中阿含97經/大因經(因品)(莊春江標點)
我聞如是:
一時,
佛遊拘樓瘦,在劍磨瑟曇拘樓都邑。
爾時,
尊者阿難閑居獨處,
宴坐思惟,心作是念:
「此
緣起甚奇,極甚深、
明亦甚深,然,我觀見
至淺至淺。」
於是,尊者阿難則於
晡時從宴坐起,往詣佛所,
稽首佛足,卻住一面,白曰:
「
世尊!我今閑居獨處,宴坐思惟,心作是念:『此緣起甚奇,極甚深、明亦甚深,然,我觀見至淺至淺。』」
世尊告曰:
「阿難!汝莫作是念:『此緣起至淺至淺。』所以者何?此緣起極甚深、明亦甚深。阿難!於此緣起不知如真,不見如實,不覺、
不達故,{念}[令]彼眾生
如織機相鎖,
如蘊蔓草,多有{調}[稠]亂、怱怱喧鬧,從此世至彼世,從彼世至此世,往來不能出過生死。阿難!是故,知此緣起極甚深、明亦甚深。
阿難!若有問者:『老死有
緣耶?』當如是答:『老死有緣。』若有問者:『老死有何
緣?』當如是答:『
緣生也。』阿難!若有問者:『生有緣耶?』當如是答:『生亦有緣。』若有問者:『生有何緣?』當如是答:『緣於有也。』阿難!若有問者:『
有有緣耶?』當如是答:『有亦有緣。』若有問者:『有有何緣?』當如是答:『緣於
受也。』阿難!若有問者:『受有緣耶?』當如是答:『受亦有緣。』若有問者:『受有何緣?』當如是答:『緣於愛也。』阿難!是為緣愛有受,緣受有有,緣有有生,緣生有老死,緣老死有愁慼,啼哭、憂苦、
懊惱皆緣老死有,如此具足純生大
苦陰。
阿難!緣生有老死者,此說緣生有老死。當知:所謂緣生有老死,阿難!若無生,魚魚種、鳥鳥種、蚊蚊種、龍龍種、神神種、鬼鬼種、天天種、
人人種,阿難!彼彼眾生隨彼彼處若無生,各各無生者,設使
離生,當有老死耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是老死
因、老死
習、老死
本、老死
緣者,謂:此生也,所以者何?緣生故,則有老死。
阿難!緣有有生者,此說緣有有生。當知:所謂緣有有生,阿難!若無有,魚魚種、鳥鳥種、蚊蚊種、龍龍種、神神種、鬼鬼種、天天種、人人種,阿難!彼彼眾生隨彼彼處無有,各各無有者,設使離有,當有生耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是生因、生習、生本、生緣者,謂:此有也,所以者何?緣有故,則有生。
阿難!緣受有有者,此說緣受有有。當知:所謂緣受有有,阿難!若無受,各各無受者,設使離受,當復有有,
施設有有耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是有因、有習、有本、有緣者,謂:此受也,所以者何?緣受故,則有有。
阿難!緣愛有受者,此說緣愛有受。當知:所謂緣愛有受,阿難!若無愛,各各無愛者,設使離愛,當復有受立於受耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是受因、受習、受本、受緣者,謂:此愛也,所以者何?緣愛故,則有受。
阿難!是為:緣愛有求;緣求有利;
緣利有分;緣分有染欲;緣染欲有著;緣著有慳;緣慳有家;緣家有守,阿難!緣守故,便有刀杖、鬥諍、諛諂、欺誑、
妄言、
兩舌,起無量惡不善之法,有如此具足純生大苦陰。
阿難!若無守,各各無守者,設使離守,當有刀杖、鬥諍、諛諂、欺誑、妄言、兩舌,起無量惡不善之法耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是刀杖、鬥諍、諛諂、欺誑、妄言、兩舌,起無量惡不善之法,[是?]因、是習、是本、是緣者,謂:此守也,所以者何?緣守故,則有刀杖、鬥諍、諛諂、欺誑、妄言、兩舌,起無量惡不善之法,有如此具足純生大苦陰。
阿難!緣家有守者,此說緣家有守。當知:所謂緣家有守,阿難!若無家,各各無家者,設使離家,當有守耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是守因、守習、守本、守緣者,謂:此家也,所以者何?緣家故,則有守。
阿難!緣慳有家者,此說緣慳有家。當知:所謂緣慳有家,阿難!若無慳,各各無慳者,設使離慳,當有家耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是家因、家習、家本、家緣者,謂:此慳也,所以者何?緣慳故,則有家。
阿難!緣著有慳者,此說緣著有慳。當知:所謂緣著有慳,阿難!若無著,各各無著者,設使離著,當有慳耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是慳因、慳習、慳本、慳緣者,謂:此著也,所以者何?緣著故,則有慳。
阿難!緣欲有著者,此說緣欲有著。當知:所謂緣欲有著,阿難!若無欲,各各無欲者,設使離欲,當有著耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是著因、著習、著本、著緣者,謂:此欲也,所以者何?緣欲故,則有著。
阿難!緣分有染欲者,此說緣分有染欲。當知:所謂緣分有染欲,阿難!若無分,各各無分者,設使離分,當有染欲耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是染欲因、染欲習、染欲本、染欲緣者,謂:此分也,所以者何?緣分故,則有染欲。
阿難!緣利有分者,此說緣利有分。當知:所謂緣利有分,阿難!若無利,各各無利者,設使離利,當有分耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是分因、分習、分本、分緣者,謂:此利也,所以者何?緣利故,則有分。
阿難!緣求有利者,此說緣求有利。當知:所謂緣求有利,阿難!若無求,各各無求者,設使離求,當有利耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是利因、利習、利本、利緣者,謂:此求也,所以者何?緣求故,{別}[則]有利。
阿難!緣愛有求者,此說緣愛有求。當知:所謂緣愛有求,阿難!若無愛,各各無愛者,設使離愛,當有求耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是求因、求習、求本、求緣者,謂:此愛也,所以者何?緣愛故,則有求。
阿難!欲愛及有愛,
此二法因覺、緣
覺致來。阿難!若有問者:『覺有緣耶?』當如是答:『覺亦有緣。』若有問者:『覺有何緣?』當如是答:『緣
更樂也。』當知:所謂緣更樂有覺,阿難!若無有眼更樂,各各無眼更樂者,設使離眼更樂,當有緣眼更樂生樂
覺、苦覺、不苦不樂覺耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!若無耳、鼻、舌、身、意更樂,各各無意更樂者,設使離意更樂,當有緣意更樂生樂覺、苦覺、不苦不樂覺耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是覺因、覺習、覺本、覺緣者,謂:此更樂也,所以者何?緣更樂故,則有覺。
阿難!若有問者:『更樂有緣耶?』當如是答:『更樂有緣。』若有問者:『更樂有何緣?』當如是答:『緣名色也。』當知:所謂緣名色有更樂,阿難!所行、所緣有
名身,離此行、離此緣有
有對更樂耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!所行、所緣有
色身,離此行、離此緣有
增語更樂耶?」
答曰:「無也。」
「設使離名身及色身,當有更樂施設更樂耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是更樂因、更樂習、更樂本、更樂緣者,謂:此名色也,所以者何?緣名色故,則有更樂。
阿難!若有問者:『名色有緣耶?』當如是答:『名色有緣。』若有問者:『名色有何緣?』當如是答:『緣識也。』當知:所謂緣識有名色,阿難!若識不入母胎者,有名色成此身耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!若識入胎即出者,名色會精耶?」
答曰:「不會。」
「阿難!若幼童男、童女識
初斷壞不有者,名色轉增長耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!是故,當知是名色因、名色習、名色本、名色緣者,謂:此識也,所以者何?緣識故,則有名色。
阿難!若有問者:『識有緣耶?』當如是答:『識亦有緣。』若有問者:『識有何緣?』當如是答:『緣名色也。』當知:所謂緣名色有識,阿難!若識不得名色,若識不立、不倚名色者,識寧有生、有老、有病、有死、有苦耶?」
答曰:「無也。」
「阿難!是故,當知是識因、識習、識本、識緣者,謂:此名色也,所以者何?緣名色故,則有識。阿難!是為:緣名色有識,緣識亦有名色,由是增語,
增語說傳,
傳說可施設有,謂:識、名色共俱也。
阿難!云何,有一,
見有
神耶?」
尊者阿難白世尊曰:
「世尊為法本,世尊為
法主,法由世尊,唯願說之,我今聞已,得廣知義。」
佛便告曰:
「阿難!諦聽!
