北傳:雜阿含282經 南傳:中部152經 關涉主題:觀念/不聽不見非修根‧實踐/分明地覺察、知非羞愧即離 (更新)
雜阿含282經[正聞本405經/佛光本281經](入處相應/六入處誦/修多羅)(莊春江標點)
  如是我聞
  一時住迦{微}[徵]伽羅牟真鄰陀林中。
  時,有年少名欝多羅,是波羅奢那弟子,來詣佛所,恭敬問訊已,退坐一面。
  爾時,世尊告欝多羅:
  「汝師波羅奢那為汝等說修諸根不?」
  欝多羅言:「說已,瞿曇!」
  佛告欝多羅:
  「汝師波羅奢那云何說修諸根?」
  欝多羅白佛言:
  「我師波羅奢那說:『眼不見色,耳不聽聲,是名修根。』」
  佛告欝多羅:
  「若如汝波羅奢那說,盲者是修根不?所以者何?如唯盲者眼不見色。」
  爾時,尊者阿難在世尊後,執扇扇佛。
  尊者阿難語鬱多[羅]言:
  「如波羅奢那所說,聾者是修根不?所以者何?如唯聾者耳不聞聲。」
  爾時,世尊告尊者阿難:
  「異於賢聖法律無上修諸根。」
  阿難白佛言:
  「唯願世尊為諸比丘說賢聖法律無上修根!諸比丘聞已,當受奉行。」
  佛告阿難:「諦聽!善思!當為汝說。
  眼、色生眼識,見可意色,欲修如來厭離,正念、正智。
  眼、色緣,生眼識,不可意,{故}[欲]修如來不厭離,正念、正智。
  眼、色緣,生眼識,可意、不可意,欲修如來厭離、不厭離,正念、正智。
  眼、色緣,生眼識,不可意、可意,欲修如來不厭離、厭離,正念、正智。
  眼、色緣,生眼識,可意、不可意、可不可意,欲修如來厭、不厭俱離,捨心住、正念、正智。
  如是,阿難!若有於此五句,心善調伏、善關閉、善守護、善攝持、善修習,是則於眼、色無上修根。
  耳……鼻……舌……身……意、法亦如是說。
  阿難!是名賢聖法律無上修根。」
  尊者阿難白佛言:
  「世尊!云何賢聖法律為賢聖修根?」
  佛告阿難:
  「眼、色緣,生眼識,生可意,生不可意,生可意、不可意,彼聖弟子如是如實知:『我眼、色緣,生眼識,生可意,生不可意,生可意、不可意,此則寂滅,此則勝妙,所謂俱捨。』得彼捨已,離厭、不厭。
  譬如:力士[彈指]頃[滅],如是,眼、色緣,生眼識,生可意,生不可意,生可意、不可意,俄爾盡滅,得離厭、不厭,捨。
  如是,耳、聲緣,生耳識,生可意,生不可意,生可意、不可意,聖弟子如是如實知:『我耳識聞聲,生可意,生不可意,生可意、不可意,此則寂滅、勝妙,所謂為捨。』得捨已,離厭、不厭。
  譬如:大力士夫彈指,發聲即滅,如是,耳、聲緣,生耳識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已盡滅,是則為捨,得彼捨已,離厭、不厭。
  鼻、香緣,生鼻識,生可意,生不可意,生可意、不可意,聖弟子如是如實知:『鼻、香緣,生鼻識,生可意,生不可意,生可意、不可意,此則寂滅,此則勝妙,所謂為捨。』得彼捨已,離厭、不厭。
  譬如:蓮{荷}[華]水所不染,如是,鼻、香緣,生鼻識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已盡滅,所謂為捨,得彼捨已,離厭、不厭。
  舌、味緣,生舌識,生可意,生不可意,生可意、不可意,彼聖弟子如是如實知:『舌、味緣,生舌識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已盡滅,寂滅、勝妙,所謂為捨。』得彼捨已,離厭、不厭。
