北傳:中阿含129經 南傳:增支部7集64經 關涉主題:生活/生氣的害處 (更新)
中阿含129經/怨家經(大品)(莊春江標點)
  我聞如是
  一時遊舍衛國,在勝林給孤獨園。
  爾時,世尊告諸比丘
  「有七怨家法而作怨家,謂:男女輩瞋恚時來,云何為七?
  怨家者,不欲令怨家有好色,所以者何?怨家者,不樂怨家有好色。人有瞋恚,習瞋恚,瞋恚所覆,心不捨瞋恚,彼雖好沐浴,名香塗身,然,色故惡,所以者何?因瞋恚所覆,心不捨瞋恚故,是謂:第一怨家法而作怨家,謂:男女輩瞋恚時來。
  復次,怨家者,不欲令怨家安隱眠,所以者何?怨家者,不樂怨家安隱眠。人有瞋恚,習瞋恚,瞋恚所覆,心不捨瞋恚,彼雖臥以御床,敷以氍氀、㲩㲪,覆以錦綺羅{穀}[縠],有{儭}[襯]體被,兩頭安枕加陵伽波惒邏波遮悉多羅那,然故憂苦眠,所以者何?因瞋恚所覆,心不捨瞋恚故,是謂:第二怨家法而作怨家,謂:男女輩瞋恚時來。
  復次,怨家者,不欲令怨家得大利,所以者何?怨家者,不樂怨家得大利。人有瞋恚,習瞋恚,瞋恚所覆,心不捨瞋恚,彼應得利而不得利,應不得利而得利,彼此二法更互相違,大得不利,所以者何?因瞋恚所覆,心不捨瞋恚故,是謂:第三怨家法而作怨家,謂:男女輩瞋恚時來。
  復次,怨家者,不欲令怨家有朋友,所以者何?怨家者,不樂怨家有朋友。人有瞋恚,習瞋恚,瞋恚所覆,心不捨瞋恚,彼若有親朋友,捨離避去,所以者何?因瞋恚所覆,心不捨瞋恚故,是謂:第四怨家法而作怨家,謂:男女輩瞋恚時來。
  復次,怨家者,不欲令怨家有稱譽,所以者何?怨家者,不樂怨家有名稱。人有瞋恚,習瞋恚,瞋恚所覆,心不捨瞋恚,彼惡名醜聲周聞諸方,所以者何?因瞋恚所覆,心不捨瞋恚故,是謂:第五怨家法而作怨家,謂:男女輩瞋恚時來。
  復次,怨家者,不欲令怨家極大富,所以者何?怨家者,不樂怨家極大富。人有瞋恚,習瞋恚,瞋恚所覆,心不捨瞋恚,彼作如是身、口、意行,使彼大失財物,所以者何?因瞋恚所覆,心不捨瞋恚故,是謂:第六怨家法而作怨家,謂:男女輩瞋恚時來。
  復次,怨家者,不欲令怨家身壞命終必至善處,生於天上,所以者何?怨家者,不樂怨家往至善處。人有瞋恚,習瞋恚,瞋恚所覆,心不捨瞋恚身、口、意惡行,彼身、口、意惡行已,身壞命終必至惡處,生地獄中,所以者何?因瞋恚所覆,心不捨瞋恚故,是謂:第七怨家法而作怨家,謂:男女輩瞋恚時來。此七怨家法而作怨家,謂:男女輩瞋恚時來。」
  於是,世尊說此頌曰:
  「瞋者得惡色,眠臥苦不安,應獲得大財,反更得不利。
   親親善朋友,遠離瞋恚人,數數習瞋恚,惡名流諸方。
   瞋作身口業,恚纏行意業,人為恚所覆,失一切財物。
   瞋恚生不利,瞋恚生心穢,恐怖生於內,人所不能覺。
   瞋者不知義,瞋者不曉法,無目盲闇塞,謂樂瞋恚人。
   恚初發惡色,猶火始起煙,從是生憎嫉,緣是諸人瞋。
   若瞋者所作,善行及不善,於後瞋恚{止}[盛],煩熱如火燒。
   所謂煩熱業,及諸法所纏,彼彼我今說,汝等善心聽。
   瞋者逆害父,及於諸兄弟,亦殺姊與妹,瞋者多所殘。
   所生及長養,得見此世間,因彼得存命,此母瞋亦害。
   無羞無,瞋纏無所言,人為恚所覆,口無所不說。
   造作癡罪{逆}[業],而自夭其命,作時不自覺,因瞋生恐怖。
   繫著自己身,愛樂無極已,雖愛念己身,瞋者亦自害。
   以刀而自刺,或從巖自投,或以繩自絞,及服諸毒藥。