善思念之,我當為汝分別其義。」尊者阿難受教而聽。
佛言:
「阿難!或有一,見:『
覺是神。』或復有一,不見:『覺是神。』見:『神能覺,然,
神法能覺。』或復有一,不見:『覺是神。』亦不見:『神能覺,然,神法能覺。』但見:『
神無所覺。』
阿難!若有一,見:『覺是神。』者,應當問彼:『汝有三覺:樂覺、苦覺、不苦不樂覺,汝此三覺為見何覺是神耶?』阿難!當復語彼:『若有覺樂覺者,彼於爾時二覺滅:苦覺、不苦不樂覺,彼於爾時唯覺樂覺。』樂覺者,是無常法、苦法、
滅法,若樂覺已滅,彼不作是念:『非為神滅耶?』阿難!若復有一,覺苦覺者,彼於爾時二覺滅:樂覺、不苦不樂覺,彼於爾時唯覺苦覺。苦覺者,是無常法、苦法、滅法,若苦覺已滅,彼不作是念:『非為神滅耶?』阿難!若復有一,覺不苦不樂覺者,彼於爾時二覺滅:樂覺、苦覺,彼於爾時唯覺不苦不樂覺。不苦不樂覺者,是無常法、苦法、滅法。若不苦不樂覺已滅,彼不作是念:『非為神滅耶?』阿難!彼如是無常法但離苦樂,當復見:『覺是神。』耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!是故,彼如是無常法但離苦樂,不應復見:『覺是神。』也。
阿難!若復有一,不見:『覺是神,然,神能覺。』見:『神法能覺。』者,應當語彼:『汝若無覺者,覺不可得,不應說是我所有。』阿難!彼當復如是見:『覺不是神,然,神能覺。』見:『神法能覺。』耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!是故,彼不應如是見:『覺非神,神能覺。』見:『神法能覺。』
阿難!若復有一,不見:『覺是神。』亦不見:『神能覺,然,神法能覺。』但見:『神無所覺。』者,應當語彼:『汝若無覺都不可得,神離覺者,不應神清淨。』阿難!彼當復見:『覺非神。』亦不見:『神能覺,神法能覺。』但見:『神無所覺。』耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!是故,彼不應如是見:『覺非神。』亦不見:『神能覺,神法能覺。』但見:『神無所覺。』是謂:有一,見:『有神也。』
阿難!云何有一,不見:『有神。』耶?」
尊者阿難白世尊曰:
「世尊為法本,世尊為法主,法由世尊,唯願說之!我今聞已,得廣知義。」
佛便告曰:
「阿難!諦聽!善思念之,我當為汝分別其義。」尊者阿難受教而聽。
佛言:
「阿難!或有一,不見:『覺是神。』亦不見:『神能覺,然,神法能覺。』亦不見:『神無所覺。』彼如是不見已,則不
受此世間;彼不受已,則不
疲勞;不疲勞已,便
般涅槃:『我
生已盡,
梵行已立,
所作已辦,
不更受有,知如真。』阿難!是謂:增語、增語說傳、傳說可施設有,知是者則無所受。阿難!若
比丘如是正解脫者,此不復有見:『如來終。』見:『如來不終。』見:『
如來終不終。』見:『如來亦非終、亦非不終。』是謂:有一,不見:『有神也。』
阿難!云何有一,有
神施設而施設耶?」
尊者阿難白世尊曰:
「世尊為法本,世尊為
法主,法由世尊,唯願說之!我今聞已,得廣知義。」
佛便告曰:
「阿難!諦聽!善思念之,我當為汝分別其義。」尊者阿難受教而聽。
佛言:
「阿難!或有一,
少色是神施設而施設。或復有一,非少色是神施設而施設,無量色是神施設而施設。或復有一,非少色是神施設而施設,亦非無量色是神施設而施設,
少無色是神施設而施設。或復有一,非少色是神施設而施設,亦非無量色是神施設而施設,亦非少無色是神施設而施設,無量無色是神施設而施設。
阿難!若有一少色是神施設而施設者,彼今少色是神施設而施設,身壞命終亦如是說、亦如是見。有神若離少色時,亦如是、如是思,彼作如是念。阿難!如是,有一少色是神施設而施設,如是,有一
少色是神見著而著。
阿難!若復有一非少色是神施設而施設,無量色是神施設而施設者,彼今無量色是神施設而施設,身壞命終亦如是說、亦如是見。有神若離無量色時,亦如是、如是思,彼作如是念。阿難!如是,有一無量色是神施設而施設,如是,無量色是神見著而著。
阿難!若復有一非少色是神施設而施設,亦非無量色是神施設而施設,少無色是神施設而施設者,彼今少無色是神施設而施設,身壞命終亦如是說、亦如是見。有神若離少無色時,亦如是、如是思,彼作如是念。阿難!如是,有一少無色是神施設而施設,如是,有一少無色是神見著而著。
阿難!若復有一非少色是神施設而施設,亦非無量色是神施設而施設,亦非少無色是神施設而施設,無量無色是神施設而施設者,彼今無量無色是神施設而施設,身壞命終亦如是說、亦如是見。有神若離無量無色時,亦如是、如是思,彼作如是念。阿難!如是,有一無量無色是神施設而施設,如是,有一無量無色是神見著而著,是謂:有一有神施設而施設也。
阿難!云何有一,無神施設而施設耶?」
尊者阿難白世尊曰:
「世尊為法本,世尊為法主,法由世尊,唯願說之!我今聞已,得廣知義。」
佛便告曰:
「阿難!諦聽!善思念之,我當為汝分別其義。」尊者阿難受教而聽。
佛言:
「阿難!或有一非少色是神施設而施設,亦非無量色是神施設而施設,亦非少無色是神施設而施設,亦非無量無色是神施設而施設,阿難!若有一非少色是神施設而施設者,彼非今少色是神施設而施設,身壞命終亦不如是說、亦不如是見。有神若離少色時,亦不如是、如是思,亦不作如是念。阿難!如是,有一非少色是神施設而施設,如是,有一非少色是神不見著而著。
阿難!若復有一非無量色是神施設而施設者,彼非今無量色是神施設而施設,身壞命終亦不如是說、亦不如是見。有神若離無量色時,亦不如是、如是思,亦不作如是念。阿難!如是,有一非無量色是神施設而施設,如是,有一非無量色是神不見著而著。
阿難!若復有一非少無色是神施設而施設者,彼非今少無色是神施設而施設,身壞命終亦不如是說、亦不如是見。有神若離少無色時,亦不如是、如是思,亦不作如是念。阿難!如是,有一非少無色是神施設而施設,如是,有一非少無色是神不見著而著。
阿難!若復有一非無量無色是神施設而施設者,彼非今無量無色是神施設而施設,身壞命終亦不如是說、亦不如是見。有神若離無量無色時,亦不如是、如是思,亦不作如是念。阿難!如是,有一非無量無色是神施設而施設,如是,有一非無量無色是神不見著而著。阿難!是謂:有一無神施設而施設也。
復次,阿難!有七識住及二處,云何七識住?有色眾生若干身、若干想,謂:人及欲天,是謂:第一識住。復次,阿難!有色眾生若干身、一想,謂:梵天初生不夭壽,是謂:第二識住。復次,阿難!有色眾生一身、若干想,謂:晃昱天,是謂:第三識住。復次,阿難!有色眾生一身、一想,謂:遍淨天,是謂:第四識住。復次,阿難!有無色眾生
度一切色想,滅
有對想,不念若干想,無量空處,是空處
成就遊,謂:無量空處天,是謂:第五識住。復次,阿難!有無色眾生度一切無量空處,無量識處,是識處成就遊,謂:無量識處天,是謂:第六識住。復次,阿難!有無色眾生度一切無量識處,無所有處,是無所有處成就遊,謂:無所有處天,是謂:第七識住。
阿難!云何有二處?有色眾生無想無覺,謂:
無想天,是謂:第一處。復次,阿難!有無色眾生度一切無所有處,非有想非無想處,是非有想非無想處成就遊,謂:非有想非無想處天,是謂:第二處。
阿難!第一識住者,有色眾生若干身、若干想,謂:人及欲天。若有比丘知彼識住、知識住
習,知
滅、知
味、知
患、知
出要如真,阿難!此比丘寧可樂彼識住,計著住彼識住耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!第二識住者,有色眾生若干身、一想,謂:梵天初生不夭壽。若有比丘知彼識住、知識住習,知滅、知味、知患、知出要如真,阿難!此比丘寧可樂彼識住,計著住彼識住耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!第三識住者,有色眾生一身、若干想,謂:晃昱天。若有比丘知彼識住、知識住習,知滅、知味、知患、知出要如真,阿難!此比丘寧可樂彼識住,計著住彼識住耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!第四識住者,有色眾生一身、一想,謂:遍淨天。若有比丘知彼識住、知識住習,知滅、知味、知患、知出要如真,阿難!此比丘寧可樂彼識住,計著住彼識住耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!第五識住者,無色眾生度一切色想,滅有對想,不念若干想,無量空處,是空處成就遊,謂:無量空處天。若有比丘知彼識住、知識住習,知滅、知味、知患、知出要如真,阿難!此比丘寧可樂彼識住,計著住彼識住耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!第六識住者,無色眾生度一切無量空處,無量識處,是識處成就遊,謂:無量識處天。若有比丘知彼識住、知識住習,知滅、知味、知患、知出要如真,阿難!此比丘寧可樂彼識住,計著住彼識住耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!第七識住者,無色眾生度一切無量識處,無所有處,是無所有處成就遊,謂:無所有處天。若有比丘知彼識住、知識住習,知滅、知味、知患、知出要如真,阿難!此比丘寧可樂彼識住,計著住彼識住耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!第一處者,有色眾生無想無覺,謂:無想天,若有比丘知彼處、知彼處集,知滅、知味、知患、知出要如真,阿難!此比丘寧可樂彼處,計著住彼處耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!第二處者,無色眾生度一切無所有處,非有想非無想處,是非有想非無想處成就遊,謂:非有想非無想處天。若有比丘知彼處、知彼處集,知滅、知味、知患、知出要如真,阿難!此比丘寧可樂彼處,計著住彼處耶?」
答曰:「不也。」
「阿難!若有比丘彼七識住及二處知如真,心不染著,得解脫者,是謂:比丘
阿羅訶名
慧解脫。
復次,阿難!有
八解脫,云何為八?
