北傳:中阿含211經 南傳:中部43經 關涉主題:其它/方廣的先驅、問答集 (更新)
中阿含211經/大拘絺羅經(晡利多品)(莊春江標點)
  我聞如是
  一時遊王舍城,在竹林迦蘭哆園。
  爾時,尊者舍黎子則於晡時燕坐起,往詣尊者大拘絺羅所,共相問訊,卻坐一面。
  尊者舍黎子語曰:
  「賢者拘絺羅!欲有所問,聽我問耶?」
  尊者大拘絺羅白曰:
  「尊者舍黎子!欲問便問,我聞已當思。」
  尊者舍黎子問曰:
  「賢者拘絺羅!不善者說不善,不善根者說不善根,何者不善?何者不善根耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「身惡行,口、意惡行,是不善也,貪、恚、癡,是不善根也,是謂不善,是謂不善根。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!善者說善,善根者說善根,何者為善?何者[為]善根耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「身妙行,口、意妙行,是善也,不貪、不恚、不癡,是善根也,是謂為善,是謂善根。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!智慧者說智慧,何者智慧?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「知如是故說智慧,知何等耶?知此苦如真,知此苦、知此苦、知此苦滅道如真,知如是,故說智慧。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!識者說識,何者識耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「識識是故說識,識何等耶?識色,識聲、香、味、觸、法,識識是故說識。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!智慧及識,此二法為合?為別?此二法可得別施設耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「此二法合不別,此二法不可別施設,所以者何?智慧所知,即是識所識,是故此二法合不別,此二法不可別施設。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!知者,汝以何等知?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「知者,我以智慧知。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!智慧有何義?有何勝?有何功德?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「智慧者有厭義、無欲義、見如真義。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!云何正見?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「知苦如真,知苦習、滅、道如真者,是謂正見。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!幾因幾緣生正見耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「二因二緣而生正見,云何為二?一者從他聞,二者內自思惟,是謂:二因二緣而生正見。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!有幾支正見,得心解脫果、慧解脫果?得心解脫功德、慧解脫功德耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「有五支攝正見,得心解脫果、慧解脫果,得心解脫功德、慧解脫功德,云何為五?一者真諦所攝,二者戒所攝,三者博聞所攝,四者止所攝,五者觀所攝,是謂:有五支攝正見,得心解脫果、慧解脫果,得心解脫功德、慧解脫功德。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!云何生當來有?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「愚癡凡夫無知、不多聞,無明所覆,愛結所繫,不見善知識,不知聖法,不御聖法,是謂:生當來有。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!云何不生當來有?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「若無明已盡,明已生者,必盡苦也,是謂:不生於當來有。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!有幾覺耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「有三,樂覺、苦覺、不苦不樂覺,此何有耶?緣更樂有。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!覺、想、思,此三法為合?