  譬如:力士舌端唾沫,盡唾令滅,如是,舌、味緣,生舌識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已盡滅,所謂為捨,得彼捨已,離厭、不厭。
  身、觸,生身識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已盡滅,聖弟子如是如實知:『身、觸緣,生身識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已盡滅,寂滅、勝妙,所謂為捨。』得彼捨已,離厭、不厭。
  譬如:鐵丸燒令極熱,小渧水灑,尋即消滅,如是,身、觸緣,生身識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已盡滅,所謂為捨,得彼捨已,離厭、不厭。
  意、法緣,生意識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已速滅,聖弟子如是如實知:『意、法緣,生意識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已盡滅,是則寂滅,是則勝妙,所謂為捨。』得彼捨已,離厭、不厭。
  譬如:力士斷多羅樹頭,如是,意、法緣,生意識,生可意,生不可意,生可意、不可意,生已盡滅,所謂為捨。得彼捨已,離厭、不厭。
  阿難!是為賢聖法律,為聖弟子修諸根。」
  「云何為聖法律,{覺}[學]見跡?」
  佛告阿難:
  「眼、色緣,生眼識,生可意,生不可意,生可意、不可意,彼聖弟子、恥、厭惡。
  耳……鼻……舌……身……意、法緣,生意識,生可意,生不可意,生可意、不可意,彼聖弟子慚、恥、厭惡。
  阿難!是名賢聖法律,{覺}[學]見跡。
  阿難!是名賢聖法律無上修諸根,已說賢聖修諸根,已說{覺}[學]見跡。
  阿難!我為諸聲聞所作,所作已作,汝等當作所作,廣說如篋毒蛇經。」
  佛說此經已,尊者阿難聞佛所說,歡喜奉行。

中部152經/根的修習經(六處品)(莊春江譯)
  被我這麼聽聞
  有一次世尊住在迦徵伽羅國善竹林中。
  那時,波羅奢耶的徒弟巫多羅學生婆羅門去見世尊。抵達後,與世尊一起互相問候。交換應該被互相問候的友好交談後,在一旁坐下。世尊對在一旁坐下的波羅奢耶的徒弟巫多羅學生婆羅門說這個:
  「巫多羅!波羅奢耶婆羅門為弟子們教導根的修習嗎?」
  「喬達摩尊師!波羅奢耶婆羅門為弟子們教導根的修習。」
  「巫多羅!那麼,如怎樣波羅奢耶婆羅門為弟子們教導根的修習?」
  「喬達摩尊師!這裡,不以眼見色,不以耳聽聲音,喬達摩尊師!波羅奢耶婆羅門這麼為弟子們教導根的修習。」
  「巫多羅!在存在這樣時,如婆羅門波羅奢耶的言語,盲者將有根的修習,聾者將有根的修習,巫多羅!因為,盲者不以眼見色,聾者不以耳聽聲。」
  在這麼說時,波羅奢耶的徒弟巫多羅學生婆羅門沈默地、羞愧地、垂肩地、低頭地、鬱悶地、不能反應地坐著。
  那時,世尊知道波羅奢耶的徒弟巫多羅學生婆羅門成為沈默的、羞愧的,垂肩的、低頭的、鬱悶的、不能反應的後,召喚尊者阿難:
  「阿難!婆羅門波羅奢耶以另一種為弟子們教導根的修習,阿難!還有,在聖者之律中無上根的修習是另一種。」
  「世尊!是為了這個的適當時機,善逝!是為了這個的適當時機:凡如果世尊教導在聖者之律中無上根的修習,聽聞世尊的[教說]後,比丘們將會憶持。」
  「阿難!那樣的話,你要聽!你要好好作意!我將說。」
  「是的,大德!」尊者阿難回答世尊。
  世尊說這個:(453)
  「阿難!而怎樣是在聖者之律中無上根的修習呢?