色觀色,是謂:第一解脫。復次,
內無色想外觀色,是謂:第二解脫。復次,
淨解脫身作證成就遊,是謂:第三解脫。復次,度一切色想,滅有對想,不念若干想,無量空處,是無量空處成就遊,是謂:第四解脫。復次,度一切無量空處,無量識處,是無量識處成就遊,是謂:第五解脫。復次,度一切無量識處,無所有處,是無所有處成就遊,是謂:第六解脫。復次,度一切無所有處,非有想非無想處,是非有想非無想處成就遊,是謂:第七解脫。復次,度一切非有想非無想處,
想知滅解脫身作證成就遊,及慧觀諸
漏盡知,是謂:第八解脫。阿難!若有比丘彼七識住及二處知如真,心不染著,得解脫,及此八解脫,順逆身作證成就遊,亦慧觀諸漏盡者,是謂:比丘阿羅訶名
俱解脫。」
佛說如是,尊者阿難及諸比丘聞佛所說,歡喜奉行。
長阿含13經/大緣方便經(第二分)(莊春江標點)
如是我聞:
一時,
佛在拘流沙國劫摩沙住處,與大比丘眾千二百五十人俱。
爾時,阿難在閑靜處,作是念言:
「甚奇!甚特!世尊所說十二
因緣法之
光明甚深難解,如我意觀,猶如目前,以何為深?」
於是,阿難即從靜室起,至世尊所,
頭面禮足,在一面坐,白世尊言:
「我向於靜室,默自思念:『甚奇!甚特!世尊所說十二因緣法之光明,甚深難解,如我意觀,如在目前,以何為深?』」
爾時,世尊告阿難曰:
「止!止!勿作此言:『十二因緣法之光明,甚深難解!』阿難!此十二因緣難見難知,諸天、魔、梵、
沙門、
婆羅門、未見緣者,若欲思量觀察分別其義者,則皆荒迷,無能見者。阿難!我今語汝:『老死有
緣。』若有問言:『何等是老死緣?』應答彼言:『生是老死
緣。』若復問言:『誰是生緣?』應答彼言:『
有是生緣。』若復問言:『誰是有緣?』應答彼言:『取是有緣。』若復問言:『誰是取緣?』應答彼言:『愛是取緣。』若復問言:『誰是愛緣?』應答彼言:『受是愛緣。』若復問言:『誰是受緣?』應答彼言:『觸是受緣。』若復問言:『誰為觸緣?』應答彼言:『六入是觸緣。』若復問言:『誰為六入緣?』應答彼言:『名色是六入緣。』若復問言:『誰為名色緣?』應答彼言:『識是名色緣。』若復問言:『誰為識緣?』應答彼言:『行是識緣。』若復問言:『誰為行緣?』應答彼言:『癡是行緣。』阿難!如是緣癡有行,緣行有識,緣識有名色,緣名色有六入,緣六入有觸,緣觸有受,緣受有愛,緣愛有取,緣取有有,緣有有生,緣生有老、死、憂、悲、苦、
苦,
大患所集,是為此大
苦陰緣。」
佛告阿難:
「緣生有老死,此為何義?若使一切眾生無有生者,寧有老死不?」
阿難答曰:「無也。」
「是故,阿難!以此緣,知:老死由生,緣生有老死,我所說者,義在於此。」
又告阿難:
「緣有有生,此為何義?若使一切眾生無有欲有、色[有]、
無色有者,寧有生不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:生由有,緣有有生,我所說者,義在於此。」
又告阿難:
「緣取有有,此為何義?若使一切眾生無有欲取、見取、
戒取、
我取者,寧有有不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:有由取,緣取有有,我所說者,義在於此。」
又告阿難:
「緣愛有取,此為何義?若使一切眾生無有欲愛、有愛、
無有愛者,寧有取不?」
答曰:「無有。」
「阿難!我以此緣,知:取由愛,緣愛有取,我所說者,義在於此。」
又告阿難:
「緣受有愛,此為何義?若使一切眾生無有樂受、苦受、不苦不樂受者,寧有愛不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:愛由受,緣受有愛,我所說者,義在於此。
阿難!當知因愛有求,因求有利,
因利有用,因用有欲,因欲有著,因著有嫉,因嫉有守,因守有護。
阿難!由有護故,有刀杖、諍訟、作無數惡,我所說者,義在於此。阿難!此為何義,若使一切眾生無有護者,當有刀杖、諍訟,起無數惡不?」
答曰:「無也。」
「是故,阿難!以此因緣,知刀杖、諍訟由護而起,緣護有刀杖、諍訟,阿難!我所說者,義在於此。」
又告阿難:
「因守有護,此為何義?若使一切眾生無有守者,寧有護不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:護由守,因守有護,我所說者,義在於此。
阿難!因嫉有守,此為何義?若使一切眾生無有嫉者,寧有守不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:守由嫉,因嫉有守,我所說者,義在於此。
阿難!因著有嫉,此為何義?若使一切眾生無有著者,寧有嫉不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:嫉由著,因著有嫉,我所說者,義在於此。
阿難!因欲有著,此為何義?若使一切眾生無有欲者,寧有著不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:著由欲,因欲有著,我所說者,義在於此。
阿難!因用有欲,此為何義?若使一切眾生無有用者,寧有欲不?」
答曰:「無也。」
「阿難,我以此義,知:欲由用,因用有欲,我所說者,義在於此。
阿難!因利有用,此為何義,若使一切眾生無有利者,寧有用不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此義,知:用由利,因利有用,我所說者,義在於此。
阿難!因求有利,此為何義?若使一切眾生無有求者,寧有利不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:利由求,因求有利,我所說者,義在於此。
阿難!因愛有求,此為何義?若使一切眾生無有愛者,寧有求不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:求由愛,因愛有求,我所說者,義在於此。」
又告阿難:
「因愛有求,至於守護,受亦如是,因受有求,至於守護。」
佛告阿難:
「緣觸有受,此為何義?阿難!若使無眼、無色、無眼識者,寧有觸不?」
答曰:「無也。」
「若無耳、聲、耳識,鼻、香、鼻識,舌、味、舌識,身、觸、身識,意、法、意識者,寧有觸不?」
答曰:「無也。」
「阿難!若使一切眾生無有觸者,寧有受不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以是義,知:受由觸,緣觸有受,我所說者,義在於此。
阿難!緣名色有觸,此為何義?若使一切眾生無有名色者,寧有
心觸不?」
答曰:「無也。」
「若使一切眾生無形色相貌者,寧有
身觸不?」
答曰:「無也。」
「阿難!若無名色,寧有觸不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以是緣,知:觸由名色,緣名色有觸,我所說者,義在於此。
阿難!緣識有名色,此為何義?若識不入母胎者,有名色不?」
答曰:「無也。」
「若識入胎不出者,有名色不?」
答曰:「無也。」
「若識出胎,嬰孩壞敗,名色得增長不?」
答曰:「無也。」
「阿難!若無識者,有名色不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以是緣,知:名色由識,緣識有名色,我所說者,義在於此。
阿難!緣名色有識,此為何義?若識不住名色,則識無住處,若無住處,寧有生、老、病、死、憂、悲、苦、
惱不?」
答曰:「無也。」
「阿難!若無名色,寧有識不?」
答曰:「無也。」
「阿難!我以此緣,知:識由名色,緣名色有識,我所說者,義在於此。
阿難!是故,名色緣識,識緣名色,名色緣六入,六入緣觸,觸緣受,受緣愛,愛緣取,取緣有,有緣生,生緣老、死、憂、苦、悲、惱,大
苦陰集。
阿難!齊是為
語,齊是為應,齊是為限,齊此為
演說,齊是為
智觀,齊是為眾生。阿難!諸比丘於此法中如實正觀,無
漏心解脫。阿難!此比丘當名為
慧解脫,如是解脫比丘如來終亦知,如來不終亦知,如來終不終亦知,如來非終非不終亦知,何以故?阿難!齊是為語,齊是為應,齊是為限,齊是為演說,齊是為智觀,齊是為眾生,如是盡知已,無漏心解脫比丘不知、不見如是知見。
阿難!夫計
我者,齊幾名我見?名色與受,俱計以為我。有人言:『受非我,我是受。』或有言:『受非我,我非受,
受法是我。』或有言:『受非我,我非受,受法非我,但愛是我。』
阿難!彼
見我者,言:『
受是我。』當語彼言:『如來說三受:樂受、苦受、不苦不樂受,當有樂受時,無有苦受、不苦不樂受;有苦受時,無有樂受、不苦不樂受;有不苦不樂受時,無有苦受、樂受。』所以然者?阿難!樂觸緣生樂受,若樂觸滅受亦滅。阿難!苦觸緣生苦受,若苦觸滅受亦滅,不苦不樂觸緣生不苦不樂受,若不苦不樂觸滅受亦滅。阿難!如兩木相攢則有火生,各置異處則無有火,此亦如是,因樂觸緣故生樂受,若樂觸滅受亦俱滅,因苦觸緣故生苦受,若苦觸滅受亦俱滅,因不苦不樂觸緣生不苦不樂受,若不苦不樂觸滅受亦俱滅。阿難!此三受有為無常,
從因緣生,
盡法、
滅法,為
朽壞法,
彼非我有,
我非彼有,當以正智如實觀之,阿難!彼見我者,以受為我,彼則為非。
阿難!彼見我者,言:『受非我,我是受者。』當語彼言:『如來說三受:苦受、樂受、不苦不樂受,若樂受是我者,樂受滅時,則有二我,此則為過;若苦受是我者,苦受滅時,則有二我,此則為過;若不苦不樂受是我者,不苦不樂受滅時,則有二我,此則為過。』阿難!彼見我者,言:『受非我,我是受。』彼則為非。
阿難!彼計我者,作此說:『受非我,我非受,受法是我。』當語彼言:『一切無受。汝云何言有受法?汝是受法耶?』對曰:『非是。』是故,阿難!彼計我者,言:『受非我,我非受,受法是我。』彼則為非。
阿難!彼計我者,作是言:『受非我,我非受,受法非我,但愛是我。』者,當語彼言:『一切無受,云何有愛?汝是愛耶?』對曰:『非也。』是故,阿難!彼計我者,言:『受非我,我非受,受法非我,愛是我。』者,彼則為非。
阿難!齊是為語,齊是為應,齊是為限,齊是為演說,齊是為智觀,齊是為眾生,阿難!諸比丘於此法中如實正觀,於無漏心解脫,阿難!此比丘當名為
慧解脫,如是解脫心比丘,有我亦知,無我亦知,有我無我亦知,非有我非無我亦知,何以故?阿難!齊是為語,齊是為應,齊是為限,齊是為演說,齊是為智觀,齊是為眾生,如是盡知已,無漏心解脫比丘不知、不見如是知見。」
佛語阿難:
「彼計我者,齊已為定,彼計我者,或言
少色是我,或言多色是我,或言
少無色是我,或言多無色是我。阿難!彼言少色是我者,定少色是我,我所見是,餘者為非。多色是我者,定多色是我,我所見是,餘者為非。少無色是我者,定言少無色是我,我所見是,餘者為非。多無色是我者,定多無色是我,我所見是,餘者為非。」
佛告阿難:
「七識住,二入處,諸有沙門、婆羅門言:『此處安隱,為救、為護、為舍、為燈、為明、為歸,為不虛妄,為不煩惱。』云何為七?
或有眾生若干種身、若干種想:天及人,此是初識住處,諸沙門、婆羅門言:『此處安隱,為救、為護、為舍、為燈、為明、為歸,為不虛妄,為不煩惱。』阿難!若比丘知初識住,知
集、知
滅、知
味、知
過、知
出要,如實知者,阿難!彼比丘言:『彼非我,我非彼,如實知見。』
或有眾生若干種身而一想,梵光音天是,或有眾生一身若干種想,光音天是,或有眾生一身一想,遍淨天是,或有眾生住空處,或有眾生住識處,或有眾生住
不用處,是為七識住處,或有沙門、婆羅門言:『此處安隱,為救、為護、為舍、為燈、為明、為歸,為不虛妄,為不煩惱。』阿難!若比丘知七識住,知集、知滅、知味、知過、知出要,如實知見,彼比丘言:『彼非我,我非彼,如實知見。』是為七識住。
云何二入處?
無想入、
非想非無想入。是為,阿難!此二入處,或有沙門、婆羅門言:『此處安隱,為救、為護、為舍、為燈、為明、為歸,為不虛妄,為不煩惱。』阿難!若比丘知二入處,知集、知滅、知味、知過、知出要,如實知見,彼比丘言:『彼非我,我非彼,如實知見。』是為二入。
阿難!復有
八解脫,云何八?
