中部86經/鴦掘摩羅經(王品[9])(莊春江譯)[SA.1077, AA.38.6]
被我這麼聽聞:
有一次,
世尊住在舍衛城祇樹林給孤獨園。
當時,在憍薩羅國波斯匿王的領土中,有名叫鴦掘摩羅的盜賊,是兇暴者、血手者、執著殺戮者、在
活的生命類上不來到同情者,以他,村落被轉成(作)非村落,城鎮被轉成非城鎮,地方被轉成非地方。他一一殺人後,戴上[他們的]指串環(鴦掘摩羅)。
那時,世尊午前時穿衣、拿起衣鉢後,
為了托鉢進入舍衛城。
在舍衛城為了托鉢行走後,
餐後已從施食返回,收起臥坐具、拿起衣鉢後,起程向盜賊鴦掘摩羅旅程道路。
牧牛者、牧家畜者、耕作者、行路者看見起程向盜賊鴦掘摩羅旅程道路的世尊。看見後,對世尊說這個:
「
沙門!不要走向這條道路,沙門!在這條道路上有名叫鴦掘摩羅的盜賊,是兇暴者、血手者、執著殺戮者、對活的生命類不同情者,以他,村落被轉成非村落,城鎮被轉成非城鎮,地方被轉成非地方。他一一殺人後,戴上指串環。沙門!十人、二十人、三十人、四十人、五十人一一結群後起程,他們也落入盜賊鴦掘摩羅的滅沒之手。」
在這麼說時,世尊沈默地走。
第二次又,牧牛者……(中略)第三次,牧牛者、牧家畜者、耕作者、行路者又對世尊說這個:「沙門!不要走向這條道路,沙門!在這條道路上有名叫鴦掘摩羅的盜賊,是兇暴者、血手者、執著殺戮者、對活的生命類不同情者,以他,村落被轉成非村落,城鎮被轉成非城鎮,地方被轉成非地方。他一一殺人後,戴上指串環。沙門!十人、二十人、三十人、四十人、五十人一一結群後起程,他們也落入盜賊鴦掘摩羅的滅沒之手。」(347)
那時,世尊沈默地走。
盜賊鴦掘摩羅看見正從遠處到來的世尊。看見後,他想這個:
「實在不可思議啊,
先生!實在
未曾有啊,先生!十人、二十人、三十人、四十人、五十人一一結群後起程,他們也落入我的滅沒之手,然而,這位沙門卻獨自無伴、強行地想到來,讓我奪取這位沙門的命。」
那時,盜賊鴦掘摩羅取刀盾、綁緊弓箭袋後,在世尊後面緊跟追。
那時,世尊
造作像那樣的神通作為,如是,以全力行走的盜賊鴦掘摩羅不能夠到達自然行走的世尊。
那時,盜賊鴦掘摩羅想這個:
「實在不可思議啊,先生!實在未曾有啊,先生!以前,我跟隨逃跑的象後抓住,也跟隨逃跑的馬後抓住,也跟隨逃跑的車後抓住,也跟隨逃跑的鹿後抓住,然而,以全力行走的我不能夠到達自然行走的這位沙門。」就停住對世尊說這個:
「沙門!請你停住,請你停住。」
「鴦掘摩羅!我已停住,但請你停住。」
那時,盜賊鴦掘摩羅想這個:
「這些
釋迦之徒的沙門是真實說者、真實的自稱者,然而,這位行走的沙門卻說:『鴦掘摩羅!我已停住,但請你停住。』讓我質問這位沙門。」(348)
那時,盜賊鴦掘摩羅以
偈頌對世尊說:
「沙門!行走的你說-我已停住,但對停住的我你說未停住,
沙門!我問你這個道理:為何你已停住、我是未停住者?」
「鴦掘摩羅!我於一切時已停住:在一切生存類上放下棍棒後,
但你在諸生物類上是不抑制者,因此我已停住、你是未停住者。」
「被長久尊敬的大仙,真實說者為我到達大林,
那個我捨斷惡後將行:聽聞你結合法的偈頌後。」
「就像這樣盜賊刀與武器,
拋(作)到深崖地獄中,
盜賊在
善逝的腳上禮拜,就在那裡乞求出家。
而悲愍的佛陀大仙:凡世間與包括天的
大師,
『你來!