為別?此三法可別施設耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「覺、想、思,此三法合不別,此三法不可別施設,所以者何?覺所覺者,即是所想,思所思,是故,此三法合不別,此三法不可別施設。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!滅者,有何?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「滅者,無有對。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!有五根異行、異境界,各各受自境界,眼根,耳、鼻、舌、身根,此五根異行、異境界,各各受自境界,誰為彼盡受境界?誰為彼依耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「五根異行、異境界,各各自受境界,眼根,耳、鼻、舌、身根,此五根異行、異境界,各各受自境界,意為彼盡受境界,意為彼依。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!意者依何住耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「意者依壽,依壽住。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!壽者依何住耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「壽者依暖,依暖住。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!壽及暖,此二法為合?為別?此二法可得別施設耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「壽及暖,此二法合不別,此二法不可別施設,所以者何?因壽故有暖,因暖故有壽,若無壽者則無暖,無暖者則無壽,猶如因油因炷,故得燃燈,彼中因{㷿}[焰]故有光,因光故有焰,若無焰者則無光,無光者則無焰,如是,因壽故有暖,因暖故有壽,若無壽者則無暖,無暖者則無壽,是故,此二法合不別,此二法不可別施設。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!有幾法,生身死已,身棄塚間,如木無情?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「有三法,生身死已,身棄塚間,如木無情,云何為三?一者壽,二者暖,三者識,此三法,生身死已,身棄塚間,如木無情。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!若死及入滅盡定者,有何差別?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「死者壽命滅訖,溫暖已去,諸根敗壞,比丘入滅盡定者,壽不滅訖,暖亦不去,諸根不敗壞,死及入滅盡定者,是謂差別。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!若入滅盡定及入無想定者,有何差別?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「比丘入滅盡定者,想及知滅,比丘入無想定者,想知不滅,若入滅盡定及入無想定者,是謂差別。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!若從滅盡定起及從無想定起者,有何差別?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「比丘從滅盡定起時,不如是念:『我從滅盡定起。』比丘從無想定起時,作如是念:『我為有想?我為無想?』從滅盡定起及從無想定起者,是謂差別。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!比丘入滅盡定時,先滅何法?為身行?為口、意行耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「比丘入滅盡定時,先滅身行,次滅口行,後滅意行。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!比丘從滅盡定起時,先生何法?為身行,口、意行耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「比丘從滅盡定起時,先生意行,次生口行,後生身行。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!比丘從滅盡定起時,觸幾觸?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「比丘從滅盡定起時觸三觸,云何為三?一者不移動觸,二者無所有觸,三者無相觸,比丘從滅盡定起時觸此三觸。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!空、無願、無相,此三法異義、異文耶?