色觀色,初解脫。
內[無?]色想觀外色,二解脫。
淨解脫,三解脫。
度色想,滅
有對想,不念雜想,住空處,四解脫。度空處,住識處,五解脫。度識處,住不用處,六解脫。度不用處,住
有想無想處,七解脫。
滅盡定,八解脫。阿難!諸比丘於此八解脫,逆順遊行,入出自在,如是比丘得
俱解脫。」
爾時,阿難聞佛所說,歡喜奉行。
長部15經/因緣大經(大品[第二])(莊春江譯)
緣起
被我這麼聽聞:
有一次,
世尊住在俱盧國,名叫葛馬沙達馬的俱盧國城鎮。
那時,
尊者阿難去見世尊。抵達後,向世尊
問訊後,在一旁坐下。在一旁坐下的尊者阿難對世尊說這個:
「不可思議啊,
大德!
未曾有啊,大德!大德!這
緣起是多麼
甚深與顯現甚深,然而,對我來說,卻看起來像
明顯明顯的。」
「阿難!不要這樣說!阿難!不要這樣說!阿難!這緣起是甚深與顯現甚深的。阿難!由於此法的不領悟、
不通達,這樣,這
世代成為糾纏的線軸、打結的線球,
為蘆草與燈心草團,不超越
苦界、
惡趣、
下界、輪迴。(95)
阿難!當被像這樣問:『老死有
特定條件嗎?』時,應該回答:『有。』如果他像這樣說:『以什麼
為緣而有老死呢?』應該回答:『以生為緣而有老死。』
阿難!當被像這樣問:『生有特定條件嗎?』時,應該回答:『有。』如果他像這樣說:『以什麼為緣而有生呢?』應該回答:『以有為緣而有生。』
阿難!當被像這樣問:『
有有特定條件嗎?』時,應該回答:『有。』如果他像這樣說:『以什麼為緣而有有呢?』應該回答:『以取為緣而有有。』
阿難!當被像這樣問:『取有特定條件嗎?』時,應該回答:『有。』如果他像這樣說:『以什麼為緣而有取呢?』應該回答:『以渴愛為緣而有取。』
阿難!當被像這樣問:『渴愛有特定條件嗎?』時,應該回答:『有。』如果他像這樣說:『以什麼為緣而有渴愛呢?』應該回答:『以受為緣而有渴愛。』
阿難!當被像這樣問:『受有特定條件嗎?』時,應該回答:『有。』如果他像這樣說:『以什麼為緣而有受呢?』應該回答:『以
觸為緣而有受。』
阿難!當被像這樣問:『觸有特定條件嗎?』時,應該回答:『有。』如果他像這樣說:『以什麼為緣而有觸呢?』應該回答:『以名色為緣而有觸。』
阿難!當被像這樣問:『名色有特定條件嗎?』時,應該回答:『有。』如果他像這樣說:『以什麼為緣而有名色呢?』應該回答:『以識為緣而有名色。』
阿難!當被像這樣問:『識有特定條件嗎?』時,應該回答:『有。』如果他像這樣說:『以什麼為緣而有識呢?』應該回答:『以名色為緣而有識。』(96)
阿難!像這樣,以名色為緣而有識;以識為緣而有名色;以名色為緣而有觸;以觸為緣而有受;以受為緣而有渴愛;以渴愛為緣而有取;以取為緣而有有;以有為緣而有生;以生為緣而老、死、愁、悲、苦、憂、
絕望生成,這樣是這整個
苦蘊的
集。(97)
『以生為緣而有老死。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,以生為緣而有老死:阿難!如果生全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,即:天狀態下天的[生]、乾達婆狀態下乾達婆的[生]、
夜叉狀態下夜叉的[生]、鬼狀態下鬼的[生]、
人狀態下人的[生]、四隻腳狀態下四隻腳的[生]、有翅膀狀態下有翅膀的[生]、爬行動物狀態下爬行動物的[生],阿難!如果那些眾生的生不存在,當一切生都不存在時,
以生之滅,老死是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對老死來說,這就是
因,這是
因緣,這是
集,這是
緣,即:生。(98)
『以有為緣而有生。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,以有為緣而有生:阿難!如果有全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,即:欲有、色有、
無色有,當一切有都不存在時,以有之滅,生是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對生來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:有。(99)
『以取為緣而有有。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,以取為緣而有有:阿難!如果取全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,即:欲取、見取、
戒禁取、
[真]我論取,當一切取都不存在時,以取之滅,有是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對有來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:取。(100)
『以渴愛為緣而有取。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,以渴愛為緣而有取:阿難!如果渴愛全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,即:對色的渴愛、對聲的渴愛、對氣味的渴愛、對味道的渴愛、對
所觸的渴愛、對法的渴愛,當一切渴愛都不存在時,以渴愛之滅,取是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對取來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:渴愛。(101)
『以受為緣而有渴愛。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,以受為緣而有渴愛:阿難!如果受全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,即:眼觸所生受、耳觸所生受、鼻觸所生受、舌觸所生受、身觸所生受、意觸所生受,當一切受都不存在時,以受之滅,渴愛是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對渴愛來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:受。(102)
阿難!像這樣,緣於受有渴愛;緣於渴愛而有遍求;緣於遍求而有得到;
緣於得到而有決斷;緣於決斷而有欲貪;緣於欲貪而有取著;緣於取著而持有;緣於持有而有慳吝;緣於慳吝而有守護;因為守護之故而有拿杖、拿刀、鬥諍、異執、諍論、指責、
離間語、
妄語等種種惡不善法生成。(103)
『因為守護之故而有拿杖、拿刀、鬥諍、異執、諍論、指責、離間語、妄語等種種惡不善法生成。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,因為守護之故而有拿杖、拿刀、鬥諍、異執、諍論、指責、離間語、妄語等種種惡不善法生成:阿難!如果守護全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,當一切守護都不存在時,以守護之滅,拿杖、拿刀、鬥諍、異執、諍論、指責、離間語、妄語等種種惡不善法是否還會生起呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對拿杖、拿刀、鬥諍、異執、諍論、指責、離間語、妄語等種種惡不善法的生起來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:守護。(104)
『
緣於慳吝而有守護。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,緣於慳吝而有守護:阿難!如果慳吝全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,當一切慳吝都不存在時,以慳吝之滅,守護是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對守護來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:慳吝。(105)
『緣於持有而有慳吝。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,緣於持有而有慳吝:阿難!如果持有全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,當一切持有都不存在時,以持有之滅,慳吝是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對慳吝來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:持有。(106)
『緣於取著而持有。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,緣於取著而持有:阿難!如果取著全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,當一切取著都不存在時,以取著之滅,持有是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對持有來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:取著。(107)
『緣於欲貪而有取著。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,緣於欲貪而有取著:阿難!如果欲貪全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,當一切欲貪都不存在時,以欲貪之滅,取著是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對取著來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:欲貪。(108)
『緣於決斷而有欲貪。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,緣於決斷而有欲貪:阿難!如果決斷全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,當一切決斷都不存在時,以決斷之滅,欲貪是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對欲貪來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:決斷。(109)
『緣於得到而有決斷。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,緣於得到而有決斷:阿難!如果得到全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,當一切得到都不存在時,以得到之滅,決斷是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對決斷來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:得到。(110)
『緣於遍求而有得到。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,緣於遍求而有得到:阿難!如果遍求全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,當一切遍求都不存在時,以遍求之滅,得到是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對得到來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:遍求。(111)
『緣於渴愛而有遍求。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,緣於渴愛而有遍求:阿難!如果渴愛全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,當一切渴愛都不存在時,以渴愛之滅,遍求是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對遍求來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:渴愛。
阿難!像這樣,
此二法以一對而在受上會合為一。(112)
『以觸為緣而有受。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,以觸為緣而有受:阿難!如果觸全部完全地、每一方面完全地、無論什麼、無論如何都不存在,即:眼觸、耳觸、鼻觸、舌觸、身觸、意觸,當一切觸都不存在時,以觸之滅,受是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對受來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:觸。(113)
『以名色為緣而有觸。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,以名色為緣而有觸:阿難!凡以行相、特徵、相、說示為
名身的安立,當那些行相、特徵、相、說示都不存在時,對
色身的