比丘!』那時他說,這位就成為他的比丘狀態。」(349)
那時,世尊以
尊者鴦掘摩羅為隨從沙門,出發向往舍衛城
遊行。次第進行遊行地來到舍衛城,在那裡,世尊住在舍衛城祇樹林給孤獨園。
當時,大群人在憍薩羅國波斯匿王的內宮門處聚集後,成為高聲者、大聲者:
「陛下!在你的領土中有位名叫鴦掘摩羅的盜賊,是兇暴者、血手者、執著殺戮者、在活的生命類上不來到同情者,以他,村落被轉成(作)非村落,城鎮被轉成非城鎮,地方被轉成非地方。他一一殺人後,戴上指串環,請陛下使[人]遮止他。」
那時,憍薩羅國波斯匿王以約五百騎馬清晨從舍衛城出發,進入園林,以車輛一直走到車輛所及之地、再下車後,就步行去見世尊。抵達後,向世尊
問訊後,在一旁坐下。世尊對在一旁坐下的憍薩羅國波斯匿王說這個:
「大王!怎麼,摩揭陀國斯尼耶頻毘沙羅王是你的發怒者,或毘舍離的離車人,或其他敵王嗎?」
「
大德!摩揭陀國斯尼耶頻毘沙羅王不是我的發怒,也非毘舍離的離車人,也非其他敵王,大德!在我的領土中有位名叫鴦掘摩羅的盜賊,是兇暴者、血手者、執著殺戮者、在活的生命類上不來到同情者,以他,村落被轉成(作)非村落,城鎮被轉成非城鎮,地方被轉成非地方。他一一殺人後,戴上指串環,大德!我將遮止他。」
「大王!但,如果你看見鴦掘摩羅剃除髮鬚、裹上
袈裟衣後,
從在家出家成為無家者,是離殺生者、離
未被給與的拿取者、離
妄語者、一日一食者,
梵行者、持戒者、
善法者,你對他應該怎麼做?」
「大德!我們應該問訊,或應該起立迎接,或應該以座位邀請,或應該以衣服、
施食、臥坐處、病人需物、醫藥必需品招待他,或應該對他如法地安排守護、防護、保護,大德!但,什麼理由,破戒者、惡法者將成為像這樣戒的調御者?」
當時,尊者鴦掘摩羅坐在世尊的不遠處。
那時,世尊伸出右手後,對憍薩羅國波斯匿王說這個:「大王!這位是鴦掘摩羅。」
那時,憍薩羅國波斯匿王就變成害怕,變成僵硬狀態,變成
身毛豎立的。
那時,世尊知道恐懼的、驚怖的、生起身毛豎立的憍薩羅國波斯匿王後,對憍薩羅國波斯匿王說這個:「大王!你不要害怕,此後你的害怕不存在。」
那時,憍薩羅國波斯匿王的凡存在害怕,或僵硬狀態,或身毛豎立的,那個止息。
那時,憍薩羅國波斯匿王去見尊者鴦掘摩羅。抵達後,憍薩羅國波斯匿王對尊者鴦掘摩羅說這個:「大德!
聖者是鴦掘摩羅嗎?」
「是的,大王!」
「聖者的父親是什麼姓,母親是什麼姓?」
「大王!父親是迦迦,母親是曼陀尼。」
「大德!請聖迦迦、曼陀尼之子大喜樂,我將為聖迦迦、曼陀尼之子的衣服、施食、臥坐處、病人需物、醫藥必需品作熱心。」(350)
當時,尊者鴦掘摩羅是住
林野者、常乞食者、穿
糞掃衣者、但
三衣者。那時,尊者鴦掘摩羅對憍薩羅國波斯匿王說這個:「夠了,大王!我的衣服已完備。」
那時,憍薩羅國波斯匿王去見世尊。抵達後,向世尊問訊後,在一旁坐下。在一旁坐下的憍薩羅國波斯匿王對世尊說這個:
「實在不可思議啊,大德!實在未曾有啊,大德!大德!世尊多麼是未調御的使調御者、未寂靜的使寂靜者、未證涅槃(般涅槃)的使證涅槃者,大德!凡我們不能夠以棍棒及以刀劍調御者,他就被世尊以無棍棒、以無刀劍調御。好了,大德!而現在我們離開(走),我們有許多工作、許多應該被做的。」
「大王!現在是那個
你考量的時間。」
那時,憍薩羅國波斯匿王從座位起來、向世尊問訊、
作右繞後,離開。
那時,尊者鴦掘摩羅午前時穿衣、拿起衣鉢後,為了托鉢進入舍衛城。在舍衛城
為了托鉢次第地行走的尊者鴦掘摩羅看見某位難產、分娩惱害的婦人。看見後,他想這個:「先生!眾生確實受苦,先生!眾生確實受苦。」
那時,尊者鴦掘摩羅在舍衛城為了托鉢行走後,餐後已從施食返回,去見世尊。抵達後,向世尊問訊後,在一旁坐下。在一旁坐下的尊者鴦掘摩羅對世尊說這個:
「大德!這裡,我午前時穿衣、拿起衣鉢後,為了托鉢進入舍衛城,在舍衛城為了托鉢次第地行走的我看見某位難產、分娩惱害的婦人。看見後,我想這個:『先生!眾生確實受苦,先生!眾生確實受苦。』」
「鴦掘摩羅!那樣的話,請你去見那位婦人。抵達後,請你對那位婦人這麼說:『姊妹!從我出生後,我不記得(證知)是故意奪取生物生命者,以那個真實,令你平安、胎兒平安。』」