為一義、異文耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「空、無願、無相,此三法異義、異文。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!有幾因幾緣生不移動定耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「有四因四緣生不移動定,云何為四?若比丘離欲、離惡不善之法……至得第四禪成就遊,是謂:四因四緣生不移動定。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!有幾因幾緣生無所有定耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「有三因三緣生無所有定,云何為三?若比丘度一切色想……至得無所有處成就遊,是謂:有三因三緣生無所有定。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!有幾因幾緣生無想定?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「有二因二緣生無想定,云何為二?一者不念一切想,二者念無想界,是謂:二因二緣生無想定。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!有幾因幾緣住無想定耶?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「有二因二緣住無想定,云何為二?一者不念一切想,二者念無想界,是謂:二因二緣住無想定。」
  尊者舍黎子聞已,歎曰:
  「善哉!善哉!賢者拘絺羅!」尊者舍黎子歎已,歡喜奉行。
  復問曰:
  「賢者拘絺羅!有幾因幾緣從無想定起?」
  尊者大拘絺羅答曰:
  「有三因三緣從無想定起,云何為三?一者念一切想,二者不念無想界,三者因此身因六處緣命根,是謂:三因三緣從無想定起。」
  如是,彼二尊更相稱歎善哉善哉,更互所說,歡喜奉行,從{坐}[座]起去。

中部43經/毘陀羅大經(小雙品)(莊春江譯)
  被我這麼聽聞
  有一次世尊住在舍衛城祇樹林給孤獨園。
  那時,尊者摩訶拘絺羅傍晚時,從獨坐出來,去見尊者舍利弗。抵達後,與尊者舍利弗一起互相問候。交換應該被互相問候的友好交談後,在一旁坐下。在一旁坐下的尊者摩訶拘絺羅對尊者舍利弗說這個:
  「學友!被稱為『劣慧者,劣慧者』,學友!什麼情形被稱為『劣慧者』呢?」
  「學友!『不知道,不知道』,因此被稱為『劣慧者』。學友!而不知道什麼呢?不知道:『這是苦。』不知道:『這是苦。』不知道:『這是苦。』不知道:『這是導向苦滅道跡。』學友!『不知道,不知道』,因此被稱為『劣慧者』。」
  「!學友!」尊者摩訶拘絺羅歡喜、隨喜尊者舍利弗所說後,更進一步問尊者舍利弗問題:
  「學友!被稱為『有慧者,有慧者』,學友!什麼情形被稱為『有慧者』呢?」
  「學友!『知道,知道』,因此被稱為『有慧者』。而知道什麼呢?知道:『這是苦。』知道:『這是苦集。』知道:『這是苦滅。』知道:『這是導向苦滅道跡。』學友!『知道,知道』,因此被稱為『有慧者』。」
  「學友!被稱為『識,識』,學友!什麼情形被稱為『識』呢?」
  「學友!『識知,識知』,因此被稱為『識』。而識知什麼呢?識知『樂』,也識知『苦』,也識知『不苦不樂』,學友!『識知,識知』,因此被稱為『識』。」
  「學友!凡慧與凡識,這些法是相連結的,或者分開的呢?還有,對這些法一一分開後安立差異能被得到嗎?」
  「學友!凡慧與凡識,這些法是相連結的,非分開的,且對這些法一一分開後安立差異不能被得到,學友!因為,凡他知道者,他識知那個;凡他識知者,他知道那個,因此,這些法是相連結的,非分開的,且對這些法一一分開後安立差異不能被得到。」
  「學友!凡慧與凡識,當這些法是相連結的,非分開的時,什麼是差異呢?」
  「學友!凡慧與凡識,當這些法是相連結的,非分開的時,慧應該被修習,識應該被遍知,這是它們的差異。」(449)
  「學友!被稱為『受,受』,學友!什麼情形被稱為『受』呢?」
  「學友!『感受,感受』,因此被稱為『受』。而感受什麼呢?感受『樂』,也感受『苦』,也感受『不苦不樂』,學友!『感受,感受』,因此被稱為『受』。」
  「學友!被稱為『想,想』,學友!什麼情形被稱為『想』呢?」
  「學友!『認知,認知』,因此被稱為『想』。而認知什麼呢?認知青,也認知黃,也認知赤,也認知白,學友!『認知,認知』,因此被稱為『想』。」
  「學友!凡受與凡想與凡識,這些法是相連結的,或者分開的呢?還有,對這些法一一分開後安立差異能被得到嗎?」
  「學友!凡受與凡想與凡識,這些法是相連結的,非分開的,還有,對這些法一一分開後安立差異不能被得到,學友!因為,凡他感受者,他認知那個;凡他認知者,他識知那個,因此,這些法是相連結的,非分開的,且對這些法一一分開後安立差異不能被得到。」(450)
  「學友!以從五根放捨的清淨意識,什麼能被瞭解呢?」
  「學友!以從五根放捨的清淨意識,虛空無邊處能被瞭解為『虛空無邊』,識無邊處能被瞭解為『識無邊』,無所有處能被瞭解為『什麼都沒有』。」
  「學友!那麼,以什麼知道能被瞭解的法呢?」
  「學友!以慧眼知道能被瞭解的法。」
  「學友!那麼,慧是什麼為目的呢?」
  「學友!慧是證智為目的、遍知為目的、捨斷為目的。」(451)