  阿難!這裡,比丘的以眼見色後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起,他這麼知道:『我有這個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的,而那是有為的、粗的、緣所生的。這是寂靜的;這是勝妙的,即:平靜。』他的那個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的被滅,平靜住立。
  阿難!猶如有眼的男子睜眼後閉眼,或閉眼後睜眼。同樣的,阿難!凡某人的已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的這麼快速地、這麼迅速地、這麼少困難地被滅,平靜住立。阿難!這被稱為:在能被眼識知的諸色上,在聖者之律中無上根的修習。(454)
  再者,阿難!比丘的以耳聽聲音後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起,他這麼知道:『我有這個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的,而那是有為的、粗的、緣所生的。這是寂靜的;這是勝妙的,即:平靜。』他的那個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的被滅,平靜住立。
  阿難!猶如有力氣的男子少困難地打彈指。同樣的,阿難!凡某人的已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的這麼快速地、這麼迅速地、這麼少困難地被滅,平靜住立。阿難!這被稱為:在能被耳識知的諸聲音上,在聖者之律中無上根的修習。(455)
  再者,阿難!比丘的以鼻聞氣味後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起,他這麼知道:『我有這個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的,而那是有為的、粗的、緣所生的。這是寂靜的;這是勝妙的,即:平靜。』他的那個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的被滅,平靜住立。
  阿難!猶如在一點點傾斜荷葉上諸水滴滾動,不停住。同樣的,阿難!凡某人的已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的這麼快速地、這麼迅速地、這麼少困難地被滅,平靜住立。阿難!這被稱為:在能被鼻識知的諸氣味上,在聖者之律中無上根的修習。(456)
  再者,阿難!比丘的以舌嚐味道後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起,他這麼知道:『我有這個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的,而那是有為的、粗的、緣所生的。這是寂靜的;這是勝妙的,即:平靜。』他的那個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的被滅,平靜住立。
  阿難!猶如有力氣的男子在舌端集成一團唾液團後少困難地吐出。同樣的,阿難!凡某人的已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的這麼快速地、這麼迅速地、這麼少困難地被滅,平靜住立。阿難!這被稱為:在能被舌識知的諸味道上,在聖者之律中無上根的修習。(457)
  再者,阿難!比丘的以身觸所觸後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起,他這麼知道:『我有這個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的,而那是有為的、粗的、緣所生的。這是寂靜的;這是勝妙的,即:平靜。』他的那個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的被滅,平靜住立。
  阿難!猶如有力氣的男子伸直彎曲的手臂,或彎曲伸直的手臂。同樣的,阿難!凡某人的已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的這麼快速地、這麼迅速地、這麼少困難地被滅,平靜住立。阿難!這被稱為:在能被身識知的諸所觸上,在聖者之律中無上根的修習。(458)
  再者,阿難!比丘的以意識知法後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起,他這麼知道:『我有這個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的,而那是有為的、粗的、緣所生的。這是寂靜的;這是勝妙的,即:平靜。』他的那個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的被滅,平靜住立。
  阿難!猶如有力氣的男子在白天被加熱的鐵盤上使二或三滴水落下,阿難!水滴的落下是徐緩的,然後,它就急速地走到遍盡、耗盡(遍取)。同樣的,阿難!凡某人的已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的這麼快速地、這麼迅速地、這麼少困難地被滅,平靜住立。阿難!這被稱為:在能被意識知的諸法上,在聖者之律中無上根的修習。
  阿難!這樣是在聖者之律中無上根的修習。(459)
  阿難!而怎樣是有學行者
  阿難!這裡,比丘的以眼見色後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起。他以那個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的困擾、慚、嫌惡。
  以耳聽聲……(中略)以鼻聞氣味……以舌嚐味道……以身觸所觸……以意識知法後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起。他以那個已生起合意的,已生起不合意的,已生起合意不合意的困擾、慚、嫌惡。
  阿難!這樣是有學行者。(460)
  阿難!而怎樣是聖者的已修習根呢?