名稱觸是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!凡以行相、特徵、相、說示為色身的安立,當那些行相、特徵、相、說示都不存在時,對名身的
有對觸是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!凡以行相、特徵、相、說示為名身與色身的安立,當那些行相、特徵、相、說示都不存在時,名稱觸或有對觸是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!凡以行相、特徵、相、說示為名色的安立,當那些行相、特徵、相、說示都不存在時,觸是否還能被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對觸來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:名色。(114)
『以識為緣而有名色。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,以識為緣而有名色:阿難!如果識不入到母親的子宮,名色是否會在母親的子宮中
增大呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!識入到母親的子宮後如果脫離,名色是否會在這樣[輪迴]的狀態中生出呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!如果年幼眾生,幼童或幼女的識
被切斷,名色是否會來到成長、增長、成滿呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對名色來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:識。(115)
『以名色為緣而有識。』而像這樣這個被說,阿難!以這個法門,這能被知道,以名色為緣而有識:阿難!如果識沒得到在名色中的立足處,未來的生、老、死,苦集的生成是否會被了知呢?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,對識來說,這就是因,這是因緣,這是集,這是緣,即:名色。
阿難!就這個範圍,會被生、衰老、死亡、死沒、再生,就這個範圍有
名稱道,就這個範圍有
言語道,就這個範圍有
安立道,就這個範圍有
慧的領域,就這個範圍有
為了這樣[輪迴]狀態轉起輪轉的安立,即:名色與識一起
互相為緣的狀態轉起。(116)
真我之安立
阿難!當安立
真我時,
在什麼情形下安立呢?阿難!當安立真我時,安立
有色的、少量的:『我的真我是有色的、少量的。』阿難!當安立真我時,安立有色的、無量的:『我的真我是有色的、無量的。』阿難!當安立真我時,安立
無色的、少量的:『我的真我是無色的、少量的。』阿難!當安立真我時,安立無色的、無量的:『我的真我是無色的、無量的。』(117)
阿難!在那裡,當安立真我時,凡安立有色的、少量的者,當安立真我時,現在他安立有色的、少量的,或者,當安立真我時,
來世他安立有色的、少量的,或者,他像這樣而想:『雖然現在不是真實的,
我將使之成真。』阿難!這樣,『真我為有色的、
少量的之隨見潛伏。』這是適當的言語。
阿難!在那裡,當安立真我時,凡安立有色的、無量的者,當安立真我時,現在他安立有色的、無量的,或者,當安立真我時,來世他安立有色的、無量的,或者,他像這樣而想:『雖然現在不是真實的,我將使之成真。』阿難!這樣,『真我為有色的、無量的之隨見潛伏。』這是適當的言語。
阿難!在那裡,當安立真我時,凡安立無色的、少量的者,當安立真我時,現在他安立無色的、少量的,或者,當安立真我時,來世他安立無色的、少量的,或者,他像這樣而想:『雖然現在不是真實的,我將使之成真。』阿難!這樣,『真我為無色的、少量的之隨見潛伏。』這是適當的言語。
阿難!在那裡,當安立真我時,凡安立無色的、無量的者,當安立真我時,現在他安立無色的、無量的,或者,當安立真我時,來世他安立無色的、無量的,或者,他像這樣而想:『雖然現在不是真實的,我將使之成真。』阿難!這樣,『真我為無色的、無量的之隨見潛伏。』這是適當的言語。(118)
真我之不安立
阿難!當不安立真我時,在什麼情形下不安立呢?阿難!當不安立真我時,不安立有色的、少量的:『我的真我是有色的、少量的。』阿難!當不安立真我時,不安立有色的、無量的:『我的真我是有色的、無量的。』阿難!當不安立真我時,不安立無色的、少量的:『我的真我是無色的、少量的。』阿難!當不安立真我時,不安立無色的、無量的:『我的真我是無色的、無量的。』(119)
阿難!在那裡,當不安立真我時,凡不安立有色的、少量的者,當不安立真我時,現在他不安立有色的、少量的,或者,當不安立真我時,來世他不安立有色的、少量的,或者,他不像這樣而想:『雖然現在不是真實的,我將使之成真。』阿難!這樣,『真我為有色的、少量的之隨見不潛伏。』這是適當的言語。
阿難!在那裡,當不安立真我時,凡不安立有色的、無量的者,當不安立真我時,現在他不安立有色的、無量的,或者,當不安立真我時,來世他不安立有色的、無量的,或者,他不像這樣而想:『雖然現在不是真實的,我將使之成真。』阿難!這樣,『真我為有色的、無量的之隨見不潛伏。』這是適當的言語。
阿難!在那裡,當不安立真我時,凡不安立無色的、少量的者,當不安立真我時,現在他不安立無色的、少量的,或者,當不安立真我時,來世他不安立無色的、少量的,或者,他不像這樣而想:『雖然現在不是真實的,我將使之成真。』阿難!這樣,『真我為無色的、少量的之隨見不潛伏。』這是適當的言語。
阿難!在那裡,當不安立真我時,凡不安立無色的、無量的者,當不安立真我時,現在他不安立無色的、無量的,或者,當不安立真我時,來世他不安立無色的、無量的,或者,他不像這樣而想:『雖然現在不是真實的,我將使之成真。』阿難!這樣,『真我為無色的、無量的之隨見不潛伏。』這是適當的言語。(120)
真我之認為
阿難!當
認為真我時,在什麼情形下認為呢?阿難!當認為真我時,認為受:『
受是我的真我。』或者,阿難!像這樣,當認為真我時,認為:『受不是我的真我,
我的真我是無感受的。』或者,阿難!像這樣,當認為真我時,認為:『受不是我的真我,我的真我也不是無感受的,我的真我感受,我的真我是
受法。』(121)
阿難!在那裡,凡說這個:『受是我的真我。』者,他應該被這麼回答:『
朋友!有這三受:樂受、苦受、不苦不樂受,這三受哪一個你認為是真我呢?』阿難!每當感受樂受時,那時,既不感受苦受,也不感受不苦不樂受,那時,只感受樂受;阿難!每當感受苦受時,那時,既不感受樂受,也不感受不苦不樂受,那時,只感受苦受;阿難!每當感受不苦不樂受時,那時,既不感受樂受,也不感受苦受,那時,只感受不苦不樂受。(122)
阿難!樂受是無常的、
有為的、
緣所生的、
滅盡法、
消散法、
褪去法、
滅法;阿難!苦受也是無常的、有為的、緣所生的、滅盡法、消散法、褪去法、滅法;阿難!不苦不樂受也是無常的、有為的、緣所生的、滅盡法、消散法、褪去法、滅法,如果他感受樂受而想:『這是我的真我。』則就以樂受之滅而他想:『我的真我消失了。』如果感受苦受而想:『這是我的真我。』則就以苦受之滅而他想:『我的真我消失了。』如果感受不苦不樂受而想:『這是我的真我。』則就以不苦不樂受之滅而他想:『我的真我消失了。』凡說這個:『受是我的真我。』者,像這樣,當認為真我時,他在當生中認為[真我是]無常的與苦樂混合的生起與消散法。阿難!因此,在這裡,以此,這
不容忍:認為『受是我的真我。』(123)
阿難!在那裡,凡說這個:『受不是我的真我,我的真我是無感受的。』者,他應該被這麼回答:『朋友!如果一切都不被感受之處是否有「
我是這個」呢?』」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,以此,這不容忍:認為『受不是我的真我,我的真我是無感受的。』(124)
阿難!在那裡,凡說這個:『受不是我的真我,我的真我也不是無感受的,我的真我感受,我的真我是受法。』者,他應該被這麼回答:『朋友!如果受全部完全地、每一方面完全無殘餘地被滅,以一切受不存在,以受滅,該處是否有「我是這個」呢?』」
「大德!這確實不是。」
「阿難!因此,在這裡,以此,這不容忍:認為『受不是我的真我,我的真我也不是無感受的,我的真我感受,我的真我是受法。』(125)
阿難!當
比丘不認為受是真我,也不認為無感受是真我,也不認為:『我的真我感受,我的真我是受法。』當不這麼認為時,不執取世間中任何事物。不執取者不
戰慄,不戰慄者
就自己證涅槃,他知道:『
出生已盡,
梵行已完成,
應該被作的已作,
不再有此處[輪迴]的狀態。』阿難!如果說這樣心解脫的比丘:『「死後如來存在」是他的見。』那是不適當的。『「死後如來不存在」是他的見。』那是不適當的。『「死後如來存在且不存在」是他的見。』那是不適當的。『「死後如來既非存在也非不存在」是他的見。』那是不適當的。那是什麼原因呢?阿難!所有名稱之所及,所有名稱道之所及,所有言語之所及,所有言語道之所及,所有安立之所及,所有安立道之所及,所有慧之所及,所有慧的領域之所及,所有輪轉之所及,所有轉起之所及,證知它後,比丘為解脫者。[說:]『證知它後已解脫的比丘「不知、不見」是他的見。』那是不適當的。(126)
七識住
阿難!有七識住、二處,哪七個呢?阿難!有種種身、種種想的眾生,如:人、某些天、某些墮下界者,這是第一識住。阿難!有種種身、單一想的眾生,如:以第一[禪]往生的梵眾天,這是第二識住。阿難!有單一身、種種想的眾生,如:光音天,這是第三識住。阿難!有單一身、單一想的眾生,如:遍淨天,這是第四識住。阿難!有
從一切色想的超越,從
有對想的滅沒,從不作意種種想[而知]:『虛空是無邊的』,到虛空無邊處的眾生,這是第五識住。阿難!有超越一切虛空無邊處後[而知]:『識是無邊的』,到識無邊處的眾生,這是第六識住。阿難!有超越一切識無邊處後[而知]:『什麼都沒有』,到無所有處的眾生,這是第七識住。
無想眾生處、非想非非想處為二[處]。(127)
阿難!在這裡,這第一識處:種種身、種種想的眾生,如:人、某些天、某些墮下界者,阿難!凡了知它、了知它的集起、了知它的滅沒、了知它的
樂味、了知它的
過患、了知它的
出離,適合歡喜它嗎?」
「大德!這確實不是。」……(中略)
「阿難!在這裡,這無想眾生處,阿難!凡了知它、了知它的集起、了知它的滅沒、了知它的樂味、了知它的過患、了知它的出離,適合歡喜它嗎?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!在這裡,這非想非非想處,阿難!凡了知它、了知它的集起、了知它的滅沒、了知它的樂味、了知它的過患、了知它的出離,適合歡喜它嗎?」
「大德!這確實不是。」
「阿難!當比丘如實知這七識住與這二處的集起、滅沒、樂味、過患、出離後,不執取後成為解脫者,阿難!這被稱為
慧解脫者。(128)
八解脫
阿難!有這
八解脫,哪八個呢?
有色者見諸色,這是第一解脫。
內無色想者見外諸色,這是第二解脫。
只志向清淨的,這是第三解脫。從一切色想的超越,從有對想的滅沒,從不作意種種想[而知]:『虛空是無邊的』,
進入後住於虛空無邊處,這是第四解脫。超越一切虛空無邊處後[而知]:『識是無邊的』,進入後住於識無邊處,這是第五解脫。超越一切識無邊處後[而知]:『什麼都沒有』,進入後住於無所有處,這是第六解脫。超越一切無所有處後,進入後住於非想非非想處,這是第七解脫。超越一切非想非非想處後,進入後住於
想受滅,這是第八解脫。(129)
阿難!當比丘順入、逆入、順逆入這八解脫時,他
出入於想要之處、想要之時、想要之所及,他以諸漏的滅盡,以證智自作證後,在當生中進入後住於無漏
心解脫、
慧解脫,阿難!這被稱為
俱分解脫的比丘。阿難!沒有其它俱分解脫比這位俱分解脫者更優勝或勝妙的了。」
世尊說這個,悅意的尊者阿難歡喜世尊的所說。(130)
因緣大經第二終了。
巴利語經文(台灣嘉義法雨道場流通的word版本)
DN.15/(2) Mahānidānasuttaṃ
Paṭiccasamuppādo
95. Evaṃ me sutaṃ– ekaṃ samayaṃ bhagavā kurūsu viharati kammāsadhammaṃ nāma kurūnaṃ nigamo. Atha kho āyasmā ānando yena bhagavā tenupasaṅkami, upasaṅkamitvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinno kho āyasmā ānando bhagavantaṃ etadavoca– “acchariyaṃ, bhante, abbhutaṃ, bhante! Yāva gambhīro cāyaṃ, bhante, paṭiccasamuppādo gambhīrāvabhāso ca, atha ca pana me uttānakuttānako viya khāyatī”ti. “Mā hevaṃ, ānanda, avaca, mā hevaṃ, ānanda, avaca. Gambhīro cāyaṃ, ānanda, paṭiccasamuppādo gambhīrāvabhāso ca. Etassa, ānanda, dhammassa ananubodhā appaṭivedhā evamayaṃ pajā tantākulakajātā kulagaṇṭhikajātā muñjapabbajabhūtā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ saṃsāraṃ nātivattati.