  「學友!那麼,對正見的生起,有多少呢?」
  「學友!對正見的生起,有兩個緣:其他人的聲音與如理作意,學友!對正見的生起,這是兩個緣。」
  「學友!那麼,被多少支資助,正見有心解脫果與心解脫果效益,慧解脫果與慧解脫果效益呢?」
  「學友!被五支資助,正見有心解脫果與心解脫果效益,慧解脫果與慧解脫果效益。學友!這裡,正見被戒資助、被聽聞資助、被討論資助、被止(奢摩他)資助、被資助,學友!被這五支資助,正見有心解脫果與心解脫果效益,慧解脫果與慧解脫果效益。」(452)
  「學友!那麼,有多少有呢?」
  「學友!有這三有:欲有、色有、無色有。」
  「學友!那麼,怎樣有未來再有的出生呢?」
  「學友!無明蓋、渴愛結的眾生以到處歡喜,這樣有未來再有的出生。」
  「學友!那麼,怎樣沒有未來再有的出生呢?」
  「學友!以無明的褪去、以的生起、以渴愛的滅,這樣沒有未來再有的出生。」(453)
  「學友!那麼,什麼是初禪呢?」
  「學友!這裡,比丘就從離諸欲後,從離諸不善法後,進入後住於有尋、有伺離而生喜、樂的初禪,學友!這被稱為初禪。」
  「學友!那麼,初禪是有多少支的呢?」
  「學友!初禪是有五支的,學友!這裡,進入初禪的比丘轉起(存在)尋、伺、喜、樂、心一境性,學友!這樣,初禪是有五支的。」
  「學友!那麼,初禪有多少支被捨斷?多少支被具備呢?」
  「學友!初禪有五支被捨斷,五支被具備。學友!這裡,進入初禪的比丘欲的意欲被捨斷,惡意被捨斷,惛沈睡眠被捨斷,掉舉後悔被捨斷,疑被捨斷,轉起尋、伺、喜、樂、心一境性,學友!這樣,初禪有五支被捨斷,五支被具備。」(454)
  「學友!這些五根有不同境域、不同行境,不經驗彼此的行境、境域,即:眼根、耳根、鼻根、舌根、身根,學友!對這些不同境域、不同行境,不經驗彼此的行境、境域的五根,什麼是依處?而誰經驗它們的行境、境域呢?」
  「學友!這些五根有不同境域、不同行境,不經驗彼此的行境、境域,即:眼根、耳根、鼻根、舌根、身根,學友!對這些不同境域、不同行境,不經驗彼此的行境、境域的五根,意是依處,而意經驗它們的行境、境域。」(455)
  「學友!這些五根,即:眼根、耳根、鼻根、舌根、身根,學友!這些五根緣於什麼住立呢?」
  「學友!這些五根,即:眼根、耳根、鼻根、舌根、身根,學友!這些五根緣於壽命住立。」
  「學友!那麼,壽命緣於什麼住立呢?」
  「學友!壽命緣於暖住立。」
  「學友!那麼,暖緣於什麼住立呢?」
  「學友!暖緣於壽命住立。」
  「學友!就現在,我們了知被尊者舍利弗這麼說:『壽命緣於暖住立。』學友!就現在,我們又了知被尊者舍利弗這麼說:『暖緣於壽命住立。』學友!那麼,如怎樣這所說的義理應該被看見?」
  「學友!那樣的話,我將為你作譬喻,這裡,一些有智的男子也以譬喻了知所說的義理。學友!猶如當油燈燃燒時,火焰緣於光被了知,光緣於火焰被了知。同樣的,學友!壽命緣於暖住立,暖緣於壽命住立。」(456)
  「學友!那些壽行就是那些能被感受的法,或者,諸壽行是一,諸能被感受的法是另一呢?」
  「學友!那些壽行非就是那些能被感受的法,學友!而如果那些壽行是那些能被感受的法,這位進入想受滅比丘的出定不被知道,學友!而因為,諸壽行是一,諸能被感受法是另一,因此,進入想受滅比丘的出定被了知。」
  「學友!當這個身體多少法離開,那時,這個身體被捨棄、被丟下,如無思的(無意識的)木柴躺臥呢?」
  「學友!當這個身體三法離開:壽、暖與識,那時,這個身體被捨棄、被丟下,如無思的木柴躺臥。」
  「學友!凡這已死的死者,與凡這進入想受滅的比丘,什麼是他們的差異?」
  「學友!凡這已死的死者,他的身行被滅、被止息,語行被滅、被止息,心行被滅、被止息,壽命被遍滅盡,暖被熄滅,諸根被破壞。而凡這進入想受滅的比丘,也:他的身行被滅、被止息,語行被滅、被止息,心行被滅、被止息,[但]壽命未被遍滅盡,暖未被熄滅,諸根被變得明淨。學友!凡這已死的死者,與凡這進入想受滅的比丘,這是他們的差異。」[SN.41.6](457)
  「學友!那麼,對不苦不樂心解脫等至,有多少緣呢?」
  「學友!對不苦不樂心解脫等至,有四緣。學友,這裡,比丘從樂的捨斷與從苦的捨斷,就在之前諸喜悅、憂的滅沒,進入後住於不苦不樂,平靜、念遍純淨的第四禪,學友!對不苦不樂心解脫等至,有這四緣。」
  「學友!那麼,對無相心解脫等至,有多少緣呢?」
  「學友!對無相心解脫等至,有二緣:一切相的不作意與無相界的作意,學友!對無相心解脫的等至,有這二緣。」
  「學友!那麼,對無相心解脫的持續,有多少緣呢?」
  「學友!對無相心解脫的持續,有三緣:一切相的不作意,與無相界的作意,以及先前的準備,學友!對無相心解脫的持續,有這三緣。」
  「學友!那麼,對無相心解脫的出定,有多少緣呢?」
  「學友!對無相心解脫的出定,有二緣:一切相的作意與無相界的不作意,學友!對無相心解脫的出定,有這二緣。」(458)
  「學友!凡這無量心解脫、凡這無所有心解脫、凡這空心解脫、凡這無相心解脫,這些法是不同義理同時也不同辭句?或者是一種義理,僅辭句不同?」
  「學友!無量心解脫、無所有心解脫、空心解脫、無相心解脫,學友!有法門,由於該法門,這些法是不同義理,也不同辭句。學友!又,有法門,由於該法門,這些法是一種義理,僅辭句不同。
  學友!而什麼法門,由於該法門,這些法是不同義理,也不同辭句呢?