  阿難!這裡,比丘的以眼見色後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起。
  如果他希望『在厭逆上願我住於無厭逆想的』,在那裡,他住於無厭逆想的。
  如果他希望『在無厭逆上願我住於厭逆想的』,在那裡,他住於厭逆想的。
  如果他希望『在厭逆與不厭逆上願我住於無厭逆想的』,在那裡,他住於無厭逆想的。
  如果他希望『在不厭逆與厭逆上願我住於厭逆想的』,在那裡,他住於厭逆想的。
  如果他希望『回避厭逆與不厭逆那兩者後願我住於平靜的、具念的、正知的』,在那裡,他住於平靜的、具念的、正知的。(461)
  再者,阿難!以耳聽聲……(中略)以鼻聞氣味……以舌嚐味道……以身觸所觸……以意識知法後,合意的生起,不合意的生起,合意不合意的生起。
  如果他希望『在厭逆上願我住於無厭逆想的』,在那裡,他住於無厭逆想的。
  如果他希望『在無厭逆上願我住於厭逆想的』,在那裡,他住於厭逆想的。
  如果他希望『在厭逆與不厭逆上願我住於無厭逆想的』,在那裡,他住於無厭逆想的。
  如果他希望『在不厭逆與厭逆上願我住於厭逆想的』,在那裡,他住於厭逆想的。
  如果他希望『回避厭逆與不厭逆那兩者後願我住於平靜的、具念的、正知的』,在那裡,他住於平靜的、具念的、正知的。
  阿難!這樣是聖者的已修習根。(462)
  阿難!像這樣,在聖者之律中無上根的修習被我教導,有學行者被教導,聖者的已修習根被教導。阿難!凡出自憐愍應該被老師、利益者、憐愍者為了弟子作的,那個被我為你們做了。阿難!有這些樹下、這些空屋,阿難!你們要修禪,不要放逸,不要以後成為後悔者,這是我們為你們的教誡。」
  世尊說這個,悅意的尊者阿難歡喜世尊的所說。(463)
  根的修習經第十終了。
  六處品第五終了,其攝頌
  「給孤獨、闡陀,富樓那、難達葛、羅侯羅,
   六個六的一組的、六處的,頻頭城、純淨的,
   還有根的修習,為第五個教誡品。」
  這是品的攝頌:
  「天臂與逐步,空與分別,
   『六處』品,後五十則確立。」
  後五十則已完成。
  以三個五十則組成的全體中部已完成。

巴利語經文(台灣嘉義法雨道場流通的word版本)
MN.152/(10) Indriyabhāvanāsuttaṃ
   453. Evaṃ me sutaṃ– ekaṃ samayaṃ bhagavā gajaṅgalāyaṃ viharati suveḷuvane. Atha kho uttaro māṇavo pārāsiviyantevāsī yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavatā saddhiṃ sammodi. Sammodanīyaṃ kathaṃ sāraṇīyaṃ vītisāretvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinnaṃ kho uttaraṃ māṇavaṃ pārāsiviyantevāsiṃ bhagavā etadavoca– “deseti, uttara, pārāsiviyo brāhmaṇo sāvakānaṃ indriyabhāvanan”ti? “Deseti, bho gotama, pārāsiviyo brāhmaṇo sāvakānaṃ indriyabhāvanan”ti. “Yathā kathaṃ pana, uttara, deseti pārāsiviyo brāhmaṇo sāvakānaṃ indriyabhāvanan”ti? “Idha, bho gotama, cakkhunā rūpaṃ na passati, sotena saddaṃ na suṇāti– evaṃ kho, bho gotama, deseti pārāsiviyo brāhmaṇo sāvakānaṃ indriyabhāvanan”ti. “Evaṃ sante kho, uttara, andho bhāvitindriyo bhavissati, badhiro bhāvitindriyo bhavissati; yathā pārāsiviyassa brāhmaṇassa vacanaṃ. Andho hi, uttara, cakkhunā rūpaṃ na passati, badhiro sotena saddaṃ na suṇātī”ti. Evaṃ vutte, uttaro māṇavo pārāsiviyantevāsī tuṇhībhūto maṅkubhūto pattakkhandho adhomukho pajjhāyanto appaṭibhāno nisīdi.
