北傳:雜阿含64經 南傳:相應部22相應55經 關涉主題:教理/見我異我相在、無常苦空非我、識以怕無我攀住、識無住處、離欲貪得解脫‧實踐/直證解脫 (更新)
雜阿含64經[正聞本61經/佛光本55經](陰相應/五陰誦/修多羅)(莊春江標點)
  如是我聞
  一時住舍衛國東園鹿子母講堂。
  爾時,世尊晡時從禪起,出講堂,於堂陰中大眾前,敷座而坐。
  爾時,世尊歎優陀那偈:
  「法無有吾我,亦復無我所,我既非當有,我所何由生比丘解脫此,則斷下分結。」
  時,有一比丘從座起,偏袒右肩,右膝著地,合掌白佛言:
  「世尊!云何『無吾我,亦無有我所,我既非當有,我所何由生?比丘解脫此,則斷下分結』?」
  佛告比丘:
  「愚癡無聞凡夫色是我、異我相在;受……想……行……識是我、異我、相在。
  多聞聖弟子不見色是我、異我、相在;不見受……想……行……識是我、異我、相在,亦非知者,亦非見者。
  此色是無常;受、想、行、識是無常。
  色是苦;受、想、行、識是苦。
  色是無我;受、想、行、識是無我。
  此色非當有;受、想、行、識非當有。
  此色壞有;受、想、行、識壞有。
  故非我、非我所,我、我所非當有。
  如是解脫者,則斷五下分結。」
  時,彼比丘白佛言:
  「世尊!斷五下分結已,云何漏盡,無心解脫慧解脫現法自知作證具足住:『我生已盡梵行已立所作已作自知不受後有。』?」
  佛告比丘:
  「愚癡凡夫、無聞眾生於無畏處而生恐畏。
  愚癡凡夫、無聞眾生怖畏無我、無我所,二俱非當生,攀緣四識住,何等為四?謂色識住:色攀緣、色愛樂,增進、廣大、生長;於受……想……行識住:攀緣、愛樂,增進、廣大、生長,比丘!識於此處,若來、若去、若住、若起、若滅,增進、廣大、生長。
  若作是說:更有異法識,若來、若去;若住、若起、若滅;若增進、廣大、生長者,但有言說,問已不知,增益生癡,以非境界故。
  所以者何?比丘!離色界貪已,於色意生縛亦斷;於色意生縛斷已,識攀緣亦斷,識不復住,無復增進、廣大、生長;受、想、行界離貪已,於受、想、行意生縛亦斷;受、想、行意生縛斷已,攀緣亦斷,識無所住,無復增進、廣大、生長,識無所住故,不增長;不增長故,無所為作;無所為作故,則住;住故,知足;知足故,解脫;解脫故,於諸世間都無所取;無所取故,無所著;無所著故,自覺涅槃:『我生已盡,梵行已立,所作已作,自知不受後有。』
  比丘!我說識不住東方,南、西、北方,四維,上、下,除欲、見法、涅槃、滅盡、寂靜、清涼。」
  佛說此經已,諸比丘聞佛所說,歡喜奉行。
  生滅以不樂,及三種分別,貪著等觀察,是名優陀那

相應部22相應55經/優陀那經(蘊相應/蘊篇/修多羅)(莊春江譯)
  起源於舍衛城。
  在那裡,世尊吟出優陀那
  「『{我不會存在以及我的不會存在,如果我不存在,我的將不存在}[彼不會存在以及我的不會存在的,彼將不存在以及我的將不存在]。』當這樣勝解時,比丘能切斷下分結。」
  在這麼說時,某位比丘對世尊說這個:
  「大德!那麼,如怎樣『{我不會存在以及我的不會存在,如果我不存在,我的將不存在}[彼不會存在以及我的不會存在的,彼將不存在以及我的將不存在]。』當這樣勝解時,比丘能斷下分結呢?」
  「比丘!這裡,未聽聞的一般人是聖者的未看見者……(中略)在善人法上未被教導者,他認為色是我,或我擁有色,或色在我中,或我在色中;受……想……諸行……認為識是我,或我擁有識,或識在我中,或我在識中。
  他不如實知道無常的色為『無常的色』,不如實知道無常的受為『無常的受』,不如實知道無常的想為『無常的想』,不如實知道無常的諸行為『無常的諸行』,不如實知道無常的識為『無常的識』。不如實知道苦的色為『苦的色』……苦的受……苦的想……苦的諸行……不如實知道苦的識為『苦的識』。不如實知道無我色為『無我色』,不如實知道無我受為『無我受』,不如實知道無我想為『無我想』,不如實知道無我諸行為『無我諸行』,不如實知道無我識為『無我識』。不如實知道有為的色為『有為的色』……有為的受……有為的想……有為的諸行……不如實知道有為的識為『有為的識』。不如實知道『色將消失』……受將消失……想將消失……諸行將消失,不如實知道『識將消失』。
  比丘!有聽聞的聖弟子是聖者的看見者,聖者法的熟知者,在聖者法上被善教導者;是善人的看見者,善人法的熟知者,在善人法上被善教導者,他認為色不是我……(中略)受……想……諸行……認為識不是我。
  他如實知道無常的色為『無常的色』,無常的受……無常的想……無常的諸行……如實知道無常的識為『無常的識』。苦的色……(中略)苦的識……無我色……(中略)無我識……如實知道有為的識為『有為的識』。如實知道『色將消失』……受……想……諸行……如實知道『識將消失』。
  他從色的消失,從受的消失,從想的消失,從諸行的消失,從識的消失,比丘!這樣,『{我不會存在以及我的不會存在,如果我不存在,我的將不存在}[彼不會存在以及我的不會存在的,彼將不存在以及我的將不存在]。』當這樣勝解時,比丘能切斷下分結。」「大德!當這樣勝解時,比丘能斷下分結。」
  「大德!那麼,怎樣知、怎樣見者有諸直接的滅盡?」
  「比丘!這裡,未聽聞的一般人在不應該恐懼處來到恐懼,比丘!因為未聽聞的一般人有這個恐懼:『{我不會存在以及我的不會存在,如果我不存在,我的將不存在}[彼不會存在以及我的不會存在的,彼將不存在以及我的將不存在]。』
  比丘,但有聽聞的聖弟子在不應該恐懼處不來到恐懼,比丘!因為有聽聞的聖弟子沒有這個恐懼:『{我不會存在以及我的不會存在,如果我不存在,我的將不存在}[彼不會存在以及我的不會存在的,彼將不存在以及我的將不存在]。』
  比丘!當識住立時,或會住立在攀住的色、所緣的色、依止的色,有歡喜的澆灑,會來到增長、生長、成滿;比丘!或攀住的受……(中略)比丘!或攀住的想……(中略)比丘!當識住立時,或會住立在攀住的行、所緣的行、依止的行,有歡喜的澆灑,會來到增長、生長、成滿。
