北傳:雜阿含1169經 南傳:相應部35相應246經 關涉主題:實踐/遮止貪瞋癡‧譬喻/琵琶琴聲、耐心驅牛 (更新)
雜阿含1169經[正聞本387經/佛光本263經](入處相應/六入處誦/修多羅)(莊春江標點)
  如是我聞
  一時憍賞彌國瞿師羅園。
  爾時,世尊告諸比丘
  「若有比丘、比丘尼眼、色、識因緣生,若欲、若貪、若昵、若念、若決定著處,於彼諸心善自防護,所以者何?此等皆是恐畏之道,有礙、有難;此惡人所依,非善人所依,是故,應自防護;耳、鼻、舌、身、意亦復如是。
  譬如:田夫有好田苗,其守田者懶惰放逸,欄牛噉食,愚癡凡夫亦復如是,六觸入處……乃至放逸亦復如是。
  若好田苗,其守田者心不放逸,欄牛不{暴}[食],設復入田,盡驅令出,所謂:若心、若意、若識,多聞聖弟子五欲功德善自攝護,盡{心}[止]令滅。
  若好田苗,其守護田者不自放逸,欄牛入境,左手牽鼻,右手執杖,遍身搥打,驅出其田,諸比丘!於意云何?彼牛遭苦痛已,從村至宅,從宅至村,復當如前過食田苗不?」
  答言:「不也,世尊!所以者何?憶先入田遭捶杖苦故。」
  「如是,比丘!若心、若意、若識,多聞聖弟子於六觸入處,極生厭離、恐怖,內心安住,制令一意。
  諸比丘!過去世時,有王聞未曾有好彈琴聲,極生愛樂、耽湎、染著,問諸大臣:『此何等聲甚可愛樂?』
  大臣答言:『此是琴聲。』
  [王]語大臣:『取彼聲來。』
  大臣受教,即往取琴來,白言:『大王!此是琴作好聲者。』
  王語大臣:『我不用琴,取其先聞可愛樂聲來。』
  大臣答言:『如此之琴,有眾多種具,謂:有柄、有槽、有麗、有絃、有皮、巧方便人彈之,得眾具因緣,乃成音聲,非不得眾具而有音聲,前所聞聲,久已過去,轉亦盡滅,不可持來。』
  爾時,大王作是念,言:『咄!何用此虛偽物為!世間琴者,是虛偽物,而令世人耽湎、染著,汝今持去,片片析破,棄於十方。』
  大臣受教,析為百分,棄於處處。
  如是,比丘!若色、受、想、思、欲,知此諸法無常、有為、心因緣生而便說言是我、我所,彼於異時,一切悉無,諸比丘!應作如是平等正智如實觀察。」
  佛說此經已,諸比丘聞佛所說,歡喜奉行。

相應部35相應246經/如琵琶琴經(處相應/處篇/修多羅)(莊春江譯)
  「比丘們!對凡任何比丘或比丘尼,在能被眼識知的諸色上如果生起意欲,或貪,或瞋,或癡,或甚至心的嫌惡者,應該從那裡阻止心:『這是一條有恐怖,有所怖畏,有荊棘,有叢林的道路,是歧途、邪道、有劫賊災難的,這是非善人親近的道路、這不是善人親近的道路,你不適合這個。』從那個因由,應該從能被眼識知的諸色阻止心。……(中略)。
  比丘們!對凡任何比丘或比丘尼,在能被舌識知的諸味道上……(中略)在能被意識知的諸法上,如果生起意欲,或貪,或瞋,或癡,或甚至心的嫌惡者,應該從那裡阻止心:『這是一條有恐怖,有所怖畏,有荊棘,有叢林的道路,是歧途、邪道、有劫賊災難的,這是非善人親近的道路,以及這不是善人親近的道路,你不適合這個。』從那個因由,應該從能被意識知的諸法阻止心。
  比丘們!猶如稻田(穀物)已成熟(具足),而稻田守護者是放逸者,又吃穀物的牛進入那個稻田後,盡情地來到陶醉,來到放逸。同樣的,比丘們!未聽聞的一般人六觸處上是不自制的作者,在五種欲上盡情地來到陶醉,來到放逸。
  比丘們!猶如稻田已成熟,而稻田守護者是不放逸者,又吃穀物的牛進入那個稻田,稻田守護者在牛鼻處善捉住地捉住牠;在牛鼻處善捉住地捉住後,在頭上的兩角處善制伏地制伏;在頭上的兩角處善制伏地制伏後,以棍棒善敲打地敲打;以棍棒善敲打地敲打後驅離。
  比丘們!第二次又……(中略)比丘們!第三次,吃穀物的牛又進入那個稻田,稻田守護者在牛鼻處善捉住地捉住牠;在牛鼻處善捉住地捉住後,在頭上的兩角處善制伏地制伏;在頭上的兩角處善制伏地制伏後,以棍棒善敲打地敲打;以棍棒善敲打地敲打後驅離。
  比丘們!這樣,那隻吃穀物的牛來到村落或來到山林,常站的或常坐的,都記得(隨念著)那個先前的棍棒之觸,不再進入那個稻田。同樣的,比丘們!當比丘的心在六觸處上被克制(征服?)、被善克制,自身內在就安頓,平靜,成為專一的,入定。
  比丘們!猶如國王或國王的大臣是以前未聽過琵琶琴聲者,他聽聞琵琶琴聲,他這麼說:『喂!這個這麼誘人的(能被染的)、這麼能被欲求的、這麼能被陶醉的、這麼能被迷戀的、這麼能被繫縛的聲音是哪個的?』他們這麼說它:『大德!這是名為琵琶琴:這個這麼誘人的、這麼能被欲求的、這麼能被陶醉的、這麼能被迷戀的、這麼束縛人的聲音。』