「大德!那將是我的故意說妄語,大德!因為許多生物生命被我故意奪取。」
「鴦掘摩羅!那樣的話,請你去見那位婦人。抵達後,請你對那位婦人這麼說:『姊妹!從我以聖者之生出生後,我不記得是故意奪取生物生命者,以那個真實,令你平安、胎兒平安。』」
「是的,大德!」尊者鴦掘摩羅回答世尊後,去見那位婦人。抵達後,對那位婦人說這個:「姊妹!從我以聖者之生出生後,我不記得是故意奪取生物生命者,以那個真實,令你有平安、胎兒有平安。」
那時,那位婦人有平安,胎兒有平安。
那時,住於單獨的、隱離的、不放逸的、熱心的、自我努力的尊者鴦掘摩羅不久就以證智自作證後,在當生中
進入後住於凡
善男子們為了利益正確地
從在家出家成為無家者的那個無上梵行結尾,他證知:「
出生已盡,
梵行已完成,
應該被作的已作,
不再有此處[輪迴]的狀態。」然後尊者鴦掘摩羅成為眾
阿羅漢之一。(351)
那時,尊者鴦掘摩羅午前時穿衣、拿起衣鉢後,為了托鉢進入舍衛城。當時,土塊經由他人落在尊者鴦掘摩羅的身體上,棍棒經由他人落在尊者鴦掘摩羅的身體上,小石頭經由他人落在尊者鴦掘摩羅的身體上。那時,尊者鴦掘摩羅以頭破血流,以破裂的鉢,以拉裂的
大衣去見世尊。世尊看見正從遠處到來的尊者鴦掘摩羅。看見後,對尊者鴦掘摩羅說這個:
「
婆羅門!請你忍耐,婆羅門!請你忍耐。婆羅門!凡你應該在地獄被業的果報折磨好幾年、好幾百年、好幾千年者,婆羅門!那個業的果報你當生感受。」
那時,獨處的、
獨坐的尊者鴦掘摩羅感受解脫樂,在那時候吟出這
優陀那:
「凡之前就放逸後,他之後不放逸,
他使這個世間輝耀,如從雲脫離的月。
凡他作的惡業,被善的覆蓋,
他使這個世間輝耀,如從雲脫離的月。
凡年輕的比丘確實,在佛陀的教說上努力,
他使這個世間輝耀,如從雲脫離的月。
請我的敵人們確實聽聞法談,請我的敵人們確實在佛陀的教說上努力,
請我的敵人們確實親近那些人:凡善人們就使法拿取。
我的敵人們確實對忍耐的言說者,對不敵對的稱讚者,
請他們適時地聽聞法,且請他們遵奉那個。
願他確實不傷害我,又或那個任何其他者,
到達最高的寂靜後,會守護懦弱者與堅強者們。
治水者們引導水,造箭者們使箭轉向,
木匠們使木材轉向,賢智者們使自己調御。[≃Dhp.10, 145偈]
一些以棍棒使之調御,以及以鉤棍以鞭子,
我被
像這樣者,以無棍棒以無刀調御。
我的名字是『不殺害者』,在之前是屬於殺害者,
現在我有真實的名字,我不殺害那個這個任何者。
在之前我是盜賊,有名的『指串環』,
當被大暴流運載時,我歸依佛陀。
在之前我是血手者,有名的『指串環』,
請你看歸依,
有之導引被根除。
做像那樣的,導向許多惡趣的業後,
被業的果報接觸,我無
負債地吃食物。
愚者們、劣智慧的人們,從事放逸,
而有智慧者對不放逸,如最上的財產般地保護。
你們應該不要從事放逸,不要有欲之喜樂的親密交往,
因為不放逸的修禪者,到達廣大的[最高的-SN.1.136]樂。
是善來到的、非離去的,我的這個非惡思量的,
在{分開}[善分別]的諸法中,我到達凡那個最上的。
是善來到的、非離去的,我的這個非惡思量的,
三明已抵達,佛陀的教說已做。」[Thag.103](352)
鴦掘摩羅經第六終了。
附註:菩提比丘長老解說本經的背景:鴦掘摩羅是波斯匿王的祭司婆羅門Bhaggava之子;Takkasiā的得意門生,因受同門嫉妒,造謠他與師母通姦,他的老師因此想毀了他,命令他帶一千人的右手手指作為束脩。他就住在Jālinī林中,攻擊過往旅人,剁下每一個人的一隻右手手指,如花環般串起來戴在脖子上,經文一開頭就是在他只差一位就達殺千人的時候,並且已決定殺下一位來的人。佛陀看見鴦掘摩羅的母親已經在去見他的路上,並且知道鴦掘摩羅有證得阿羅漢果的條件,於是,趕在他母親到前阻止他。
MN.86/(6) Aṅgulimālasuttaṃ