96. “‘Atthi idappaccayā jarāmaraṇan’ti iti puṭṭhena satā, ānanda, atthītissa vacanīyaṃ. ‘Kiṃpaccayā jarāmaraṇan’ti iti ce vadeyya, ‘jātipaccayā jarāmaraṇan’ti iccassa vacanīyaṃ.
“‘Atthi idappaccayā jātī’ti iti puṭṭhena satā, ānanda, atthītissa vacanīyaṃ. ‘Kiṃpaccayā jātī’ti iti ce vadeyya, ‘bhavapaccayā jātī’ti iccassa vacanīyaṃ.
“‘Atthi idappaccayā bhavo’ti iti puṭṭhena satā, ānanda, atthītissa vacanīyaṃ ‘Kiṃpaccayā bhavo’ti iti ce vadeyya, ‘upādānapaccayā bhavo’ti iccassa vacanīyaṃ.
“‘Atthi idappaccayā upādānan’ti iti puṭṭhena satā, ānanda, atthītissa vacanīyaṃ. ‘Kiṃpaccayā upādānan’ti iti ce vadeyya, ‘taṇhāpaccayā upādānan’ti iccassa vacanīyaṃ.
“‘Atthi idappaccayā taṇhā’ti iti puṭṭhena satā, ānanda, atthītissa vacanīyaṃ. ‘Kiṃpaccayā taṇhā’ti iti ce vadeyya, ‘vedanāpaccayā taṇhā’ti iccassa vacanīyaṃ.
“‘Atthi idappaccayā vedanā’ti iti puṭṭhena satā, ānanda, atthītissa vacanīyaṃ. ‘Kiṃpaccayā vedanā’ti iti ce vadeyya, ‘phassapaccayā vedanā’ti iccassa vacanīyaṃ.
“‘Atthi idappaccayā phasso’ti iti puṭṭhena satā, ānanda, atthītissa vacanīyaṃ. ‘Kiṃpaccayā phasso’ti iti ce vadeyya, ‘nāmarūpapaccayā phasso’ti iccassa vacanīyaṃ.
“‘Atthi idappaccayā nāmarūpan’ti iti puṭṭhena satā, ānanda, atthītissa vacanīyaṃ. ‘Kiṃpaccayā nāmarūpan’ti iti ce vadeyya, ‘viññāṇapaccayā nāmarūpan’ti iccassa vacanīyaṃ.
“‘Atthi idappaccayā viññāṇan’ti iti puṭṭhena satā, ānanda, atthītissa vacanīyaṃ. ‘Kiṃpaccayā viññāṇan’ti iti ce vadeyya, ‘nāmarūpapaccayā viññāṇan’ti iccassa vacanīyaṃ.
97. “Iti kho, ānanda, nāmarūpapaccayā viññāṇaṃ, viññāṇapaccayā nāmarūpaṃ, nāmarūpapaccayā phasso, phassapaccayā vedanā, vedanāpaccayā taṇhā, taṇhāpaccayā upādānaṃ, upādānapaccayā bhavo, bhavapaccayā jāti jātipaccayā jarāmaraṇaṃ sokaparidevadukkhadomanassupāyāsā sambhavanti. Evametassa kevalassa dukkhakkhandhassa samudayo hoti.
98. “‘Jātipaccayā jarāmaraṇan’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā jātipaccayā jarāmaraṇaṃ. Jāti ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, seyyathidaṃ– devānaṃ vā devattāya, gandhabbānaṃ vā gandhabbattāya, yakkhānaṃ vā yakkhattāya, bhūtānaṃ vā bhūtattāya, manussānaṃ vā manussattāya, catuppadānaṃ vā catuppadattāya, pakkhīnaṃ vā pakkhittāya, sarīsapānaṃ vā sarīsapattāya, tesaṃ tesañca hi, ānanda, sattānaṃ tadattāya jāti nābhavissa. Sabbaso jātiyā asati jātinirodhā api nu kho jarāmaraṇaṃ paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo jarāmaraṇassa, yadidaṃ jāti”.
99. “‘Bhavapaccayā jātī’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā bhavapaccayā jāti. Bhavo ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, seyyathidaṃ– kāmabhavo vā rūpabhavo vā arūpabhavo vā, sabbaso bhave asati bhavanirodhā api nu kho jāti paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo jātiyā, yadidaṃ bhavo”.
100. “‘Upādānapaccayā bhavo’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā upādānapaccayā bhavo. Upādānañca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici seyyathidaṃ– kāmupādānaṃ vā diṭṭhupādānaṃ vā sīlabbatupādānaṃ vā attavādupādānaṃ vā, sabbaso upādāne asati upādānanirodhā api nu kho bhavo paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo bhavassa, yadidaṃ upādānaṃ”.
101. “‘Taṇhāpaccayā upādānan’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā taṇhāpaccayā upādānaṃ. Taṇhā ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, seyyathidaṃ– rūpataṇhā saddataṇhā gandhataṇhā rasataṇhā phoṭṭhabbataṇhā dhammataṇhā, sabbaso taṇhāya asati taṇhānirodhā api nu kho upādānaṃ paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo upādānassa, yadidaṃ taṇhā”.
102. “‘Vedanāpaccayā taṇhā’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā vedanāpaccayā taṇhā. Vedanā ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, seyyathidaṃ– cakkhusamphassajā vedanā sotasamphassajā vedanā ghānasamphassajā vedanā jivhāsamphassajā vedanā kāyasamphassajā vedanā manosamphassajā vedanā, sabbaso vedanāya asati vedanānirodhā api nu kho taṇhā paññāyethā”ti “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo taṇhāya, yadidaṃ vedanā”.
103. “Iti kho panetaṃ, ānanda, vedanaṃ paṭicca taṇhā, taṇhaṃ paṭicca pariyesanā, pariyesanaṃ paṭicca lābho, lābhaṃ paṭicca vinicchayo, vinicchayaṃ paṭicca chandarāgo, chandarāgaṃ paṭicca ajjhosānaṃ, ajjhosānaṃ paṭicca pariggaho, pariggahaṃ paṭicca macchariyaṃ, macchariyaṃ paṭicca ārakkho. Ārakkhādhikaraṇaṃ daṇḍādānasatthādānakalahaviggahavivādatuvaṃtuvaṃpesuññamusāvādā aneke pāpakā akusalā dhammā sambhavanti.
104. “‘Ārakkhādhikaraṇaṃ daṇḍādānasatthādānakalahaviggahavivāda-tuvaṃtuvaṃpesuññamusāvādā aneke pāpakā akusalā dhammā sambhavantī’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā ārakkhādhikaraṇaṃ daṇḍādānasatthādānakalahaviggahavivādatuvaṃtuvaṃpesuññamusāvādā aneke pāpakā akusalā dhammā sambhavanti. Ārakkho ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, sabbaso ārakkhe asati ārakkhanirodhā api nu kho daṇḍādānasatthādānakalahaviggahavivādatuvaṃtuvaṃpesuññamusāvādā aneke pāpakā akusalā dhammā sambhaveyyun”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo daṇḍādānasatthādānakalahaviggahavivādatuvaṃtuvaṃpesuññamusāvādānaṃ anekesaṃ pāpakānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ sambhavāya yadidaṃ ārakkho.
105. “‘Macchariyaṃ paṭicca ārakkho’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā macchariyaṃ paṭicca ārakkho. Macchariyañca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici sabbaso macchariye asati macchariyanirodhā api nu kho ārakkho paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo ārakkhassa, yadidaṃ macchariyaṃ”.
106. “‘Pariggahaṃ paṭicca macchariyan’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā pariggahaṃ paṭicca macchariyaṃ. Pariggaho ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, sabbaso pariggahe asati pariggahanirodhā api nu kho macchariyaṃ paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo macchariyassa, yadidaṃ pariggaho”.
107. “‘Ajjhosānaṃ paṭicca pariggaho’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā ajjhosānaṃ paṭicca pariggaho. Ajjhosānañca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, sabbaso ajjhosāne asati ajjhosānanirodhā api nu kho pariggaho paññāyethā”ti “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo pariggahassa– yadidaṃ ajjhosānaṃ”.
108. “‘Chandarāgaṃ paṭicca ajjhosānan’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā chandarāgaṃ paṭicca ajjhosānaṃ. Chandarāgo ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, sabbaso chandarāge asati chandarāganirodhā api nu kho ajjhosānaṃ paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo ajjhosānassa, yadidaṃ chandarāgo”.
109. “‘Vinicchayaṃ paṭicca chandarāgo’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā vinicchayaṃ paṭicca chandarāgo. Vinicchayo ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, sabbaso vinicchaye asati vinicchayanirodhā api nu kho chandarāgo paññāyethā”ti? “No hetaṃ bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo chandarāgassa, yadidaṃ vinicchayo”.
110. “‘Lābhaṃ paṭicca vinicchayo’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā lābhaṃ paṭicca vinicchayo. Lābho ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, sabbaso lābhe asati lābhanirodhā api nu kho vinicchayo paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo vinicchayassa, yadidaṃ lābho”.
111. “‘Pariyesanaṃ paṭicca lābho’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā pariyesanaṃ paṭicca lābho. Pariyesanā ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, sabbaso pariyesanāya asati pariyesanānirodhā api nu kho lābho paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo lābhassa, yadidaṃ pariyesanā”.
112. “‘Taṇhaṃ paṭicca pariyesanā’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā taṇhaṃ paṭicca pariyesanā. Taṇhā ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, seyyathidaṃ– kāmataṇhā bhavataṇhā vibhavataṇhā, sabbaso taṇhāya asati taṇhānirodhā api nu kho pariyesanā paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo pariyesanāya, yadidaṃ taṇhā. Iti kho, ānanda, ime dve dhammā dvayena vedanāya ekasamosaraṇā bhavanti”.