  他這麼說:『先生!去!請你們為我帶來那個琵琶琴。』
  他們為他帶來那個琵琶琴,他們這麼說它:『大德!這是那個琵琶琴:這個這麼誘人的、這麼能被欲求的、這麼能被陶醉的、這麼能被迷戀的、這麼束縛人的聲音。』
  他這麼說:『先生!以那個琵琶琴對我夠了!請你們就為我帶來那個聲音。』
  他們這麼說它:『大德!這名為琵琶琴有種種要素、大要素,被種種要素從事發聲(說),即:緣於腹板,緣於腹皮,緣於頸把,緣於頭,緣於絃,緣於弦撥,緣於男子適當的努力,大德!這樣,這名為琵琶琴有種種要素、大要素,被種種要素從事發聲。』
  他使那個琵琶琴破裂成十塊或百塊,使那個琵琶琴破裂成十塊或百塊後,做成碎碎的,做成碎碎的後以火燃燒,以火燃燒後轉成(作)灰,轉成灰後在大風處暴露,或在河中急流處沖走,他這麼說:『先生!這名為琵琶琴確實是像這樣這麼不實的,還有,凡任何名為琵琶琴者,這裡,這人們長時間成為放逸的、沈迷的。』同樣的,比丘們!比丘探求色,直到色的趣處之所及;探求受,直到受的趣處之所及;探求想,直到想的趣處之所及;探求諸行,直到諸行的趣處之所及;探求識,直到識的趣處之所及,當他探求色,直到色的趣處之所及;探求受……(中略)想……諸行……探求識,直到識的趣處之所及時,凡對他那個是『我』,或『我的』,或『我是』者,那個對他都不存在。」

巴利語經文(台灣嘉義法雨道場流通的word版本)
SN.35.246(另版SN.35.205)/(9) Vīṇopamasuttaṃ
   246. “Yassa kassaci, bhikkhave, bhikkhussa vā bhikkhuniyā vā cakkhuviññeyyesu rūpesu uppajjeyya chando vā rāgo vā doso vā moho vā paṭighaṃ vāpi cetaso, tato cittaṃ nivāreyya. Sabhayo ceso maggo sappaṭibhayo ca sakaṇṭako ca sagahano ca ummaggo ca kummaggo ca duhitiko ca. Asappurisasevito ceso maggo, na ceso maggo sappurisehi sevito. Na tvaṃ etaṃ arahasīti. Tato cittaṃ nivāraye cakkhuviññeyyehi rūpehi …pe… yassa kassaci, bhikkhave, bhikkhussa vā bhikkhuniyā vā jivhāviññeyyesu rasesu …pe… manoviññeyyesu dhammesu uppajjeyya chando vā rāgo vā doso vā moho vā paṭighaṃ vāpi cetaso tato cittaṃ nivāreyya. Sabhayo ceso maggo sappaṭibhayo ca sakaṇṭako ca sagahano ca ummaggo ca kummaggo ca duhitiko ca. Asappurisasevito ceso maggo, na ceso maggo sappurisehi sevito. Na tvaṃ etaṃ arahasīti. Tato cittaṃ nivāraye manoviññeyyehi dhammehi.
   “Seyyathāpi, bhikkhave, kiṭṭhaṃ sampannaṃ. Kiṭṭhārakkho ca pamatto, goṇo ca kiṭṭhādo aduṃ kiṭṭhaṃ otaritvā yāvadatthaṃ madaṃ āpajjeyya pamādaṃ āpajjeyya evameva kho, bhikkhave, assutavā puthujjano chasu phassāyatanesu asaṃvutakārī pañcasu kāmaguṇesu yāvadatthaṃ madaṃ āpajjati pamādaṃ āpajjati.