347. Evaṃ me sutaṃ– ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tena kho pana samayena rañño pasenadissa kosalassa vijite coro aṅgulimālo nāma hoti luddo lohitapāṇi hatapahate niviṭṭho adayāpanno pāṇabhūtesu. Tena gāmāpi agāmā katā, nigamāpi anigamā katā, janapadāpi ajanapadā katā. So manusse vadhitvā vadhitvā aṅgulīnaṃ mālaṃ dhāreti. Atha kho bhagavā pubbaṇhasamayaṃ nivāsetvā pattacīvaramādāya sāvatthiṃ piṇḍāya pāvisi. Sāvatthiyaṃ piṇḍāya caritvā pacchābhattaṃ piṇḍapātapaṭikkanto senāsanaṃ saṃsāmetvā pattacīvaramādāya yena coro aṅgulimālo tenaddhānamaggaṃ paṭipajji. Addasāsuṃ kho gopālakā pasupālakā kassakā pathāvino bhagavantaṃ yena coro aṅgulimālo tenaddhānamaggapaṭipannaṃ. Disvāna bhagavantaṃ etadavocuṃ– “mā, samaṇa, etaṃ maggaṃ paṭipajji. Etasmiṃ, samaṇa, magge coro aṅgulimālo nāma luddo lohitapāṇi hatapahate niviṭṭho adayāpanno pāṇabhūtesu. Tena gāmāpi agāmā katā, nigamāpi anigamā katā, janapadāpi ajanapadā katā. So manusse vadhitvā vadhitvā aṅgulīnaṃ mālaṃ dhāreti. Etañhi, samaṇa, maggaṃ dasapi purisā vīsampi purisā tiṃsampi purisā cattārīsampi purisā paññāsampi purisā saṅkaritvā saṅkaritvā paṭipajjanti. Tepi corassa aṅgulimālassa hatthatthaṃ gacchantī”ti. Evaṃ vutte, bhagavā tuṇhībhūto agamāsi. Dutiyampi kho gopālakā …pe… tatiyampi kho gopālakā pasupālakā kassakā pathāvino bhagavantaṃ etadavocuṃ– “mā, samaṇa, etaṃ maggaṃ paṭipajji, etasmiṃ samaṇa magge coro aṅgulimālo nāma luddo lohitapāṇi hatapahate niviṭṭho adayāpanno pāṇabhūtesu, tena gāmāpi agāmā katā, nigamāpi anigamā katā, janapadāpi ajanapadā katā. So manusse vadhitvā vadhitvā aṅgulīnaṃ mālaṃ dhāreti. Etañhi samaṇa maggaṃ dasapi purisā vīsampi purisā tiṃsampi purisā cattārīsampi purisā paññāsampi purisā saṅkaritvā saṅkaritvā paṭipajjanti. Tepi corassa aṅgulimālassa hatthatthaṃ gacchantī”ti.