  比丘!凡如果這麼說:『除了色,除了受,除了想,除了諸行外,我將安立識的或來或去,或沒或往生,或增長或生長或成滿。』這不存在可能性
  比丘!如果在色界上比丘的貪已被捨斷,從貪的捨斷,所緣被切斷,識的依止(立足處)不存在。比丘!如果在受界……比丘!如果在想界……比丘!如果在行界……比丘!如果在識界上比丘的貪已被捨斷,從貪的捨斷,所緣被切斷,識的依止不存在。那個無安住處的識不被增長,不造作後被解脫,以解脫狀態成為住止的;以住止狀態成為滿足的;以滿足狀態他不戰慄,無戰慄者就自己證涅槃,他知道:『出生已盡……(中略)不再有此處[輪迴]的狀態。』」
  比丘!這樣知者、這樣見者有諸漏的直接滅盡。」

巴利語經文(台灣嘉義法雨道場流通的word版本)
SN.22.55/(3). Udānasuttaṃ
   55. Sāvatthinidānaṃ Tatra kho bhagavā udānaṃ udānesi– “‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti– evaṃ adhimuccamāno bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti. Evaṃ vutte, aññataro bhikkhu bhagavantaṃ etadavoca– “yathā kathaṃ pana, bhante, ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti– evaṃ adhimuccamāno bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti?
   “Idha, bhikkhu, assutavā puthujjano ariyānaṃ adassāvī …pe… sappurisadhamme avinīto rūpaṃ attato samanupassati, rūpavantaṃ vā attānaṃ; attani vā rūpaṃ, rūpasmiṃ vā attānaṃ. Vedanaṃ… saññaṃ… saṅkhāre… viññāṇaṃ attato samanupassati, viññāṇavantaṃ vā attānaṃ; attani vā viññāṇaṃ, viññāṇasmiṃ vā attānaṃ.
   “So aniccaṃ rūpaṃ ‘aniccaṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, aniccaṃ vedanaṃ ‘aniccā vedanā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, aniccaṃ saññaṃ ‘aniccā saññā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, anicce saṅkhāre ‘aniccā saṅkhārā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, aniccaṃ viññāṇaṃ ‘aniccaṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
   “Dukkhaṃ rūpaṃ ‘dukkhaṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, dukkhaṃ vedanaṃ… dukkhaṃ saññaṃ… dukkhe saṅkhāre… dukkhaṃ viññāṇaṃ ‘dukkhaṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
   “Anattaṃ rūpaṃ ‘anattā rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, anattaṃ vedanaṃ ‘anattā vedanā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, anattaṃ saññaṃ ‘anattā saññā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, anatte saṅkhāre ‘anattā saṅkhārā’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, anattaṃ viññāṇaṃ ‘anattā viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti.
   “Saṅkhataṃ rūpaṃ ‘saṅkhataṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti, saṅkhataṃ vedanaṃ… saṅkhataṃ saññaṃ… saṅkhate saṅkhāre… saṅkhataṃ viññāṇaṃ ‘saṅkhataṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ nappajānāti. Rūpaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ nappajānāti. Vedanā vibhavissati… saññā vibhavissati… saṅkhārā vibhavissanti… viññāṇaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ nappajānāti.