   “Seyyathāpi, bhikkhave, kiṭṭhaṃ sampannaṃ kiṭṭhārakkho ca appamatto goṇo ca kiṭṭhādo aduṃ kiṭṭhaṃ otareyya. Tamenaṃ kiṭṭhārakkho nāsāyaṃ suggahitaṃ gaṇheyya. Nāsāyaṃ suggahitaṃ gahetvā uparighaṭāyaṃ suniggahitaṃ niggaṇheyya. Uparighaṭāyaṃ suniggahitaṃ niggahetvā daṇḍena sutāḷitaṃ tāḷeyya. Daṇḍena sutāḷitaṃ tāḷetvā osajjeyya. Dutiyampi kho, bhikkhave …pe… tatiyampi kho, bhikkhave, goṇo kiṭṭhādo aduṃ kiṭṭhaṃ otareyya. Tamenaṃ kiṭṭhārakkho nāsāyaṃ suggahitaṃ gaṇheyya. Nāsāyaṃ suggahitaṃ gahetvā uparighaṭāyaṃ suniggahitaṃ niggaṇheyya. Uparighaṭāyaṃ suniggahitaṃ niggahetvā daṇḍena sutāḷitaṃ tāḷeyya. Daṇḍena sutāḷitaṃ tāḷetvā osajjeyya. Evañhi so, bhikkhave, goṇo kiṭṭhādo gāmagato vā araññagato vā, ṭhānabahulo vā assa nisajjabahulo vā na taṃ kiṭṭhaṃ puna otareyya– tameva purimaṃ daṇḍasamphassaṃ samanussaranto. Evameva kho, bhikkhave, yato kho bhikkhuno chasu phassāyatanesu cittaṃ udujitaṃ hoti sudujitaṃ, ajjhattameva santiṭṭhati, sannisīdati, ekodi hoti, samādhiyati.
   “Seyyathāpi, bhikkhave, rañño vā rājamahāmattassa vā vīṇāya saddo assutapubbo assa. So vīṇāsaddaṃ suṇeyya. So evaṃ vadeyya– ‘ambho, kassa nu kho eso saddo evaṃrajanīyo evaṃkamanīyo evaṃmadanīyo evaṃmucchanīyo evaṃbandhanīyo’ti? Tamenaṃ evaṃ vadeyyuṃ– ‘esā, kho, bhante, vīṇā nāma, yassā eso saddo evaṃrajanīyo evaṃkamanīyo evaṃmadanīyo evaṃmucchanīyo evaṃbandhanīyo’ti. So evaṃ vadeyya– ‘gacchatha me, bho, taṃ vīṇaṃ āharathā’ti. Tassa taṃ vīṇaṃ āhareyyuṃ. Tamenaṃ evaṃ vadeyyuṃ– ‘ayaṃ kho sā, bhante, vīṇā yassā eso saddo evaṃrajanīyo evaṃkamanīyo evaṃmadanīyo evaṃmucchanīyo evaṃbandhanīyo’ti. So evaṃ vadeyya– ‘alaṃ me, bho, tāya vīṇāya, tameva me saddaṃ āharathā’ti. Tamenaṃ evaṃ vadeyyuṃ – ‘ayaṃ kho, bhante, vīṇā nāma anekasambhārā mahāsambhārā. Anekehi sambhārehi samāraddhā vadati seyyathidaṃ– doṇiñca paṭicca cammañca paṭicca daṇḍañca paṭicca upadhāraṇe ca paṭicca tantiyo ca paṭicca koṇañca paṭicca purisassa ca tajjaṃ vāyāmaṃ paṭicca evāyaṃ, bhante, vīṇā nāma anekasambhārā mahāsambhārā. Anekehi sambhārehi samāraddhā vadatī’ti. So taṃ vīṇaṃ dasadhā vā satadhā vā phāleyya, dasadhā vā satadhā vā taṃ phāletvā sakalikaṃ sakalikaṃ kareyya. Sakalikaṃ sakalikaṃ karitvā agginā ḍaheyya, agginā ḍahitvā masiṃ kareyya. Masiṃ karitvā mahāvāte vā ophuneyya, nadiyā vā sīghasotāya pavāheyya. So evaṃ vadeyya– ‘asatī kirāyaṃ, bho, vīṇā nāma, yathevaṃ yaṃ kiñci vīṇā nāma ettha ca panāyaṃ jano ativelaṃ pamatto palaḷito’ti. Evameva kho, bhikkhave, bhikkhu rūpaṃ samanvesati yāvatā rūpassa gati, vedanaṃ samanvesati yāvatā vedanāya gati, saññaṃ samanvesati yāvatā saññāya gati, saṅkhāre samanvesati yāvatā saṅkhārānaṃ gati, viññāṇaṃ samanvesati yāvatā viññāṇassa gati. Tassa rūpaṃ samanvesato yāvatā rūpassa gati, vedanaṃ samanvesato …pe… saññaṃ… saṅkhāre… viññāṇaṃ samanvesato yāvatā viññāṇassa gati. Yampissa taṃ hoti ahanti vā mamanti vā asmīti vā tampi tassa na hotī”ti. Navamaṃ.
南北傳經文比對(莊春江作):