348. Atha kho bhagavā tuṇhībhūto agamāsi. Addasā kho coro aṅgulimālo bhagavantaṃ dūratova āgacchantaṃ. Disvānassa etadahosi– “acchariyaṃ vata, bho, abbhutaṃ vata, bho! Imañhi maggaṃ dasapi purisā vīsampi purisā tiṃsampi purisā cattārīsampi purisā paññāsampi purisā saṅkaritvā saṅkaritvā paṭipajjanti. Tepi mama hatthatthaṃ gacchanti. Atha ca panāyaṃ samaṇo eko adutiyo pasayha maññe āgacchati. Yaṃnūnāhaṃ imaṃ samaṇaṃ jīvitā voropeyyan”ti. Atha kho coro aṅgulimālo asicammaṃ gahetvā dhanukalāpaṃ sannayhitvā bhagavantaṃ piṭṭhito piṭṭhito anubandhi. Atha kho bhagavā tathārūpaṃ iddhābhisaṅkhāraṃ abhisaṅkhāsi yathā coro aṅgulimālo bhagavantaṃ pakatiyā gacchantaṃ sabbathāmena gacchanto na sakkoti sampāpuṇituṃ. Atha kho corassa aṅgulimālassa etadahosi – “acchariyaṃ vata, bho, abbhutaṃ vata, bho! Ahañhi pubbe hatthimpi dhāvantaṃ anupatitvā gaṇhāmi, assampi dhāvantaṃ anupatitvā gaṇhāmi, rathampi dhāvantaṃ anupatitvā gaṇhāmi, migampi dhāvantaṃ anupatitvā gaṇhāmi; atha ca panāhaṃ imaṃ samaṇaṃ pakatiyā gacchantaṃ sabbathāmena gacchanto na sakkomi sampāpuṇitun”ti! Ṭhitova bhagavantaṃ etadavoca– “tiṭṭha, tiṭṭha, samaṇā”ti. “Ṭhito ahaṃ, aṅgulimāla, tvañca tiṭṭhā”ti. Atha kho corassa aṅgulimālassa etadahosi– “ime kho samaṇā sakyaputtiyā saccavādino saccapaṭiññā. Atha panāyaṃ samaṇo gacchaṃ yevāha– ‘ṭhito ahaṃ, aṅgulimāla, tvañca tiṭṭhā’ti. Yaṃnūnāhaṃ imaṃ samaṇaṃ puccheyyan”ti.
349. Atha kho coro aṅgulimālo bhagavantaṃ gāthāya ajjhabhāsi–
“Gacchaṃ vadesi samaṇa ṭhitomhi,
Mamañca brūsi ṭhitamaṭṭhitoti.
Pucchāmi taṃ samaṇa etamatthaṃ,
Kathaṃ ṭhito tvaṃ ahamaṭṭhitomhī”ti.
“Ṭhito ahaṃ aṅgulimāla sabbadā,
Sabbesu bhūtesu nidhāya daṇḍaṃ.
Tuvañca pāṇesu asaññatosi,
Tasmā ṭhitohaṃ tuvamaṭṭhitosī”ti.
“Cirassaṃ vata me mahito mahesī,
Mahāvanaṃ pāpuṇi saccavādī.
Sohaṃ carissāmi pahāya pāpaṃ,
Sutvāna gāthaṃ tava dhammayuttaṃ”.
Itveva coro asimāvudhañca,
Sobbhe papāte narake akiri.
Avandi coro sugatassa pāde,
Tattheva naṃ pabbajjaṃ ayāci.
Buddho ca kho kāruṇiko mahesi,
Yo satthā lokassa sadevakassa.
‘Tamehi bhikkhū’ti tadā avoca,
Eseva tassa ahu bhikkhubhāvoti.
350. Atha kho bhagavā āyasmatā aṅgulimālena pacchāsamaṇena yena sāvatthi tena cārikaṃ pakkāmi. Anupubbena cārikaṃ caramāno yena sāvatthi tadavasari. Tatra sudaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tena kho pana samayena rañño pasenadissa kosalassa antepuradvāre mahājanakāyo sannipatitvā uccāsaddo mahāsaddo hoti– “coro te, deva, vijite aṅgulimālo nāma luddo lohitapāṇi hatapahate niviṭṭho adayāpanno pāṇabhūtesu. Tena gāmāpi agāmā katā, nigamāpi anigamā katā, janapadāpi ajanapadā katā. So manusse vadhitvā vadhitvā aṅgulīnaṃ mālaṃ dhāreti. Taṃ devo paṭisedhetū”ti.