  學友!這裡,比丘以與慈俱行之心遍滿一方後而住,像這樣第二的,像這樣第三的,像這樣第四的,像這樣上下、橫向、到處,以對一切如對自己,以與慈俱行的、廣大的、變大的、無量的、無怨恨的、無瞋害的心遍滿全部世間後而住。以與悲俱行之心……(中略)以與喜悅俱行之心……(中略)以與平靜俱行之心遍滿一方後而住,像這樣第二的,像這樣第三的,像這樣第四的,像這樣上下、橫向、到處,以對一切如對自己,以與平靜俱行的、廣大的、變大的、無量的、無怨恨的、無瞋害的心遍滿全部世間後而住。學友!這被稱為無量心解脫。
  學友!而什麼是無所有心解脫呢?學友!這裡,比丘超越一切識無邊處後[而知]:『什麼都沒有』,進入後住於無所有處,學友!這被稱為無所有心解脫。
  學友!而什麼是空心解脫呢?學友!這裡,到林野的,或到樹下的,或到空屋的比丘像這樣深慮:『以我或以我所,這是空。』學友!這被稱為空心解脫。
  學友!而什麼是無相心解脫呢?學友!這裡,比丘以一切相的不作意,進入後住於無相心定,學友!這被稱為無相心解脫。
  學友!這是法門,由於該法門,這些法是不同義理,也不同辭句。
  學友!而什麼法門,由於該法門,這些法是一種義理,僅辭句不同呢?
  學友!貪是衡量的作者(量因);瞋是衡量的作者;癡是衡量的作者,對漏已滅盡比丘,那些已被捨斷,根已被切斷,[如]已斷根的棕櫚樹成為非有為未來不生之物。學友!無量心解脫之所及,不動心解脫被告知為它們中最高的,又,那個不動心解脫,以貪是空的,以瞋是空的,以癡是空的。
  學友!貪是件東西(障礙);瞋是件東西;癡是件東西,對漏已滅盡比丘,那些已被捨斷,根已被切斷,[如]已斷根的棕櫚樹,成為非有,為未來不生之物。學友!無所有心解脫之所及,不動心解脫被告知為它們中最高的,又,那個不動心解脫,以貪是空的,以瞋是空的,以癡是空的。
  學友!貪是相的作者(相因);瞋是相的作者;癡是相的作者,對漏已滅盡比丘,那些已被捨斷,根已被切斷,[如]已斷根的棕櫚樹,成為非有,為未來不生之物。學友!無相心解脫之所及,不動心解脫被告知為它們中最高的,又,那個不動心解脫,以貪是空的,以瞋是空的,以癡是空的。
  學友!這是法門,由於該法門,這些法是一種義理,僅辭句不同。」[SN.41.7]
  尊者舍利弗說這個,悅意的尊者摩訶拘絺羅歡喜尊者舍利弗所說。(459)
  毘陀羅大經第三終了。

巴利語經文(台灣嘉義法雨道場流通的word版本)
MN.43/(3) Mahāvedallasuttaṃ
   449. Evaṃ me sutaṃ– ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Atha kho āyasmā mahākoṭṭhiko sāyanhasamayaṃ paṭisallānā vuṭṭhito yenāyasmā sāriputto tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā āyasmatā sāriputtena saddhiṃ sammodi. Sammodanīyaṃ kathaṃ sāraṇīyaṃ vītisāretvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinno kho āyasmā mahākoṭṭhiko āyasmantaṃ sāriputtaṃ etadavoca
   “‘Duppañño duppañño’ti, āvuso, vuccati. Kittāvatā nu kho, āvuso, duppaññoti vuccatī”ti?
   “‘Nappajānāti nappajānātī’ti kho, āvuso, tasmā duppaññoti vuccati.
   “Kiñca nappajānāti? ‘Idaṃ dukkhan’ti nappajānāti, ‘ayaṃ dukkhasamudayo’ti nappajānāti, ‘ayaṃ dukkhanirodho’ti nappajānāti, ‘ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadā’ti nappajānāti. ‘Nappajānāti nappajānātī’ti kho, āvuso, tasmā duppaññoti vuccatī”ti.
