavato paccassosuṃ. Bhagavā etadavoca –
   “Idha, bhikkhave, bhikkhu parivīmaṃsamāno parivīmaṃsati– ‘yaṃ kho idaṃ anekavidhaṃ nānappakārakaṃ dukkhaṃ loke uppajjati jarāmaraṇaṃ; idaṃ nu kho dukkhaṃ kiṃnidānaṃ kiṃsamudayaṃ kiṃjātikaṃ kiṃpabhavaṃ? Kismiṃ sati jarāmaraṇaṃ hoti, kismiṃ asati jarāmaraṇaṃ na hotī’ti? So parivīmaṃsamāno evaṃ pajānāti– ‘yaṃ kho idaṃ anekavidhaṃ nānappakārakaṃ dukkhaṃ loke uppajjati jarāmaraṇaṃ, idaṃ kho dukkhaṃ jātinidānaṃ jātisamudayaṃ jātijātikaṃ jātippabhavaṃ. Jātiyā sati jarāmaraṇaṃ hoti, jātiyā asati jarāmaraṇaṃ na hotī’”ti.
   “So jarāmaraṇañca pajānāti, jarāmaraṇasamudayañca pajānāti, jarāmaraṇanirodhañca pajānāti, yā ca jarāmaraṇanirodhasāruppagāminī paṭipadā tañca pajānāti, tathā paṭipanno ca hoti anudhammacārī; ayaṃ vuccati, bhikkhave, bhikkhu sabbaso sammā dukkhakkhayāya paṭipanno jarāmaraṇanirodhāya.
   “Athāparaṃ parivīmaṃsamāno parivīmaṃsati– ‘jāti panāyaṃ kiṃnidānā kiṃsamudayā kiṃjātikā kiṃpabhavā, kismiṃ sati jāti hoti, kismiṃ asati jāti na hotī’ti? So parivīmaṃsamāno evaṃ pajānāti– ‘jāti bhavanidānā bhavasamudayā bhavajātikā bhavappabhavā; bhave sati jāti hoti, bhave asati jāti na hotī’”ti.
   “So jātiñca pajānāti, jātisamudayañca pajānāti, jātinirodhañca pajānāti, yā ca jātinirodhasāruppagāminī paṭipadā tañca pajānāti, tathā paṭipanno ca hoti anudhammacārī; ayaṃ vuccati, bhikkhave, bhikkhu sabbaso sammā dukkhakkhayāya paṭipanno jātinirodhāya.
   “Athāparaṃ parivīmaṃsamāno parivīmaṃsati– ‘bhavo panāyaṃ kiṃnidāno …pe… upādānaṃ panidaṃ kiṃnidānaṃ… taṇhā panāyaṃ kiṃnidānā… vedanā… phasso… saḷāyatanaṃ panidaṃ kiṃnidānaṃ… nāmarūpaṃ panidaṃ… viññāṇaṃ panidaṃ… saṅkhārā panime kiṃnidānā kiṃsamudayā kiṃjātikā kiṃpabhavā; kismiṃ sati saṅkhārā honti, kismiṃ asati saṅkhārā na hontī’ti? So parivīmaṃsamāno evaṃ pajānāti– ‘saṅkhārā avijjānidānā avijjāsamudayā avijjājātikā avijjāpabhavā; avijjāya sati saṅkhārā honti, avijjāya asati saṅkhārā na hontī’”ti.
   “So saṅkhāre ca pajānāti, saṅkhārasamudayañca pajānāti, saṅkhāranirodhañca pajānāti, yā ca saṅkhāranirodhasāruppagāminī paṭipadā tañca pajānāti, tathā paṭipanno ca hoti anudhammacārī ayaṃ vuccati, bhikkhave, bhikkhu sabbaso sammā dukkhakkhayāya paṭipanno saṅkhāranirodhāya.
   “Avijjāgato yaṃ, bhikkhave, purisapuggalo puññaṃ ce saṅkhāraṃ abhisaṅkharoti, puññūpagaṃ hoti viññāṇaṃ. Apuññaṃ ce saṅkhāraṃ abhisaṅkharoti, apuññūpagaṃ hoti viññāṇaṃ. Āneñjaṃ ce saṅkhāraṃ abhisaṅkharoti āneñjūpagaṃ hoti viññāṇaṃ. Yato kho, bhikkhave, bhikkhuno avijjā pahīnā hoti vijjā uppannā, so avijjāvirāgā vijjuppādā neva puññābhisaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti na apuññābhisaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti na āneñjābhisaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti. Anabhisaṅkharonto anabhisañcetayanto na kiñci loke upādiyati; anupādiyaṃ na paritassati, aparitassaṃ paccattaññeva parinibbāyati. ‘Khīṇā jāti, vusitaṃ brahmacariyaṃ, kataṃ karaṇīyaṃ, nāparaṃ itthattāyā’ti pajānāti.