Atha kho rājā pasenadi kosalo pañcamattehi assasatehi sāvatthiyā nikkhami divā divassa. Yena ārāmo tena pāvisi. Yāvatikā yānassa bhūmi yānena gantvā yānā paccorohitvā pattikova yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinnaṃ kho rājānaṃ pasenadiṃ kosalaṃ bhagavā etadavoca– “kiṃ nu te, mahārāja, rājā vā māgadho seniyo bimbisāro kupito vesālikā vā licchavī aññe vā paṭirājāno”ti? “Na kho me, bhante, rājā māgadho seniyo bimbisāro kupito, nāpi vesālikā licchavī, nāpi aññe paṭirājāno. Coro me, bhante, vijite aṅgulimālo nāma luddo lohitapāṇi hatapahate niviṭṭho adayāpanno pāṇabhūtesu. Tena gāmāpi agāmā katā, nigamāpi anigamā katā, janapadāpi ajanapadā katā. So manusse vadhitvā vadhitvā aṅgulīnaṃ mālaṃ dhāreti. Tāhaṃ, bhante, paṭisedhissāmī”ti. “Sace pana tvaṃ, mahārāja, aṅgulimālaṃ passeyyāsi kesamassuṃ ohāretvā kāsāyāni vatthāni acchādetvā agārasmā anagāriyaṃ pabbajitaṃ, virataṃ pāṇātipātā, virataṃ adinnādānā, virataṃ musāvādā, ekabhattikaṃ, brahmacāriṃ, sīlavantaṃ, kalyāṇadhammaṃ, kinti naṃ kareyyāsī”ti? “Abhivādeyyāma vā, bhante, paccuṭṭheyyāma vā āsanena vā nimanteyyāma, abhinimanteyyāma vā naṃ cīvarapiṇḍapātasenāsanagilānappaccayabhesajjaparikkhārehi, dhammikaṃ vā assa rakkhāvaraṇaguttiṃ saṃvidaheyyāma. Kuto panassa, bhante, dussīlassa pāpadhammassa evarūpo sīlasaṃyamo bhavissatī”ti?
Tena kho pana samayena āyasmā aṅgulimālo bhagavato avidūre nisinno hoti. Atha kho bhagavā dakkhiṇaṃ bāhuṃ paggahetvā rājānaṃ pasenadiṃ kosalaṃ etadavoca– “eso, mahārāja, aṅgulimālo”ti. Atha kho rañño pasenadissa kosalassa ahudeva bhayaṃ, ahu chambhitattaṃ, ahu lomahaṃso. Atha kho bhagavā rājānaṃ pasenadiṃ kosalaṃ bhītaṃ saṃviggaṃ lomahaṭṭhajātaṃ viditvā rājānaṃ pasenadiṃ kosalaṃ etadavoca– “mā bhāyi, mahārāja, natthi te ito bhayan”ti. Atha kho rañño pasenadissa kosalassa yaṃ ahosi bhayaṃ vā chambhitattaṃ vā lomahaṃso vā so paṭippassambhi. Atha kho rājā pasenadi kosalo yenāyasmā aṅgulimālo tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā āyasmantaṃ aṅgulimālaṃ etadavoca– “ayyo no, bhante, aṅgulimālo”ti? “Evaṃ, mahārājā”ti. “Kathaṃgotto ayyassa pitā, kathaṃgottā mātā”ti? “Gaggo kho, mahārāja, pitā, mantāṇī mātā”ti. “Abhiramatu, bhante, ayyo gaggo mantāṇiputto. Ahamayyassa gaggassa mantāṇiputtassa ussukkaṃ karissāmi cīvarapiṇḍapātasenāsanagilānappaccayabhesajjaparikkhārānan”ti.