113. “‘Phassapaccayā vedanā’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā ‘phassapaccayā vedanā. Phasso ca hi, ānanda, nābhavissa sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ kassaci kimhici, seyyathidaṃ– cakkhusamphasso sotasamphasso ghānasamphasso jivhāsamphasso kāyasamphasso manosamphasso, sabbaso phasse asati phassanirodhā api nu kho vedanā paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo vedanāya, yadidaṃ phasso”.
114. “‘Nāmarūpapaccayā phasso’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā nāmarūpapaccayā phasso. Yehi, ānanda, ākārehi yehi liṅgehi yehi nimittehi yehi uddesehi nāmakāyassa paññatti hoti, tesu ākāresu tesu liṅgesu tesu nimittesu tesu uddesesu asati api nu kho rūpakāye adhivacanasamphasso paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Yehi, ānanda, ākārehi yehi liṅgehi yehi nimittehi yehi uddesehi rūpakāyassa paññatti hoti, tesu ākāresu …pe… tesu uddesesu asati api nu kho nāmakāye paṭighasamphasso paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Yehi, ānanda, ākārehi …pe… yehi uddesehi nāmakāyassa ca rūpakāyassa ca paññatti hoti tesu ākāresu …pe… tesu uddesesu asati api nu kho adhivacanasamphasso vā paṭighasamphasso vā paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Yehi, ānanda, ākārehi …pe… yehi uddesehi nāmarūpassa paññatti hoti, tesu ākāresu …pe… tesu uddesesu asati api nu kho phasso paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo phassassa, yadidaṃ nāmarūpaṃ”.
115. “‘Viññāṇapaccayā nāmarūpan’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā viññāṇapaccayā nāmarūpaṃ. Viññāṇañca hi, ānanda, mātukucchismiṃ na okkamissatha, api nu kho nāmarūpaṃ mātukucchismiṃ samuccissathā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Viññāṇañca hi, ānanda, mātukucchismiṃ okkamitvā vokkamissatha, api nu kho nāmarūpaṃ itthattāya abhinibbattissathā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Viññāṇañca hi, ānanda, daharasseva sato vocchijjissatha kumārakassa vā kumārikāya vā, api nu kho nāmarūpaṃ vuddhiṃ virūḷhiṃ vepullaṃ āpajjissathā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo nāmarūpassa– yadidaṃ viññāṇaṃ”.
116. “‘Nāmarūpapaccayā viññāṇan’ti iti kho panetaṃ vuttaṃ, tadānanda, imināpetaṃ pariyāyena veditabbaṃ, yathā nāmarūpapaccayā viññāṇaṃ. Viññāṇañca hi, ānanda, nāmarūpe patiṭṭhaṃ na labhissatha, api nu kho āyatiṃ jātijarāmaraṇaṃ dukkhasamudayasambhavo paññāyethā”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, eseva hetu etaṃ nidānaṃ esa samudayo esa paccayo viññāṇassa yadidaṃ nāmarūpaṃ. Ettāvatā kho, ānanda, jāyetha vā jīyetha vā mīyetha vā cavetha vā upapajjetha vā. Ettāvatā adhivacanapatho, ettāvatā niruttipatho, ettāvatā paññattipatho, ettāvatā paññāvacaraṃ, ettāvatā vaṭṭaṃ vattati itthattaṃ paññāpanāya yadidaṃ nāmarūpaṃ saha viññāṇena aññamaññapaccayatā pavattati.
Attapaññatti
117. “Kittāvatā ca, ānanda, attānaṃ paññapento paññapeti? Rūpiṃ vā hi, ānanda, parittaṃ attānaṃ paññapento paññapeti– “rūpī me paritto attā”ti. Rūpiṃ vā hi ānanda, anantaṃ attānaṃ paññapento paññapeti– ‘rūpī me ananto attā’ti. Arūpiṃ vā hi, ānanda, parittaṃ attānaṃ paññapento paññapeti– ‘arūpī me paritto attā’ti. Arūpiṃ vā hi, ānanda, anantaṃ attānaṃ paññapento paññapeti– ‘arūpī me ananto attā’ti.
118. “Tatrānanda, yo so rūpiṃ parittaṃ attānaṃ paññapento paññapeti. Etarahi vā so rūpiṃ parittaṃ attānaṃ paññapento paññapeti, tattha bhāviṃ vā so rūpiṃ parittaṃ attānaṃ paññapento paññapeti, ‘atathaṃ vā pana santaṃ tathattāya upakappessāmī’ti iti vā panassa hoti. Evaṃ santaṃ kho, ānanda, rūpiṃ parittattānudiṭṭhi anusetīti iccālaṃ vacanāya.
“Tatrānanda, yo so rūpiṃ anantaṃ attānaṃ paññapento paññapeti. Etarahi vā so rūpiṃ anantaṃ attānaṃ paññapento paññapeti, tattha bhāviṃ vā so rūpiṃ anantaṃ attānaṃ paññapento paññapeti, ‘atathaṃ vā pana santaṃ tathattāya upakappessāmī’ti iti vā panassa hoti. Evaṃ santaṃ kho, ānanda, rūpiṃ anantattānudiṭṭhi anusetīti iccālaṃ vacanāya.
“Tatrānanda, yo so arūpiṃ parittaṃ attānaṃ paññapento paññapeti. Etarahi vā so arūpiṃ parittaṃ attānaṃ paññapento paññapeti, tattha bhāviṃ vā so arūpiṃ parittaṃ attānaṃ paññapento paññapeti, ‘atathaṃ vā pana santaṃ tathattāya upakappessāmī’ti iti vā panassa hoti. Evaṃ santaṃ kho, ānanda, arūpiṃ parittattānudiṭṭhi anusetīti iccālaṃ vacanāya.
“Tatrānanda, yo so arūpiṃ anantaṃ attānaṃ paññapento paññapeti. Etarahi vā so arūpiṃ anantaṃ attānaṃ paññapento paññapeti, tattha bhāviṃ vā so arūpiṃ anantaṃ attānaṃ paññapento paññapeti, ‘atathaṃ vā pana santaṃ tathattāya upakappessāmī’ti iti vā panassa hoti. Evaṃ santaṃ kho, ānanda, arūpiṃ anantattānudiṭṭhi anusetīti iccālaṃ vacanāya. Ettāvatā kho, ānanda, attānaṃ paññapento paññapeti.
Na-attapaññatti
119. “Kittāvatā ca, ānanda, attānaṃ na paññapento na paññapeti? Rūpiṃ vā hi, ānanda, parittaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti– ‘rūpī me paritto attā’ti. Rūpiṃ vā hi, ānanda, anantaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti– ‘rūpī me ananto attā’ti. Arūpiṃ vā hi, ānanda, parittaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti– ‘arūpī me paritto attā’ti. Arūpiṃ vā hi, ānanda, anantaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti– ‘arūpī me ananto attā’ti.
120. “Tatrānanda, yo so rūpiṃ parittaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti. Etarahi vā so rūpiṃ parittaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti, tattha bhāviṃ vā so rūpiṃ parittaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti, ‘atathaṃ vā pana santaṃ tathattāya upakappessāmī’ti iti vā panassa na hoti. Evaṃ santaṃ kho, ānanda, rūpiṃ parittattānudiṭṭhi nānusetīti iccālaṃ vacanāya.
“Tatrānanda yo so rūpiṃ anantaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti. Etarahi vā so rūpiṃ anantaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti, tattha bhāviṃ vā so rūpiṃ anantaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti, ‘atathaṃ vā pana santaṃ tathattāya upakappessāmī’ti iti vā panassa na hoti. Evaṃ santaṃ kho, ānanda, rūpiṃ anantattānudiṭṭhi nānusetīti iccālaṃ vacanāya.
“Tatrānanda, yo so arūpiṃ parittaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti. Etarahi vā so arūpiṃ parittaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti, tattha bhāviṃ vā so arūpiṃ parittaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti, ‘atathaṃ vā pana santaṃ tathattāya upakappessāmī’ti iti vā panassa na hoti. Evaṃ santaṃ kho, ānanda, arūpiṃ parittattānudiṭṭhi nānusetīti iccālaṃ vacanāya.
“Tatrānanda, yo so arūpiṃ anantaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti. Etarahi vā so arūpiṃ anantaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti, tattha bhāviṃ vā so arūpiṃ anantaṃ attānaṃ na paññapento na paññapeti, ‘atathaṃ vā pana santaṃ tathattāya upakappessāmī’ti iti vā panassa na hoti. Evaṃ santaṃ kho, ānanda, arūpiṃ anantattānudiṭṭhi nānusetīti iccālaṃ vacanāya. Ettāvatā kho, ānanda, attānaṃ na paññapento na paññapeti.
Attasamanupassanā
121. “Kittāvatā ca, ānanda, attānaṃ samanupassamāno samanupassati? Vedanaṃ vā hi, ānanda, attānaṃ samanupassamāno samanupassati– ‘vedanā me attā’ti. ‘Na heva kho me vedanā attā, appaṭisaṃvedano me attā’ti iti vā hi, ānanda, attānaṃ samanupassamāno samanupassati. ‘Na heva kho me vedanā attā, nopi appaṭisaṃvedano me attā, attā me vediyati, vedanādhammo hi me attā’ti iti vā hi, ānanda, attānaṃ samanupassamāno samanupassati.
122. “Tatrānanda, yo so evamāha– ‘vedanā me attā’ti, so evamassa vacanīyo– ‘tisso kho imā, āvuso, vedanā– sukhā vedanā dukkhā vedanā adukkhamasukhā vedanā. Imāsaṃ kho tvaṃ tissannaṃ vedanānaṃ katamaṃ attato samanupassasī’ti? Yasmiṃ, ānanda, samaye sukhaṃ vedanaṃ vedeti, neva tasmiṃ samaye dukkhaṃ vedanaṃ vedeti, na adukkhamasukhaṃ vedanaṃ vedeti; sukhaṃyeva tasmiṃ samaye vedanaṃ vedeti. Yasmiṃ, ānanda, samaye dukkhaṃ vedanaṃ vedeti, neva tasmiṃ samaye sukhaṃ vedanaṃ vedeti, na adukkhamasukhaṃ vedanaṃ vedeti; dukkhaṃyeva tasmiṃ samaye vedanaṃ vedeti. Yasmiṃ, ānanda, samaye adukkhamasukhaṃ vedanaṃ vedeti, neva tasmiṃ samaye sukhaṃ vedanaṃ vedeti, na dukkhaṃ vedanaṃ vedeti; adukkhamasukhaṃyeva tasmiṃ samaye vedanaṃ vedeti.