   Atha kho bhagavā uttaraṃ māṇavaṃ pārāsiviyantevāsiṃ tuṇhībhūtaṃ maṅkubhūtaṃ pattakkhandhaṃ adhomukhaṃ pajjhāyantaṃ appaṭibhānaṃ viditvā āyasmantaṃ ānandaṃ āmantesi– “aññathā kho, ānanda, deseti pārāsiviyo brāhmaṇo sāvakānaṃ indriyabhāvanaṃ, aññathā ca panānanda, ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā hotī”ti. “Etassa, bhagavā, kālo; etassa, sugata, kālo yaṃ bhagavā ariyass vinaye anuttaraṃ indriyabhāvanaṃ deseyya. Bhagavato sutvā bhikkhū dhāressantī”ti. “Tenahānanda, suṇāhi, sādhukaṃ manasi karohi; bhāsissāmī”ti. “Evaṃ, bhante”ti kho āyasmā ānando bhagavato paccassosi. Bhagavā etadavoca–
   454. “Kathañcānanda, ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā hoti? Idhānanda, bhikkhuno cakkhunā rūpaṃ disvā uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So evaṃ pajānāti– ‘uppannaṃ kho me idaṃ manāpaṃ, uppannaṃ amanāpaṃ, uppannaṃ manāpāmanāpaṃ Tañca kho saṅkhataṃ oḷārikaṃ paṭiccasamuppannaṃ. Etaṃ santaṃ etaṃ paṇītaṃ yadidaṃ– upekkhā’ti. Tassa taṃ uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati; upekkhā saṇṭhāti. Seyyathāpi, ānanda, cakkhumā puriso ummīletvā vā nimīleyya, nimīletvā vā ummīleyya; evameva kho, ānanda, yassa kassaci evaṃsīghaṃ evaṃtuvaṭaṃ evaṃ-appakasirena uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati, upekkhā saṇṭhāti– ayaṃ vuccatānanda, ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā cakkhuviññeyyesu rūpesu.
   455. “Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhuno sotena saddaṃ sutvā uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So evaṃ pajānāti– ‘uppannaṃ kho me idaṃ manāpaṃ, uppannaṃ amanāpaṃ, uppannaṃ manāpāmanāpaṃ. Tañca kho saṅkhataṃ oḷārikaṃ paṭiccasamuppannaṃ. Etaṃ santaṃ etaṃ paṇītaṃ yadidaṃ– upekkhā’ti. Tassa taṃ uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati; upekkhā saṇṭhāti. Seyyathāpi, ānanda, balavā puriso appakasireneva accharaṃ pahareyya; evameva kho, ānanda, yassa kassaci evaṃsīghaṃ evaṃtuvaṭaṃ evaṃ-appakasirena uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati, upekkhā saṇṭhāti– ayaṃ vuccatānanda, ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā sotaviññeyyesu saddesu.
   456. “Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhuno ghānena gandhaṃ ghāyitvā uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So evaṃ pajānāti– ‘uppannaṃ kho me idaṃ manāpaṃ, uppannaṃ amanāpaṃ, uppannaṃ manāpāmanāpaṃ. Tañca kho saṅkhataṃ oḷārikaṃ paṭiccasamuppannaṃ. Etaṃ santaṃ etaṃ paṇītaṃ yadidaṃ– upekkhā’ti. Tassa taṃ uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati; upekkhā saṇṭhāti. Seyyathāpi, ānanda īsakaṃpoṇe padumapalāse udakaphusitāni pavattanti, na saṇṭhanti; evameva kho, ānanda, yassa kassaci evaṃsīghaṃ evaṃtuvaṭaṃ evaṃ-appakasirena uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati, upekkhā saṇṭhāti– ayaṃ vuccatānanda, ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā ghānaviññeyyesu gandhesu.