351. Tena kho pana samayena āyasmā aṅgulimālo āraññiko hoti piṇḍapātiko paṃsukūliko tecīvariko. Atha kho āyasmā aṅgulimālo rājānaṃ pasenadiṃ kosalaṃ etadavoca– “alaṃ, mahārāja, paripuṇṇaṃ me cīvaran”ti. Atha kho rājā pasenadi kosalo yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinno kho rājā pasenadi kosalo bhagavantaṃ etadavoca– “acchariyaṃ, bhante, abbhutaṃ, bhante! Yāvañcidaṃ, bhante, bhagavā adantānaṃ dametā, asantānaṃ sametā, aparinibbutānaṃ parinibbāpetā. Yañhi mayaṃ, bhante, nāsakkhimhā daṇḍenapi satthenapi dametuṃ so bhagavatā adaṇḍena asattheneva danto. Handa ca dāni mayaṃ, bhante, gacchāma; bahukiccā mayaṃ bahukaraṇīyā”ti. “Yassadāni, mahārāja, kālaṃ maññasī”ti. Atha kho rājā pasenadi kosalo uṭṭhāyāsanā bhagavantaṃ abhivādetvā padakkhiṇaṃ katvā pakkāmi.
Atha kho āyasmā aṅgulimālo pubbaṇhasamayaṃ nivāsetvā pattacīvaramādāya sāvatthiyaṃ piṇḍāya pāvisi. Addasā kho āyasmā aṅgulimālo sāvatthiyaṃ sapadānaṃ piṇḍāya caramāno aññataraṃ itthiṃ mūḷhagabbhaṃ vighātagabbhaṃ. Disvānassa etadahosi – “kilissanti vata, bho, sattā; kilissanti vata, bho, sattā”ti! Atha kho āyasmā aṅgulimālo sāvatthiyaṃ piṇḍāya caritvā pacchābhattaṃ piṇḍapātapaṭikkanto yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinno kho āyasmā aṅgulimālo bhagavantaṃ etadavoca– “idhāhaṃ, bhante, pubbaṇhasamayaṃ nivāsetvā pattacīvaramādāya sāvatthiṃ piṇḍāya pāvisiṃ. Addasaṃ kho ahaṃ, bhante, sāvatthiyaṃ sapadānaṃ piṇḍāya caramāno aññataraṃ itthiṃ mūḷhagabbhaṃ vighātagabbhaṃ”. Disvāna mayhaṃ etadahosi– “kilissanti vata bho, sattā; kilissanti vata, bho, sattā”ti!
“Tena hi tvaṃ, aṅgulimāla, yena sā itthī tenupasaṅkama; upasaṅkamitvā taṃ itthiṃ evaṃ vadehi ‘yatohaṃ, bhagini, jāto nābhijānāmi sañcicca pāṇaṃ jīvitā voropetā, tena saccena sotthi te hotu, sotthi gabbhassā’”ti.
“So hi nūna me, bhante, sampajānamusāvādo bhavissati. Mayā hi, bhante, bahū sañcicca pāṇā jīvitā voropitā”ti. “Tena hi tvaṃ, aṅgulimāla, yena sā itthī tenupasaṅkama; upasaṅkamitvā taṃ itthiṃ evaṃ vadehi– ‘yatohaṃ, bhagini, ariyāya jātiyā jāto, nābhijānāmi sañcicca pāṇaṃ jīvitā voropetā, tena saccena sotthi te hotu, sotthi gabbhassā’”ti.
“Evaṃ, bhante”ti kho āyasmā aṅgulimālo bhagavato paṭissutvā yena sā itthī tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā taṃ itthiṃ etadavoca– “yatohaṃ, bhagini, ariyāya jātiyā jāto, nābhijānāmi sañcicca pāṇaṃ jīvitā voropetā, tena saccena sotthi te hotu, sotthi gabbhassā”ti. Atha khvāssā itthiyā sotthi ahosi, sotthi gabbhassa.
Atha kho āyasmā aṅgulimālo eko vūpakaṭṭho appamatto ātāpī pahitatto viharanto nacirasseva– yassatthāya kulaputtā sammadeva agārasmā anagāriyaṃ pabbajanti tadanuttaraṃ– brahmacariyapariyosānaṃ diṭṭheva dhamme sayaṃ abhiññā sacchikatvā upasampajja vihāsi. ‘Khīṇā jāti vusitaṃ brahmacariyaṃ, kataṃ karaṇīyaṃ, nāparaṃ itthattāyā’ti abbhaññāsi. Aññataro kho panāyasmā aṅgulimālo arahataṃ ahosi.