   如是像瞋恚,是死依於恚,彼彼一切斷,用慧能覺了。
   小小不善業,慧者了能除,當堪耐是行,欲令無惡色。
   無恚亦無憂,除煙無貢高,調御斷瞋恚,滅訖無有。」
  佛說如是,彼諸比丘聞佛所說,歡喜奉行。

增支部7集64經/易憤怒者經(莊春江譯)
  「比丘們!有這七法,敵人們喜愛的、敵人們作的事來到易憤怒的女子或男子,哪七個?比丘們!這裡,敵人對敵人這麼欲求:『啊!願這位成為醜的。』那是什麼原因?比丘們!敵人不歡喜敵人的關於美貌狀態。比丘們!這位易憤怒的、被憤怒征服的、被憤怒打敗的男子個人即使他是善沐浴的、善塗油的、整理髮鬚的、穿白衣的,那時,被憤怒征服的他仍是醜的。比丘們!這是第一法,敵人們喜愛的、敵人們作的事來到易憤怒的女子或男子。
  再者,比丘們!這裡,敵人對敵人這麼欲求:『啊!願這位睡不好。』那是什麼原因?比丘們!敵人不歡喜敵人的關於安樂的睡眠。比丘們!易憤怒的、被憤怒征服的、被憤怒打敗的男子個人即使他睡在長羊毛覆蓋的、白羊毛布覆蓋的、頂級羚鹿皮覆蓋的、有頂篷的,兩端有紅色枕墊的床座,那時,被憤怒征服的他仍睡不好。比丘們!這是第二法,敵人們喜愛的、敵人們作的事來到易憤怒的女子或男子。
  再者,比丘們!這裡,敵人對敵人這麼欲求:『啊!願這位不成為豐富利益者。』那是什麼原因?比丘們!敵人不歡喜敵人的關於豐富利益狀態。比丘們!易憤怒的、被憤怒征服的、被憤怒打敗的男子個人即使拿取無利益後,認為:『利益被我拿取。』即使拿取利益後:『無益被我拿取。』已拿取這些互相不同的、敵對的諸法,對被憤怒征服的他轉起長久的不利、苦。比丘們!這是第三法,敵人們喜愛的、敵人們作的事來到易憤怒的女子或男子。
  再者,比丘們!這裡,敵人對敵人這麼欲求:『啊!願這位不成為有財產者。』那是什麼原因?比丘們!敵人不歡喜敵人的關於有財產狀態。比丘們!易憤怒的、被憤怒征服的、被憤怒打敗的男子個人,凡他的那些以奮起與活力所獲得的、以腕力所累積的、以流汗所得的、如法的、如法所得的財富,國王們都使被憤怒征服者的那些進入國王的藏庫。比丘們!這是第四法,敵人們喜愛的、敵人們作的事來到易憤怒的女子或男子。
  再者,比丘們!這裡,敵人對敵人這麼欲求:『啊!願這位不成為有名聲者。』那是什麼原因?比丘們!敵人不歡喜敵人的關於有名聲狀態。比丘們!易憤怒的、被憤怒征服的、被憤怒打敗的男子個人,凡他的那個名聲即使以不放逸得到的,被憤怒征服者也從它脫離。比丘們!這是第五法,敵人們喜愛的、敵人們作的事來到易憤怒的女子或男子。
  再者,比丘們!這裡,敵人對敵人這麼欲求:『啊!願這位不成為有朋友者。』那是什麼原因?比丘們!敵人不歡喜敵人的關於有朋友狀態。比丘們!易憤怒的、被憤怒征服的、被憤怒打敗的男子個人,凡是那些即使是朋友、同事、親族、血親,他們也遠遠地避開被憤怒征服者。比丘們!這是第六法,敵人們喜愛的、敵人們作的事來到易憤怒的女子或男子。
  再者,比丘們!這裡,敵人對敵人這麼欲求:『啊!願這位以身體的崩解,死後往生苦界惡趣下界、地獄。』那是什麼原因?比丘們!敵人不歡喜敵人的關於去善趣狀態。比丘們!易憤怒的、被憤怒征服的、被憤怒打敗的男子個人以身行惡行,以語行惡行,以意行惡行,他以身行惡行後,以語……(中略)被憤怒征服者以身體的崩解,死後往生苦界、惡趣、下界、地獄。比丘們!這是第七法,敵人們喜愛的、敵人們作的事來到易憤怒的女子或男子。比丘們!這是七法,敵人們喜愛的、敵人們作的事來到易憤怒的女子或男子。」