   “‘Sādhāvuso’ti kho āyasmā mahākoṭṭhiko āyasmato sāriputtassa bhāsitaṃ abhinanditvā anumoditvā āyasmantaṃ sāriputtaṃ uttariṃ pañhaṃ apucchi–
   “‘Paññavā paññavā’ti, āvuso, vuccati. Kittāvatā nu kho, āvuso, paññavāti vuccatī”ti?
   “‘Pajānāti pajānātī’ti kho, āvuso, tasmā paññavāti vuccati.
   “Kiñca pajānāti? ‘Idaṃ dukkhan’ti pajānāti, ‘ayaṃ dukkhasamudayo’ti pajānāti, ‘ayaṃ dukkhanirodho’ti pajānāti, ‘ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadā’ti pajānāti. ‘Pajānāti pajānātī’ti kho, āvuso, tasmā paññavāti vuccatī”ti.
   “‘Viññāṇaṃ viññāṇan’ti, āvuso, vuccati. Kittāvatā nu kho, āvuso, viññāṇanti vuccatī”ti?
   “‘Vijānāti vijānātī’ti kho, āvuso, tasmā viññāṇanti vuccati.
   “Kiñca vijānāti? Sukhantipi vijānāti, dukkhantipi vijānāti, adukkhamasukhantipi vijānāti. ‘Vijānāti vijānātī’ti kho, āvuso, tasmā viññāṇanti vuccatī”ti.
   “Yā cāvuso, paññā yañca viññāṇaṃ– ime dhammā saṃsaṭṭhā udāhu visaṃsaṭṭhā? Labbhā ca panimesaṃ dhammānaṃ vinibbhujitvā vinibbhujitvā nānākaraṇaṃ paññāpetun”ti? “Yā cāvuso, paññā yañca viññāṇaṃ– ime dhammā saṃsaṭṭhā, no visaṃsaṭṭhā. Na ca labbhā imesaṃ dhammānaṃ vinibbhujitvā vinibbhujitvā nānākaraṇaṃ paññāpetuṃ. Yaṃ hāvuso, pajānāti taṃ vijānāti, yaṃ vijānāti taṃ pajānāti. Tasmā ime dhammā saṃsaṭṭhā, no visaṃsaṭṭhā. Na ca labbhā imesaṃ dhammānaṃ vinibbhujitvā vinibbhujitvā nānākaraṇaṃ paññāpetun”ti.
   “Yā cāvuso, paññā yañca viññāṇaṃ– imesaṃ dhammānaṃ saṃsaṭṭhānaṃ no visaṃsaṭṭhānaṃ kiṃ nānākaraṇan”ti? “Yā cāvuso, paññā yañca viññāṇaṃ– imesaṃ dhammānaṃ saṃsaṭṭhānaṃ no visaṃsaṭṭhānaṃ paññā bhāvetabbā, viññāṇaṃ pariññeyyaṃ. Idaṃ nesaṃ nānākaraṇan”ti.
   450. “‘Vedanā vedanā’ti, āvuso, vuccati. Kittāvatā nu kho, āvuso vedanāti vuccatī”ti?
   “‘Vedeti vedetī’ti kho, āvuso, tasmā vedanāti vuccati.
   “Kiñca vedeti? Sukhampi vedeti, dukkhampi vedeti, adukkhamasukhampi vedeti. ‘Vedeti vedetī’ti kho, āvuso, tasmā vedanāti vuccatī”ti.
   “‘Saññā saññā’ti, āvuso, vuccati. Kittāvatā nu kho, āvuso, saññāti vuccatī”ti?
   “‘Sañjānāti sañjānātī’ti kho, āvuso, tasmā saññāti vuccati.
   “Kiñca sañjānāti? Nīlakampi sañjānāti, pītakampi sañjānāti, lohitakampi sañjānāti, odātampi sañjānāti. ‘Sañjānāti sañjānātī’ti kho, āvuso, tasmā saññāti vuccatī”ti.