352. Atha kho āyasmā aṅgulimālo pubbaṇhasamayaṃ nivāsetvā pattacīvaramādāya sāvatthiṃ piṇḍāya pāvisi. Tena kho pana samayena aññenapi leḍḍu khitto āyasmato aṅgulimālassa kāye nipatati, aññenapi daṇḍo khitto āyasmato aṅgulimālassa kāye nipatati, aññenapi sakkharā khittā āyasmato aṅgulimālassa kāye nipatati. Atha kho āyasmā aṅgulimālo bhinnena sīsena, lohitena gaḷantena, bhinnena pattena, vipphālitāya saṅghāṭiyā yena bhagavā tenupasaṅkami. Addasā kho bhagavā āyasmantaṃ aṅgulimālaṃ dūratova āgacchantaṃ. Disvāna āyasmantaṃ aṅgulimālaṃ etadavoca– “adhivāsehi tvaṃ, brāhmaṇa, adhivāsehi tvaṃ, brāhmaṇa. Yassa kho tvaṃ, brāhmaṇa, kammassa vipākena bahūni vassāni bahūni vassasatāni bahūni vassasahassāni niraye pacceyyāsi tassa tvaṃ, brāhmaṇa, kammassa vipākaṃ diṭṭheva dhamme paṭisaṃvedesī”ti. Atha kho āyasmā aṅgulimālo rahogato paṭisallīno vimuttisukhaṃ paṭisaṃvedi; tāyaṃ velāyaṃ imaṃ udānaṃ udānesi–
“Yo pubbeva pamajjitvā, pacchā so nappamajjati;
Somaṃ lokaṃ pabhāseti, abbhā muttova candimā.
“Yassa pāpaṃ kataṃ kammaṃ, kusalena pidhīyati.
Somaṃ lokaṃ pabhāseti, abbhā muttova candimā.
“Yo have daharo bhikkhu, yuñjati buddhasāsane;
Somaṃ lokaṃ pabhāseti, abbhā muttova candimā.
“Disā hi me dhammakathaṃ suṇantu,
Disā hi me yuñjantu buddhasāsane.
Disā hi me te manujā bhajantu,
Ye dhammamevādapayanti santo.
“Disā hi me khantivādānaṃ, avirodhappasaṃsīnaṃ.
Suṇantu dhammaṃ kālena, tañca anuvidhīyantu.
“Na hi jātu so mamaṃ hiṃse, aññaṃ vā pana kiñci naṃ .
Pappuyya paramaṃ santiṃ, rakkheyya tasathāvare.
“Udakañhi nayanti nettikā, usukārā namayanti tejanaṃ.
Dāruṃ namayanti tacchakā, attānaṃ damayanti paṇḍitā.
“Daṇḍeneke damayanti, aṅkusehi kasāhi ca;
Adaṇḍena asatthena, ahaṃ dantomhi tādinā.
“Ahiṃsakoti me nāmaṃ, hiṃsakassa pure sato;
Ajjāhaṃ saccanāmomhi, na naṃ hiṃsāmi kiñci naṃ.
“Coro ahaṃ pure āsiṃ, aṅgulimāloti vissuto;
Vuyhamāno mahoghena, buddhaṃ saraṇamāgamaṃ.
“Lohitapāṇi pure āsiṃ, aṅgulimāloti vissuto;
Saraṇagamanaṃ passa, bhavanetti samūhatā.
“Tādisaṃ kammaṃ katvāna, bahuṃ duggatigāminaṃ;
Phuṭṭho kammavipākena, aṇaṇo bhuñjāmi bhojanaṃ.
“Pamādamanuyuñjanti, bālā dummedhino janā;
Appamādañca medhāvī, dhanaṃ seṭṭhaṃva rakkhati.
“Mā pamādamanuyuñjetha, mā kāmarati santhavaṃ;
Appamatto hi jhāyanto, pappoti vipulaṃ sukhaṃ.
“Svāgataṃ nāpagataṃ, nayidaṃ dummantitaṃ mama;
Saṃvibhattesu dhammesu, yaṃ seṭṭhaṃ tadupāgamaṃ.
“Svāgataṃ nāpagataṃ, nayidaṃ dummantitaṃ mama;
Tisso vijjā anuppattā, kataṃ buddhassa sāsanan’’ti.
Aṅgulimālasuttaṃ niṭṭhitaṃ chaṭṭhaṃ.