  「易憤怒者是醜的,還有他也睡不好,
   還有他拿取利益後,到達無利益。
   之後以身、以語,易憤怒者作殺害後,
   被憤怒征服的男子,蒙受財產的損失。
   沉浸憤怒失理性者,蒙受壞名聲,
   親族朋友與知己,避開易憤怒者。
   憤怒是無利益的起因,憤怒是使心動搖者,
   從內部生起可怕的,人們不明白那個。
   憤怒者不知道利益,憤怒者沒看見法,
   那時是盲目暗黑者:凡憤怒征服人。
   凡憤怒者使之破壞:容易的如(或?)困難的,
   之後在憤怒離去時,如火燃燒地苦惱。
   這位顯露惡臉紅的煙,如有煙的火,
   當憤怒擴散時,以那個人們發怒。
   他沒有沒有,言語沒有尊重,
   被憤怒征服者沒有,任何庇護所
   造成煩苦的諸行為,從諸法遠離,
   我將告知那些,你們要如實地聽它。
   憤怒者殺害父親,憤怒者殺害自己的母親,
   憤怒者殺害婆羅門,憤怒者殺害一般人。
   對凡養育人的母親:他看見這世間,
   對即使是給與他生命者,憤怒的一般人殺害。
   如自己般的那些眾生:自己是最可愛的,
   憤怒者以種種方式殺害自己:在種種形色上迷昏頭者。
   以刀殺自己,迷昏頭者們吃毒藥,
   以繩子吊死(繫縛後死去),甚至從山上[跳]到峽谷。
   殺胎兒的行為,以及自殺者,
   作者們不領悟,是憤怒生出的敗亡。
   像這樣這個以憤怒的形色,死神的捕網是心,
   應該以調御、以慧、活力、以見,斷絕它。
   如是我的這個不善的,賢智者應該斷絕,
   就像這樣你們應該在諸法上學習:我們不要有這個惡臉紅的。
   離憤怒者是無憂惱的,離貪者是無渴求的,
   已調御者捨斷憤怒後,無者們般涅槃。」
  無記品第六,其攝頌
  「無記、人之趣處,低舍、獅子、不會保護,
   金毘羅、七、打瞌睡,慈、妻子、憤怒十一則。」

巴利語經文(台灣嘉義法雨道場流通的word版本)
AN.7.64(另版AN.7.60)/ 11. Kodhanasuttaṃ
   64. “Sattime bhikkhave, dhammā sapattakantā sapattakaraṇā kodhanaṃ āgacchanti itthiṃ vā purisaṃ vā. Katame satta? Idha, bhikkhave, sapatto sapattassa evaṃ icchati– ‘aho vatāyaṃ dubbaṇṇo assā’ti! Taṃ kissa hetu? Na, bhikkhave, sapatto sapattassa vaṇṇavatāya nandati. Kodhanoyaṃ, bhikkhave, purisapuggalo kodhābhibhūto kodhapareto, kiñcāpi so hoti sunhāto suvilitto kappitakesamassu odātavatthavasano; atha kho so dubbaṇṇova hoti kodhābhibhūto. Ayaṃ, bhikkhave, paṭhamo dhammo sapattakanto sapattakaraṇo kodhanaṃ āgacchati itthiṃ vā purisaṃ vā.
