經號:   
   (AN.3.58 更新)
增支部3集58經/婆蹉氏經(莊春江譯)[SA.95]
  那時,遊行者婆蹉氏去見世尊。抵達後,與世尊一起互相問候。交換應該被互相問候的友好交談後,在一旁坐下。在一旁坐下的遊行者婆蹉氏對世尊說這個:
  「喬達摩尊師!這被我聽聞:『沙門喬達摩這麼說:「只對我布施應該被施與,非對其他人布施應該被施與;只對我的弟子們布施應該被施與,非對其他人的弟子們布施應該被施與;只對我施與的有大果,非對其他人施與的有大果;只對我的弟子們施與的有大果,非對其他人的弟子們施與的有大果。」[MN.56 68段, AN.8.12]』喬達摩尊師!凡他們這麼說:『沙門喬達摩這麼說:「只對我布施應該被施與,非對其他人布施應該被施與;只對我的弟子們布施應該被施與,非對其他人的弟子們布施應該被施與;只對我施與的有大果,非對其他人施與的有大果;只對我的弟子們施與的有大果,非對其他人的弟子們施與的有大果。」』是否他們是喬達摩尊師的所說之說者,而且不以不實的誹謗喬達摩尊師,法隨法地解說,而任何如法的種種說不來到應該被呵責處?因為我們不想誹謗喬達摩尊師。」
  「婆蹉!凡他們這麼說:『沙門喬達摩說這麼:「布施只應該施與我……(中略)非對其他人的弟子們施與的有大果。」』他們不是我的所說之說者,而且他們以不存在的、不實誹謗我。婆蹉!凡阻止他人施與布施者,他是三者的作障礙者、三者的妨礙者,哪三者的?是施與者的福德作障礙者、是領受者的利得作障礙者、並且是就以前那個自己的損害者與傷害者。婆蹉!凡阻止他人施與布施者,他是這三者的作障礙者、三者的妨礙者。
  婆蹉!又,我這麼說:『凡那些在污水坑或在淺水坑中的生類,在那裡即使凡倒除鍋子的洗淨或杯子的洗淨:「凡在那裡諸生類,令牠們以那個維生。」婆蹉!我說從那個因由也有福德的到來,更不用說對生為人的。』婆蹉!但是,我說對持戒者施與的有大果,對破戒者不像這樣,而他是五支捨斷者,五支具備者。
  哪五支被捨斷?欲的意欲被捨斷、惡意被捨斷、斷惛沈睡眠被捨斷、掉舉後悔被捨斷、疑被捨斷,這五支被捨斷。
  哪五支被具備?無學戒蘊被具備、無學定蘊被具備、無學慧蘊被具備、無學解脫蘊被具備、無學解脫智見蘊,這五支被具備。像這樣,我說在五支捨斷者上、在五支具備者上施與的有大果。」
  「像這樣在諸黑的、諸白的,或在諸赤牛、在諸黃的,
   在諸雜色的、在諸同形色的,或在諸鴿色牛中,
   在凡任何這些中,調御的公牛被產生,
   能負重的、力量具足的,善良的、快速的、努力者,
   他們就在負荷上對牠上軛,不會觀察牠的容色。
   同樣的在人們中,在凡任何出生中,
   在剎帝利婆羅門毘舍中,在首陀羅旃陀羅、清垃圾者中,
   在凡任何這些中,調御的善行者被產生,
   法住者、戒具足者,說真實者、有者,
   捨斷生死者,梵行的完成者
   已卸下重擔者、離軛者,應該被作的已作者、無者。
   一切法的到達彼岸者,不執取後成為達涅槃者,
   就在那個離塵之田上,供養是廣大的。
   愚者們與不了知者們,劣智慧者們、無聞者們,
   在外施與布施,不侍奉善人們。
   但凡侍奉善人們,有慧者們、被認定為賢者們,
   他們的信在善逝上,是根已生者、已住立者。
   他們去天的世界,或被出生在這裡良家中,
   賢智者們次第地,到達涅槃。」
AN.3.58/ 7. Vacchagottasuttaṃ
   58. Atha kho vacchagotto paribbājako yena bhagavā tenupasaṅkami upasaṅkamitvā bhagavatā saddhiṃ sammodi. Sammodanīyaṃ kathaṃ sāraṇīyaṃ vītisāretvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinno kho vacchagotto paribbājako bhagavantaṃ etadavoca– “sutaṃ metaṃ, bho gotama, samaṇo gotamo evamāha– ‘mayhameva dānaṃ dātabbaṃ nāññesaṃ dānaṃ dātabbaṃ; mayhameva sāvakānaṃ dānaṃ dātabbaṃ, nāññesaṃ sāvakānaṃ dānaṃ dātabbaṃ; mayhameva dinnaṃ mahapphalaṃ, nāññesaṃ dinnaṃ mahapphalaṃ; mayhameva sāvakānaṃ dinnaṃ mahapphalaṃ, nāññesaṃ sāvakānaṃ dinnaṃ mahapphalan’ti. Ye te, bho gotama, evamāhaṃsu ‘samaṇo gotamo evamāha mayhameva dānaṃ dātabbaṃ, nāññesaṃ dānaṃ dātabbaṃ. Mayhameva sāvakānaṃ dānaṃ dātabbaṃ, nāññesaṃ sāvakānaṃ dānaṃ dātabbaṃ. Mayhameva dinnaṃ mahapphalaṃ, nāññesaṃ dinnaṃ mahapphalaṃ. Mayhameva sāvakānaṃ dinnaṃ mahapphalaṃ, nāññesaṃ sāvakānaṃ dinnaṃ mahapphalan’ti. Kacci te bhoto gotamassa vuttavādino ca bhavantaṃ gotamaṃ abhūtena abbhācikkhanti, dhammassa cānudhammaṃ byākaronti, na ca koci sahadhammiko vādānupāto gārayhaṃ ṭhānaṃ āgacchati? Anabbhakkhātukāmā hi mayaṃ bhavantaṃ gotaman”ti.