   “Sutavā ca kho, bhikkhu, ariyasāvako ariyānaṃ dassāvī ariyadhammassa kovido ariyadhamme suvinīto sappurisānaṃ dassāvī sappurisadhammassa kovido sappurisadhamme suvinīto na rūpaṃ attato samanupassati …pe… na vedanaṃ… na saññaṃ… na saṅkhāre… na viññāṇaṃ attato samanupassati.
   “So aniccaṃ rūpaṃ ‘aniccaṃ rūpan’ti yathābhūtaṃ pajānāti. Aniccaṃ vedanaṃ… aniccaṃ saññaṃ… anicce saṅkhāre… aniccaṃ viññāṇaṃ ‘aniccaṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ pajānāti. Dukkhaṃ rūpaṃ …pe… dukkhaṃ viññāṇaṃ… anattaṃ rūpaṃ …pe… anattaṃ viññāṇaṃ… saṅkhataṃ rūpaṃ …pe… saṅkhataṃ viññāṇaṃ ‘saṅkhataṃ viññāṇan’ti yathābhūtaṃ pajānāti. Rūpaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ pajānāti. Vedanā… saññā… saṅkhārā… viññāṇaṃ vibhavissatīti yathābhūtaṃ pajānāti.
   “So rūpassa vibhavā, vedanāya vibhavā, saññā vibhavā, saṅkhārānaṃ vibhavā, viññāṇassa vibhavā, evaṃ kho, bhikkhu, ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti– evaṃ adhimuccamāno bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti. “Evaṃ adhimuccamāno, bhante, bhikkhu chindeyya orambhāgiyāni saṃyojanānī”ti.
   “Kathaṃ pana, bhante, jānato kathaṃ passato anantarā āsavānaṃ khayo hotī”ti? “Idha, bhikkhu, assutavā puthujjano atasitāye ṭhāne tāsaṃ āpajjati. Tāso heso bhikkhu assutavato puthujjanassa– ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’”ti.
   “Sutavā ca kho, bhikkhu, ariyasāvako atasitāye ṭhāne na tāsaṃ āpajjati. Na heso, bhikkhu, tāso sutavato ariyasāvakassa– ‘no cassaṃ, no ca me siyā, nābhavissa, na me bhavissatī’ti. Rūpupayaṃ vā, bhikkhu, viññāṇaṃ tiṭṭhamānaṃ tiṭṭheyya, rūpārammaṇaṃ rūpappatiṭṭhaṃ nandūpasecanaṃ vuddhiṃ virūḷhiṃ vepullaṃ āpajjeyya. Vedanupayaṃ vā, bhikkhu… saññupayaṃ vā, bhikkhu… saṅkhārupayaṃ vā, bhikkhu, viññāṇaṃ tiṭṭhamānaṃ tiṭṭheyya, saṅkhārārammaṇaṃ saṅkhārappatiṭṭhaṃ nandūpasecanaṃ vuddhiṃ virūḷhiṃ vepullaṃ āpajjeyya.
   “Yo bhikkhu evaṃ vadeyya– ‘ahamaññatra rūpā, aññatra vedanāya, aññatra saññāya, aññatra saṅkhārehi viññāṇassa āgatiṃ vā gatiṃ vā cutiṃ vā upapattiṃ vā vuddhiṃ vā virūḷhiṃ vā vepullaṃ vā paññāpessāmī’ti, netaṃ ṭhānaṃ vijjati.
   “Rūpadhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno rāgo pahīno hoti. Rāgassa pahānā vocchijjatārammaṇaṃ patiṭṭhā viññāṇassa na hoti. Vedanādhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno… saññādhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno… saṅkhāradhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno… viññāṇadhātuyā ce, bhikkhu, bhikkhuno rāgo pahīno hoti. Rāgassa pahānā vocchijjatārammaṇaṃ patiṭṭhā viññāṇassa na hoti. Tadappatiṭṭhitaṃ viññāṇaṃ avirūḷhaṃ anabhisaṅkhārañca vimuttaṃ. Vimuttattā ṭhitaṃ. Ṭhitattā santusitaṃ. Santusitattā na paritassati. Aparitassaṃ paccattaññeva parinibbāyati. ‘Khīṇā jāti …pe… nāparaṃ itthattāyā’ti pajānāti. Evaṃ kho, bhikkhu, jānato evaṃ passato anantarā āsavānaṃ khayo hotī”ti. Tatiyaṃ.
南北傳經文比對(莊春江作):
  「非當有」,南傳作「將消滅」(vibhavissanti,另譯為「將非有」、「當非有」),菩提比丘長老英譯為「將被撲滅」(will be exterminated)。
  「攀緣四識住」等,參看SA.39。
  「生滅以不樂……是名優陀那」,本段看似攝頌,若視為59-64經的攝頌,則與「十經一攝頌」的體例不合,若依「是名優陀那」視為本經的攝頌,卻又與經文內容緊密對應的體例不合。