   457. “Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhuno jivhāya rasaṃ sāyitvā uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So evaṃ pajānāti– ‘uppannaṃ kho me idaṃ manāpaṃ, uppannaṃ amanāpaṃ, uppannaṃ manāpāmanāpaṃ. Tañca kho saṅkhataṃ oḷārikaṃ paṭiccasamuppannaṃ. Etaṃ santaṃ etaṃ paṇītaṃ yadidaṃ– upekkhā’ti. Tassa taṃ uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati; upekkhā saṇṭhāti Seyyathāpi, ānanda, balavā puriso jivhagge kheḷapiṇḍaṃ saṃyūhitvā appakasirena vameyya; evameva kho, ānanda, yassa kassaci evaṃsīghaṃ evaṃtuvaṭaṃ evaṃ-appakasirena uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati, upekkhā saṇṭhāti– ayaṃ vuccatānanda, ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā jivhāviññeyyesu rasesu.
   458. “Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhuno kāyena phoṭṭhabbaṃ phusitvā uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So evaṃ pajānāti– ‘uppannaṃ kho me idaṃ manāpaṃ, uppannaṃ amanāpaṃ, uppannaṃ manāpāmanāpaṃ. Tañca kho saṅkhataṃ oḷārikaṃ paṭiccasamuppannaṃ. Etaṃ santaṃ etaṃ paṇītaṃ yadidaṃ– upekkhā’ti. Tassa taṃ uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati; upekkhā saṇṭhāti. Seyyathāpi, ānanda, balavā puriso samiñjitaṃ vā bāhaṃ pasāreyya, pasāritaṃ vā bāhaṃ samiñjeyya; evameva kho, ānanda, yassa kassaci evaṃsīghaṃ evaṃtuvaṭaṃ evaṃ-appakasirena uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati, upekkhā saṇṭhāti– ayaṃ vuccatānanda, ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā kāyaviññeyyesu phoṭṭhabbesu.
   459. “Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhuno manasā dhammaṃ viññāya uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So evaṃ pajānāti– ‘uppannaṃ kho me idaṃ manāpaṃ, uppannaṃ amanāpaṃ, uppannaṃ manāpāmanāpaṃ. Tañca kho saṅkhataṃ oḷārikaṃ paṭiccasamuppannaṃ. Etaṃ santaṃ etaṃ paṇītaṃ yadidaṃ– upekkhā’ti. Tassa taṃ uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati; upekkhā saṇṭhāti. Seyyathāpi, ānanda, balavā puriso divasaṃsantatte ayokaṭāhe dve vā tīṇi vā udakaphusitāni nipāteyya. Dandho, ānanda, udakaphusitānaṃ nipāto, atha kho naṃ khippameva parikkhayaṃ pariyādānaṃ gaccheyya; evameva kho, ānanda, yassa kassaci evaṃsīghaṃ evaṃtuvaṭaṃ evaṃ-appakasirena uppannaṃ manāpaṃ uppannaṃ amanāpaṃ uppannaṃ manāpāmanāpaṃ nirujjhati, upekkhā saṇṭhāti– ayaṃ vuccatānanda, ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā manoviññeyyesu dhammesu. Evaṃ kho, ānanda, ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā hoti.
   460. “Kathañcānanda sekho hoti pāṭipado? Idhānanda, bhikkhuno cakkhunā rūpaṃ disvā uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So tena uppannena manāpena uppannena amanāpena uppannena manāpāmanāpena aṭṭīyati harāyati jigucchati. Sotena saddaṃ sutvā …pe… ghānena gandhaṃ ghāyitvā…, jivhāya rasaṃ sāyitvā… kāyena phoṭṭhabbaṃ phusitvā… manasā dhammaṃ viññāya uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So tena uppannena manāpena uppannena amanāpena uppannena manāpāmanāpena aṭṭīyati harāyati jigucchati. Evaṃ kho, ānanda, sekho hoti pāṭipado.