123. “Sukhāpi kho, ānanda, vedanā aniccā saṅkhatā paṭiccasamuppannā khayadhammā vayadhammā virāgadhammā nirodhadhammā. Dukkhāpi kho, ānanda, vedanā aniccā saṅkhatā paṭiccasamuppannā khayadhammā vayadhammā virāgadhammā nirodhadhammā. Adukkhamasukhāpi kho, ānanda, vedanā aniccā saṅkhatā paṭiccasamuppannā khayadhammā vayadhammā virāgadhammā nirodhadhammā. Tassa sukhaṃ vedanaṃ vediyamānassa ‘eso me attā’ti hoti. Tassāyeva sukhāya vedanāya nirodhā ‘byagā me attā’ti hoti. Dukkhaṃ vedanaṃ vediyamānassa ‘eso me attā’ti hoti. Tassāyeva dukkhāya vedanāya nirodhā ‘byagā me attā’ti hoti. Adukkhamasukhaṃ vedanaṃ vediyamānassa ‘eso me attā’ti hoti. Tassāyeva adukkhamasukhāya vedanāya nirodhā ‘byagā me attā’ti hoti. Iti so diṭṭheva dhamme aniccasukhadukkhavokiṇṇaṃ uppādavayadhammaṃ attānaṃ samanupassamāno samanupassati, yo so evamāha– ‘vedanā me attā’ti. Tasmātihānanda, etena petaṃ nakkhamati– ‘vedanā me attā’ti samanupassituṃ.
124. “Tatrānanda yo so evamāha– ‘na heva kho me vedanā attā, appaṭisaṃvedano me attā’ti, so evamassa vacanīyo– ‘yattha panāvuso, sabbaso vedayitaṃ natthi api nu kho, tattha “ayamahamasmī”ti siyā’”ti “No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, etena petaṃ nakkhamati– ‘na heva kho me vedanā attā, appaṭisaṃvedano me attā’ti samanupassituṃ.
125. “Tatrānanda yo so evamāha– ‘na heva kho me vedanā attā, nopi appaṭisaṃvedano me attā, attā me vediyati, vedanādhammo hi me attā’ti. So evamassa vacanīyo– vedanā ca hi, āvuso, sabbena sabbaṃ sabbathā sabbaṃ aparisesā nirujjheyyuṃ. Sabbaso vedanāya asati vedanānirodhā api nu kho tattha ‘ayamahamasmī’ti siyā”ti? ‘No hetaṃ, bhante”. “Tasmātihānanda, etena petaṃ nakkhamati– “na heva kho me vedanā attā, nopi appaṭisaṃvedano me attā, attā me vediyati, vedanādhammo hi me attā’ti samanupassituṃ.
126. “Yato kho, ānanda, bhikkhu neva vedanaṃ attānaṃ samanupassati, nopi appaṭisaṃvedanaṃ attānaṃ samanupassati, nopi ‘attā me vediyati, vedanādhammo hi me attā’ti samanupassati. So evaṃ na samanupassanto na ca kiñci loke upādiyati, anupādiyaṃ na paritassati, aparitassaṃ paccattaññeva parinibbāyati, ‘khīṇā jāti, vusitaṃ brahmacariyaṃ, kataṃ karaṇīyaṃ, nāparaṃ itthattāyā’ti pajānāti. Evaṃ vimuttacittaṃ kho, ānanda, bhikkhuṃ yo evaṃ vadeyya– ‘hoti tathāgato paraṃ maraṇā itissa diṭṭhī’ti, tadakallaṃ. ‘Na hoti tathāgato paraṃ maraṇā itissa diṭṭhī’ti, tadakallaṃ. ‘Hoti ca na ca hoti tathāgato paraṃ maraṇā itissa diṭṭhī’ti, tadakallaṃ. ‘Neva hoti na na hoti tathāgato paraṃ maraṇā itissa diṭṭhī’ti, tadakallaṃ. Taṃ kissa hetu? Yāvatā, ānanda, adhivacanaṃ yāvatā adhivacanapatho, yāvatā nirutti yāvatā niruttipatho, yāvatā paññatti yāvatā paññattipatho, yāvatā paññā yāvatā paññāvacaraṃ, yāvatā vaṭṭaṃ yāvatā vaṭṭati, tadabhiññāvimutto bhikkhu, tadabhiññāvimuttaṃ bhikkhuṃ ‘na jānāti na passati itissa diṭṭhī’ti, tadakallaṃ.
Satta viññāṇaṭṭhiti
127. “Satta kho, ānanda, viññāṇaṭṭhitiyo, dve āyatanāni. Katamā satta? Santānanda, sattā nānattakāyā nānattasaññino, seyyathāpi manussā ekacce ca devā, ekacce ca vinipātikā. Ayaṃ paṭhamā viññāṇaṭṭhiti. Santānanda, sattā nānattakāyā ekattasaññino, seyyathāpi devā brahmakāyikā paṭhamābhinibbattā. Ayaṃ dutiyā viññāṇaṭṭhiti. Santānanda, sattā ekattakāyā nānattasaññino, seyyathāpi devā ābhassarā. Ayaṃ tatiyā viññāṇaṭṭhiti. Santānanda, sattā ekattakāyā ekattasaññino, seyyathāpi devā subhakiṇhā. Ayaṃ catutthī viññāṇaṭṭhiti. Santānanda, sattā sabbaso rūpasaññānaṃ samatikkamā paṭighasaññānaṃ atthaṅgamā nānattasaññānaṃ amanasikārā ‘ananto ākāso’ti ākāsānañcāyatanūpagā. Ayaṃ pañcamī viññāṇaṭṭhiti Santānanda, sattā sabbaso ākāsānañcāyatanaṃ samatikkamma ‘anantaṃ viññāṇan’ti viññāṇañcāyatanūpagā. Ayaṃ chaṭṭhī viññāṇaṭṭhiti. Santānanda, sattā sabbaso viññāṇañcāyatanaṃ samatikkamma ‘natthi kiñcī’ti ākiñcaññāyatanūpagā. Ayaṃ sattamī viññāṇaṭṭhiti. Asaññasattāyatanaṃ nevasaññānāsaññāyatanameva dutiyaṃ.
128. “Tatrānanda, yāyaṃ paṭhamā viññāṇaṭṭhiti nānattakāyā nānattasaññino, seyyathāpi manussā, ekacce ca devā, ekacce ca vinipātikā. Yo nu kho, ānanda, tañca pajānāti, tassā ca samudayaṃ pajānāti, tassā ca atthaṅgamaṃ pajānāti, tassā ca assādaṃ pajānāti, tassā ca ādīnavaṃ pajānāti, tassā ca nissaraṇaṃ pajānāti, kallaṃ nu tena tadabhinanditun”ti? “No hetaṃ, bhante …”pe… “tatrānanda, yamidaṃ asaññasattāyatanaṃ. Yo nu kho, ānanda, tañca pajānāti, tassa ca samudayaṃ pajānāti, tassa ca atthaṅgamaṃ pajānāti, tassa ca assādaṃ pajānāti, tassa ca ādīnavaṃ pajānāti, tassa ca nissaraṇaṃ pajānāti, kallaṃ nu tena tadabhinanditun”ti? “No hetaṃ, bhante”. “Tatrānanda, yamidaṃ nevasaññānāsaññāyatanaṃ. Yo nu kho, ānanda, tañca pajānāti, tassa ca samudayaṃ pajānāti, tassa ca atthaṅgamaṃ pajānāti, tassa ca assādaṃ pajānāti, tassa ca ādīnavaṃ pajānāti, tassa ca nissaraṇaṃ pajānāti, kallaṃ nu tena tadabhinanditun”ti? “No hetaṃ, bhante”. Yato kho, ānanda, bhikkhu imāsañca sattannaṃ viññāṇaṭṭhitīnaṃ imesañca dvinnaṃ āyatanānaṃ samudayañca atthaṅgamañca assādañca ādīnavañca nissaraṇañca yathābhūtaṃ viditvā anupādā vimutto hoti, ayaṃ vuccatānanda, bhikkhu paññāvimutto.
Aṭṭha vimokkhā
129. “Aṭṭha kho ime, ānanda, vimokkhā. Katame aṭṭha? Rūpī rūpāni passati ayaṃ paṭhamo vimokkho. Ajjhattaṃ arūpasaññī bahiddhā rūpāni passati, ayaṃ dutiyo vimokkho. Subhanteva adhimutto hoti, ayaṃ tatiyo vimokkho. Sabbaso rūpasaññānaṃ samatikkamā paṭighasaññānaṃ atthaṅgamā nānattasaññānaṃ amanasikārā ‘ananto ākāso’ti ākāsānañcāyatanaṃ upasampajja viharati, ayaṃ catuttho vimokkho. Sabbaso ākāsānañcāyatanaṃ samatikkamma ‘anantaṃ viññāṇan’ti viññāṇañcāyatanaṃ upasampajja viharati, ayaṃ pañcamo vimokkho. Sabbaso viññāṇañcāyatanaṃ samatikkamma ‘natthi kiñcī’ti ākiñcaññāyatanaṃ upasampajja viharati, ayaṃ chaṭṭho vimokkho. Sabbaso ākiñcaññāyatanaṃ samatikkamma ‘nevasaññānāsaññā’yatanaṃ upasampajja viharati, ayaṃ sattamo vimokkho. Sabbaso nevasaññānāsaññāyatanaṃ samatikkamma saññāvedayitanirodhaṃ upasampajja viharati, ayaṃ aṭṭhamo vimokkho. Ime kho, ānanda, aṭṭha vimokkhā.
130. “Yato kho, ānanda, bhikkhu ime aṭṭha vimokkhe anulomampi samāpajjati, paṭilomampi samāpajjati, anulomapaṭilomampi samāpajjati, yatthicchakaṃ yadicchakaṃ yāvaticchakaṃ samāpajjatipi vuṭṭhātipi. Āsavānañca khayā anāsavaṃ cetovimuttiṃ paññāvimuttiṃ diṭṭheva dhamme sayaṃ abhiññā sacchikatvā upasampajja viharati, ayaṃ vuccatānanda, bhikkhu ubhatobhāgavimutto. Imāya ca ānanda ubhatobhāgavimuttiyā aññā ubhatobhāgavimutti uttaritarā vā paṇītatarā vā natthī”ti. Idamavoca bhagavā. Attamano āyasmā ānando bhagavato bhāsitaṃ abhinandīti.
Mahānidānasuttaṃ niṭṭhitaṃ dutiyaṃ.