   “Yā cāvuso, vedanā yā ca saññā yañca viññāṇaṃ– ime dhammā saṃsaṭṭhā udāhu visaṃsaṭṭhā? Labbhā ca panimesaṃ dhammānaṃ vinibbhujitvā vinibbhujitvā nānākaraṇaṃ paññāpetun”ti? “Yā cāvuso, vedanā yā ca saññā yañca viññāṇaṃ– ime dhammā saṃsaṭṭhā, no visaṃsaṭṭhā. Na ca labbhā imesaṃ dhammānaṃ vinibbhujitvā vinibbhujitvā nānākaraṇaṃ paññāpetuṃ. Yaṃ hāvuso, vedeti taṃ sañjānāti, yaṃ sañjānāti taṃ vijānāti. Tasmā ime dhammā saṃsaṭṭhā no visaṃsaṭṭhā. Na ca labbhā imesaṃ dhammānaṃ vinibbhujitvā vinibbhujitvā nānākaraṇaṃ paññāpetun”ti.
   451. “Nissaṭṭhena hāvuso, pañcahi indriyehi parisuddhena manoviññāṇena kiṃ neyyan”ti?
   “Nissaṭṭhena āvuso, pañcahi indriyehi parisuddhena manoviññāṇena ‘ananto ākāso’ti ākāsānañcāyatanaṃ neyyaṃ, ‘anantaṃ viññāṇan’ti viññāṇañcāyatanaṃ neyyaṃ, ‘natthi kiñcī’ti ākiñcaññāyatanaṃ neyyan”ti.
   “Neyyaṃ panāvuso, dhammaṃ kena pajānātī”ti?
   “Neyyaṃ kho, āvuso, dhammaṃ paññācakkhunā pajānātī”ti.
   “Paññā panāvuso, kimatthiyā”ti?
   “Paññā kho, āvuso, abhiññatthā pariññatthā pahānatthā”ti.
   452. “Kati panāvuso, paccayā sammādiṭṭhiyā uppādāyā”ti?
   “Dve kho, āvuso, paccayā sammādiṭṭhiyā uppādāya– parato ca ghoso, yoniso ca manasikāro. Ime kho, āvuso, dve paccayā sammādiṭṭhiyā uppādāyā”ti.
   “Katihi panāvuso, aṅgehi anuggahitā sammādiṭṭhi cetovimuttiphalā ca hoti cetovimuttiphalānisaṃsā ca, paññāvimuttiphalā ca hoti paññāvimuttiphalānisaṃsā cā”ti?
   “Pañcahi kho, āvuso, aṅgehi anuggahitā sammādiṭṭhi cetovimuttiphalā ca hoti cetovimuttiphalānisaṃsā ca, paññāvimuttiphalā ca hoti paññāvimuttiphalānisaṃsā ca. Idhāvuso, sammādiṭṭhi sīlānuggahitā ca hoti, sutānuggahitā ca hoti, sākacchānuggahitā ca hoti, samathānuggahitā ca hoti, vipassanānuggahitā ca hoti. Imehi kho, āvuso, pañcahaṅgehi anuggahitā sammādiṭṭhi cetovimuttiphalā ca hoti cetovimuttiphalānisaṃsā ca, paññāvimuttiphalā ca hoti paññāvimuttiphalānisaṃsā cā”ti.
   453. “Kati panāvuso, bhavā”ti?
   “Tayome, āvuso, bhavā– kāmabhavo rūpabhavo, arūpabhavo”ti.
   “Kathaṃ panāvuso, āyatiṃ punabbhavābhinibbatti hotī”ti?
   “Avijjānīvaraṇānaṃ kho, āvuso, sattānaṃ taṇhāsaṃyojanānaṃ tatratatrābhinandanā– evaṃ āyatiṃ punabbhavābhinibbatti hotī”ti.
   “Kathaṃ panāvuso, āyatiṃ punabbhavābhinibbatti na hotī”ti?
   “Avijjāvirāgā kho, āvuso, vijjuppādā taṇhānirodhā– evaṃ āyatiṃ punabbhavābhinibbatti na hotī”ti.
   454. “Katamaṃ panāvuso, paṭhamaṃ jhānan”ti?
   “Idhāvuso, bhikkhu vivicceva kāmehi vivicca akusalehi dhammehi savitakkaṃ savicāraṃ vivekajaṃ pītisukhaṃ paṭhamaṃ jhānaṃ upasampajja viharati– idaṃ vuccati, āvuso, paṭhamaṃ jhānan”ti.
   “Paṭhamaṃ panāvuso, jhānaṃ kati-aṅgikan”ti?