   “Ye te, vaccha, evamāhaṃsu– ‘samaṇo gotamo evamāha– mayhameva dānaṃ dātabbaṃ …pe… nāññesaṃ sāvakānaṃ dinnaṃ mahapphalan’ti na me te vuttavādino. Abbhācikkhanti ca pana maṃ asatā abhūtena. Yo kho, vaccha, paraṃ dānaṃ dadantaṃ vāreti so tiṇṇaṃ antarāyakaro hoti, tiṇṇaṃ pāripanthiko. Katamesaṃ tiṇṇaṃ? Dāyakassa puññantarāyakaro hoti, paṭiggāhakānaṃ lābhantarāyakaro hoti, pubbeva kho panassa attā khato ca hoti upahato ca. Yo kho, vaccha, paraṃ dānaṃ dadantaṃ vāreti so imesaṃ tiṇṇaṃ antarāyakaro hoti, tiṇṇaṃ pāripanthiko.
   “Ahaṃ kho pana, vaccha, evaṃ vadāmi– ye hi te candanikāya vā oligalle vā pāṇā, tatrapi yo thālidhovanaṃ vā sarāvadhovanaṃ vā chaḍḍeti– ye tattha pāṇā te tena yāpentūti, tato nidānampāhaṃ, vaccha, puññassa āgamaṃ vadāmi. Ko pana vādo manussabhūte! Api cāhaṃ, vaccha, sīlavato dinnaṃ mahapphalaṃ vadāmi, no tathā dussīlassa, so ca hoti pañcaṅgavippahīno pañcaṅgasamannāgato.
   “Katamāni pañcaṅgāni pahīnāni honti? Kāmacchando pahīno hoti, byāpādo pahīno hoti thinamiddhaṃ pahīnaṃ hoti, uddhaccakukkuccaṃ pahīnaṃ hoti, vicikicchā pahīnā hoti. Imāni pañcaṅgāni vippahīnāni honti.
   “Katamehi pañcahi aṅgehi samannāgato hoti? Asekkhena sīlakkhandhena samannāgato hoti, asekkhena samādhikkhandhena samannāgato hoti, asekkhena paññākkhandhena samannāgato hoti, asekkhena vimuttikkhandhena samannāgato hoti, asekkhena vimuttiñāṇadassanakkhandhena samannāgato hoti; imehi pañcahi aṅgehi samannāgato hoti. Iti pañcaṅgavippahīne pañcaṅgasamannāgate dinnaṃ mahapphalanti vadāmī”ti.
  “Iti kaṇhāsu setāsu, rohiṇīsu harīsu vā;
  Kammāsāsu sarūpāsu, gosu pārevatāsu vā.
  “Yāsu kāsuci etāsu, danto jāyati puṅgavo;
  Dhorayho balasampanno, kalyāṇajavanikkamo.
  Tameva bhāre yuñjanti, nāssa vaṇṇaṃ parikkhare.
  “Evamevaṃ manussesu, yasmiṃ kasmiñci jātiye;
  Khattiye brāhmaṇe vesse, sudde caṇḍālapukkuse.
  “Yāsu kāsuci etāsu, danto jāyati subbato;
  Dhammaṭṭho sīlasampanno, saccavādī hirīmano.
  “Pahīnajātimaraṇo, brahmacariyassa kevalī;
  Pannabhāro visaṃyutto, katakicco anāsavo.
  “Pāragū sabbadhammānaṃ, anupādāya nibbuto;
  Tasmiṃyeva viraje khette, vipulā hoti dakkhiṇā.
  “Bālā ca avijānantā, dummedhā assutāvino;
  Bahiddhā denti dānāni, na hi sante upāsare.
  “Ye ca sante upāsanti, sappaññe dhīrasammate;
  Saddhā ca nesaṃ sugate, mūlajātā patiṭṭhitā.
  “Devalokañca te yanti, kule vā idha jāyare;
  Anupubbena nibbānaṃ, adhigacchanti paṇḍitā”ti. Sattamaṃ.
漢巴經文比對(莊春江作):
  「純一修梵行(SA.95)」,南傳作「梵行的完成者」(brahmacariyassa kevalī),菩提比丘長老英譯為「在精神生活上完成」(consummate in the spiritual life)。按:《滿足希求》以「與完成狀態(paripuṇṇabhāvena)連接者」解說。
  「大姓家(SA.95);尊貴(GA)」,南傳作「良家」(kule,另譯為「家;族姓(家族)」),菩提比丘長老英譯為「好家庭」(good family)。