   “Puna caparaṃ, bhikkhave, sapatto sapattassa evaṃ icchati– ‘aho vatāyaṃ dukkhaṃ sayeyyā’ti! Taṃ kissa hetu? Na, bhikkhave, sapatto sapattassa sukhaseyyāya nandati. Kodhanoyaṃ, bhikkhave, purisapuggalo kodhābhibhūto kodhapareto, kiñcāpi so pallaṅke seti gonakatthate paṭalikatthate kadalimigapavarapaccattharaṇe sa-uttaracchade ubhatolohitakūpadhāne; atha kho so dukkhaññeva seti kodhābhibhūto. Ayaṃ, bhikkhave, dutiyo dhammo sapattakanto sapattakaraṇo kodhanaṃ āgacchati itthiṃ vā purisaṃ vā.
   “Puna caparaṃ, bhikkhave, sapatto sapattassa evaṃ icchati– ‘aho vatāyaṃ na pacurattho assā’ti! Taṃ kissa hetu? Na, bhikkhave, sapatto sapattassa pacuratthatāya nandati Kodhanoyaṃ bhikkhave, purisapuggalo kodhābhibhūto kodhapareto, anatthampi gahetvā ‘attho me gahito’ti maññati atthampi gahetvā ‘anattho me gahito’ti maññati. Tassime dhammā aññamaññaṃ vipaccanīkā gahitā dīgharattaṃ ahitāya dukkhāya saṃvattanti kodhābhibhūtassa. Ayaṃ, bhikkhave, tatiyo dhammo sapattakanto sapattakaraṇo kodhanaṃ āgacchati itthiṃ vā purisaṃ vā.
   “Puna caparaṃ, bhikkhave, sapatto sapattassa evaṃ icchati– ‘aho vatāyaṃ na bhogavā assā’ti! Taṃ kissa hetu? Na, bhikkhave, sapatto sapattassa bhogavatāya nandati. Kodhanassa, bhikkhave, purisapuggalassa kodhābhibhūtassa kodhaparetassa, yepissa te honti bhogā uṭṭhānavīriyādhigatā bāhābalaparicitā sedāvakkhittā dhammikā dhammaladdhā, tepi rājāno rājakosaṃ pavesenti kodhābhibhūtassa. Ayaṃ, bhikkhave, catuttho dhammo sapattakanto sapattakaraṇo kodhanaṃ āgacchati itthiṃ vā purisaṃ vā.
   “Puna caparaṃ, bhikkhave, sapatto sapattassa evaṃ icchati– ‘aho vatāyaṃ na yasavā assā’ti! Taṃ kissa hetu? Na, bhikkhave, sapatto sapattassa yasavatāya nandati. Kodhanoyaṃ, bhikkhave, purisapuggalo kodhābhibhūto kodhapareto, yopissa so hoti yaso appamādādhigato, tamhāpi dhaṃsati kodhābhibhūto. Ayaṃ, bhikkhave, pañcamo dhammo sapattakanto sapattakaraṇo kodhanaṃ āgacchati itthiṃ vā purisaṃ vā.
   “Puna caparaṃ, bhikkhave, sapatto sapattassa evaṃ icchati– ‘aho vatāyaṃ na mittavā assā’ti! Taṃ kissa hetu? Na, bhikkhave, sapatto sapattassa mittavatāya nandati. Kodhanaṃ, bhikkhave, purisapuggalaṃ kodhābhibhūtaṃ kodhaparetaṃ, yepissa te honti mittāmaccā ñātisālohitā, tepi ārakā parivajjanti kodhābhibhūtaṃ. Ayaṃ, bhikkhave, chaṭṭho dhammo sapattakanto sapattakaraṇo kodhanaṃ āgacchati itthiṃ vā purisaṃ vā.
   “Puna caparaṃ, bhikkhave, sapatto sapattassa evaṃ icchati– ‘aho vatāyaṃ kāyassa bhedā paraṃ maraṇā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ nirayaṃ upapajjeyyā’ti! Taṃ kissa hetu? Na, bhikkhave, sapatto sapattassa sugatigamane nandati. Kodhanoyaṃ, bhikkhave, purisapuggalo kodhābhibhūto kodhapareto kāyena duccaritaṃ carati, vācāya duccaritaṃ carati, manasā duccaritaṃ carati. So kāyena duccaritaṃ caritvā vācāya …pe… kāyassa bhedā paraṃ maraṇā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ nirayaṃ upapajjati kodhābhibhūto. Ayaṃ, bhikkhave, sattamo dhammo sapattakanto sapattakaraṇo kodhanaṃ āgacchati itthiṃ vā purisaṃ vā. Ime kho, bhikkhave, satta dhammā sapattakantā sapattakaraṇā kodhanaṃ āgacchanti itthiṃ vā purisaṃ vā”ti.