   461. “Kathañcānanda, ariyo hoti bhāvitindriyo? Idhānanda, bhikkhuno cakkhunā rūpaṃ disvā uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So sace ākaṅkhati – ‘paṭikūle appaṭikūlasaññī vihareyyan’ti, appaṭikūlasaññī tattha viharati. Sace ākaṅkhati– ‘appaṭikūle paṭikūlasaññī vihareyyan’ti, paṭikūlasaññī tattha viharati. Sace ākaṅkhati– ‘paṭikūle ca appaṭikūle ca appaṭikūlasaññī vihareyyan’ti, appaṭikūlasaññī tattha viharati. Sace ākaṅkhati– ‘appaṭikūle ca paṭikūle ca paṭikūlasaññī vihareyyan’ti, paṭikūlasaññī tattha viharati. Sace ākaṅkhati– ‘paṭikūlañca appaṭikūlañca tadubhayaṃ abhinivajjetvā upekkhako vihareyyaṃ sato sampajāno’ti, upekkhako tattha viharati sato sampajāno.
   462. “Puna caparaṃ, ānanda, bhikkhuno sotena saddaṃ sutvā …pe… ghānena gandhaṃ ghāyitvā… jivhāya rasaṃ sāyitvā… kāyena phoṭṭhabbaṃ phusitvā… manasā dhammaṃ viññāya uppajjati manāpaṃ, uppajjati amanāpaṃ, uppajjati manāpāmanāpaṃ. So sace ākaṅkhati– ‘paṭikūle appaṭikūlasaññī vihareyyan’ti, appaṭikūlasaññī tattha viharati. Sace ākaṅkhati– ‘appaṭikūle paṭikūlasaññī vihareyyan’ti, paṭikūlasaññī tattha viharati. Sace ākaṅkhati– ‘paṭikūle ca appaṭikūle ca appaṭikūlasaññī vihareyyan’ti, appaṭikūlasaññī tattha viharati. Sace ākaṅkhati – ‘appaṭikūle ca paṭikūle ca paṭikūlasaññī vihareyyan’ti, paṭikūlasaññī tattha viharati. Sace ākaṅkhati– ‘paṭikūlañca appaṭikūlañca tadubhayampmppi abhinivajjetvā upekkhako vihareyyaṃ sato sampajāno’ti, upekkhako tattha viharati sato sampajāno. Evaṃ kho, ānanda, ariyo hoti bhāvitindriyo.
   463. “Iti kho, ānanda, desitā mayā ariyassa vinaye anuttarā indriyabhāvanā, desito sekho pāṭipado, desito ariyo bhāvitindriyo Yaṃ kho, ānanda, satthārā karaṇīyaṃ sāvakānaṃ hitesinā anukampakena anukampaṃ upādāya, kataṃ vo taṃ mayā. Etāni, ānanda, rukkhamūlāni, etāni suññāgārāni, jhāyathānanda, mā pamādattha, mā pacchā vippaṭisārino ahuvattha. Ayaṃ vo amhākaṃ anusāsanī”ti.
   Idamavoca bhagavā. Attamano āyasmā ānando bhagavato bhāsitaṃ abhinandīti.
   Indriyabhāvanāsuttaṃ niṭṭhitaṃ dasamaṃ.
   Saḷāyatanavaggo niṭṭhito pañcamo.
   Tassuddānaṃ–
   Anāthapiṇḍiko channo, puṇṇo nandakarāhulā;
   Chachakkaṃ saḷāyatanikaṃ, nagaravindeyyasuddhikā.
   Indriyabhāvanā cāpi, vaggo ovādapañcamoti.
   Idaṃ vaggānamuddānaṃ–
   Devadahonupado ca, suññato ca vibhaṅgako;
   Saḷāyatanoti vaggā, uparipaṇṇāsake ṭhitāti.
   Uparipaṇṇāsakaṃ samattaṃ.
   Tīhi paṇṇāsakehi paṭimaṇḍito sakalo Majjhimanikāyo samatto.
南北傳經文比對(莊春江作):
  「俄爾」:一下子;一會兒。