   “So sukhaṃ ce vedanaṃ vedayati, sā aniccāti pajānāti, anajjhositāti pajānāti, anabhinanditāti pajānāti. Dukkhaṃ ce vedanaṃ vedayati, sā aniccāti pajānāti, anajjhositāti pajānāti, anabhinanditāti pajānāti. Adukkhamasukhaṃ ce vedanaṃ vedayati, sā aniccāti pajānāti, anajjhositāti pajānāti, anabhinanditāti pajānāti. So sukhaṃ ce vedanaṃ vedayati, visaṃyutto naṃ vedayati. Dukkhaṃ ce vedanaṃ vedayati, visaṃyutto naṃ vedayati. Adukkhamasukhaṃ ce vedanaṃ vedayati, visaṃyutto naṃ vedayati.
   “So kāyapariyantikaṃ vedanaṃ vedayamāno kāyapariyantikaṃ vedanaṃ vedayāmīti pajānāti, jīvitapariyantikaṃ vedanaṃ vedayamāno jīvitapariyantikaṃ vedanaṃ vedayāmīti pajānāti. Kāyassa bhedā uddhaṃ jīvitapariyādānā idheva sabbavedayitāni anabhinanditāni sītībhavissanti, sarīrāni avasissantīti pajānāti.
   “Seyyathāpi, bhikkhave, puriso kumbhakārapākā uṇhaṃ kumbhaṃ uddharitvā same bhūmibhāge paṭisisseyya. Tatra yāyaṃ usmā sā tattheva vūpasameyya, kapallāni avasisseyyuṃ. Evameva kho, bhikkhave, bhikkhu kāyapariyantikaṃ vedanaṃ vedayamāno kāyapariyantikaṃ vedanaṃ vedayāmīti pajānāti, jīvitapariyantikaṃ vedanaṃ vedayamāno jīvitapariyantikaṃ vedanaṃ vedayāmīti pajānāti. Kāyassa bhedā uddhaṃ jīvitapariyādānā idheva sabbavedayitāni anabhinanditāni sītībhavissanti, sarīrāni avasissantīti pajānāti.
   “Taṃ kiṃ maññatha, bhikkhave, api nu kho khīṇāsavo bhikkhu puññābhisaṅkhāraṃ vā abhisaṅkhareyya apuññābhisaṅkhāraṃ vā abhisaṅkhareyya āneñjābhisaṅkhāraṃ vā abhisaṅkhareyyā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana saṅkhāresu asati, saṅkhāranirodhā api nu kho viññāṇaṃ paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana viññāṇe asati, viññāṇanirodhā api nu kho nāmarūpaṃ paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana nāmarūpe asati, nāmarūpanirodhā api nu kho saḷāyatanaṃ paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana saḷāyatane asati, saḷāyatananirodhā api nu kho phasso paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana phasse asati, phassanirodhā api nu kho vedanā paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana vedanāya asati, vedanānirodhā api nu kho taṇhā paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana taṇhāya asati, taṇhānirodhā api nu kho upādānaṃ paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana upādāne asati, upādānanirodhā api nu kho bhavo paññāyethā”ti. “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana bhave asati, bhavanirodhā api nu kho jāti paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Sabbaso vā pana jātiyā asati, jātinirodhā api nu kho jarāmaraṇaṃ paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”.
   “Sādhu sādhu, bhikkhave, evametaṃ, bhikkhave, netaṃ aññathā. Saddahatha me taṃ, bhikkhave, adhimuccatha, nikkaṅkhā ettha hotha nibbicikicchā. Esevanto dukkhassā”ti. Paṭhamaṃ.
漢巴經文比對(莊春江作):
  「福行」(puññaṃ ce saṅkhāraṃ),菩提比丘長了英譯為「有福的意志形成」(generates a meritorious volitional formation)。按:《顯揚真義》以「十三種思的福德作為」(terasacetanābhedaṃ puññābhisaṅkhāraṃ)解說,長老夾註為「即八欲界善心與五色界善心」(參看《阿毘達摩精解》第一章十三、十八節)。
  「無所有行/非福不福行(SA.292)」,南傳作「不動行」(āneñjaṃ saṅkhāraṃ),菩提比丘長老英譯為「泰然自若之意志的形成」(imperturbable volitional formation)。按:《顯揚真義》以「四種思、不動的造作」(catucetanābhedaṃ āneñjābhisaṅkhāraṃ)解說,長老夾註為「即四無色界的善心」(i.e., in the four wholesome cittas of the formless sphere)。
  「當不造作、不思時」(Anabhisaṅkharonto anabhisañcetayanto),菩提比丘長老英譯為「因為他不產生或製造意志的形成」(since he does not generate or fashion volitional formations)。
  「陶瓷碎片會剩下」(kapallāni avasisseyyuṃ),菩提比丘長老英譯為「陶瓷碎片會留下」(potsherds would be left),並解說「kapalla」通常指「壺」或「鉢」,但經文使用複數語態(kapallāni),則指破碎的「陶瓷碎片」。按:《顯揚真義》以「連同在甕邊緣有些不被結縛的陶瓷碎片」(saha mukhavaṭṭiyā ekābaddhāni kumbhakapallāni)解說。