   “Kodhano dubbaṇṇo hoti, atho dukkhampi seti so;
   Atho atthaṃ gahetvāna, anatthaṃ adhipajjati.
   “Tato kāyena vācāya, vadhaṃ katvāna kodhano;
   Kodhābhibhūto puriso, dhanajāniṃ nigacchati.
   “Kodhasammadasammatto āyasakyaṃ nigacchati;
   Ñātimittā suhajjā ca, parivajjanti kodhanaṃ.
   “Anatthajanano kodho, kodho cittappakopano;
   Bhayamantarato jātaṃ, taṃ jano nāvabujjhati.
   “Kuddho atthaṃ na jānāti, kuddho dhammaṃ na passati;
   Andhatamaṃ tadā hoti, yaṃ kodho sahate naraṃ.
   “Yaṃ kuddho uparodheti, sukaraṃ viya dukkaraṃ.
   Pacchā so vigate kodhe, aggidaḍḍhova tappati.
   “Dummaṅkuyaṃ padasseti, dhūmaṃ dhūmīva pāvako;
   Yato patāyati kodho, yena kujjhanti mānavā.
   “Nāssa hirī na ottappaṃ, na vāco hoti gāravo;
   Kodhena abhibhūtassa, na dīpaṃ hoti kiñcanaṃ.
   “Tapanīyāni kammāni, yāni dhammehi ārakā;
   Tāni ārocayissāmi, taṃ suṇātha yathā tathaṃ.
   “Kuddho hi pitaraṃ hanti, hanti kuddho samātaraṃ;
   Kuddho hi brāhmaṇaṃ hanti, hanti kuddho puthujjanaṃ.
   “Yāya mātu bhato poso, imaṃ lokaṃ avekkhati;
   Tampi pāṇadadiṃ santiṃ, hanti kuddho puthujjano.
   “Attūpamā hi te sattā, attā hi paramo piyo;
   Hanti kuddho puthuttānaṃ, nānārūpesu mucchito.
   “Asinā hanti attānaṃ, visaṃ khādanti mucchitā;
   Rajjuyā bajjha mīyanti, pabbatāmapi kandare.
   “Bhūnahaccāni kammāni, attamāraṇiyāni ca.
   Karontā nāvabujjhanti, kodhajāto parābhavo.
   “Itāyaṃ kodharūpena, maccupāso guhāsayo;
   Taṃ damena samucchinde, paññāvīriyena diṭṭhiyā.
   “Yathā metaṃ akusalaṃ, samucchindetha paṇḍito;
   Tatheva dhamme sikkhetha, mā no dummaṅkuyaṃ ahu.
   “Vītakodhā anāyāsā, vītalobhā anussukā.
   Dantā kodhaṃ pahantvāna, parinibbanti anāsavā”ti. Ekādasamaṃ.
   Abyākatavaggo chaṭṭho.
  Tassuddānaṃ–
   Abyākato purisagati, tissa sīha arakkhiyaṃ;
   Kimilaṃ satta pacalā, mettā bhariyā kodhekādasāti.
南北傳經文比對(莊春江作):
  「惡色」,南傳作「醜的」(dubbaṇṇo),菩提比丘長老英譯為「醜的」(ugly)。
  「惡臉紅的」(Dummaṅkuyaṃ),菩提比丘長老英譯為「他顯現反抗」(he shows recalcitrance)。按:《滿足希求》以「窘迫、壞臉色」(nittejataṃ dubbaṇṇamukhataṃ)解說。
  「敵人們作的事」(sapattakaraṇā),菩提比丘長老英譯為「對敵人有利的」(advantageous to an enemy)。
  「庇護所」(dīpaṃ,另譯為「島;燈」),菩提比丘長老英譯為「[安全的]島」(island [of safety])。按:《滿足希求》以「依所;立足處」(patiṭṭhā)解說。
  「婆羅門」(brāhmaṇaṃ),菩提比丘長老英譯為「一個婆羅門」(a brahmin)。按:《滿足希求》以「諸漏已滅盡的婆羅門」(khīṇāsavabrāhmaṇaṃ)解說,亦即指阿羅漢。