   “Paṭhamaṃ kho, āvuso, jhānaṃ pañcaṅgikaṃ. Idhāvuso, paṭhamaṃ jhānaṃ samāpannassa bhikkhuno vitakko ca vattati, vicāro ca pīti ca sukhañca cittekaggatā ca. Paṭhamaṃ kho, āvuso, jhānaṃ evaṃ pañcaṅgikan”ti.
   “Paṭhamaṃ panāvuso, jhānaṃ kataṅgavippahīnaṃ kataṅgasamannāgatan”ti?
   “Paṭhamaṃ kho, āvuso, jhānaṃ pañcaṅgavippahīnaṃ, pañcaṅgasamannāgataṃ. Idhāvuso, paṭhamaṃ jhānaṃ samāpannassa bhikkhuno kāmacchando pahīno hoti, byāpādo pahīno hoti, thīnamiddhaṃ pahīnaṃ hoti, uddhaccakukkuccaṃ pahīnaṃ hoti, vicikicchā pahīnā hoti; vitakko ca vattati, vicāro ca pīti ca sukhañca cittekaggatā ca. Paṭhamaṃ kho, āvuso, jhānaṃ evaṃ pañcaṅgavippahīnaṃ pañcaṅgasamannāgatan”ti.
   455. “Pañcimāni āvuso, indriyāni nānāvisayāni nānāgocarāni, na aññamaññassa gocaravisayaṃ paccanubhonti, seyyathidaṃ– cakkhundriyaṃ, sotindriyaṃ, ghānindriyaṃ, jivhindriyaṃ, kāyindriyaṃ. Imesaṃ kho, āvuso, pañcannaṃ indriyānaṃ nānāvisayānaṃ nānāgocarānaṃ, na aññamaññassa gocaravisayaṃ paccanubhontānaṃ, kiṃ paṭisaraṇaṃ, ko ca nesaṃ gocaravisayaṃ paccanubhotī”ti?
   “Pañcimāni, āvuso, indriyāni nānāvisayāni nānāgocarāni, na aññamaññassa gocaravisayaṃ paccanubhonti, seyyathidaṃ – cakkhundriyaṃ, sotindriyaṃ, ghānindriyaṃ, jivhindriyaṃ, kāyindriyaṃ. Imesaṃ kho, āvuso, pañcannaṃ indriyānaṃ nānāvisayānaṃ nānāgocarānaṃ, na aññamaññassa gocaravisayaṃ paccanubhontānaṃ, mano paṭisaraṇaṃ, mano ca nesaṃ gocaravisayaṃ paccanubhotī”ti.
   456. “Pañcimāni, āvuso, indriyāni, seyyathidaṃ – cakkhundriyaṃ, sotindriyaṃ, ghānindriyaṃ, jivhindriyaṃ, kāyindriyaṃ. Imāni kho, āvuso, pañcindriyāni kiṃ paṭicca tiṭṭhantī”ti?
   “Pañcimāni, āvuso, indriyāni, seyyathidaṃ– cakkhundriyaṃ, sotindriyaṃ, ghānindriyaṃ, jivhindriyaṃ, kāyindriyaṃ. Imāni kho, āvuso, pañcindriyāni āyuṃ paṭicca tiṭṭhantī”ti.
   “Āyu panāvuso, kiṃ paṭicca tiṭṭhatī”ti?
   “Āyu usmaṃ paṭicca tiṭṭhatī”ti.
   “Usmā panāvuso, kiṃ paṭicca tiṭṭhatī”ti?
   “Usmā āyuṃ paṭicca tiṭṭhatī”ti.
   “Idāneva kho mayaṃ, āvuso, āyasmato sāriputtassa bhāsitaṃ evaṃ ājānāma– ‘āyu usmaṃ paṭicca tiṭṭhatī’ti. Idāneva pana mayaṃ, āvuso, āyasmato sāriputtassa bhāsitaṃ evaṃ ājānāma– ‘usmā āyuṃ paṭicca tiṭṭhatī’ti.
   “Yathā kathaṃ panāvuso, imassa bhāsitassa attho daṭṭhabbo”ti?
   “Tena hāvuso, upamaṃ te karissāmi; upamāyapidhekacce viññū purisā bhāsitassa atthaṃ ājānanti. Seyyathāpi, āvuso, telappadīpassa jhāyato acciṃ paṭicca ābhā paññāyati, ābhaṃ paṭicca acci paññāyati; evameva kho, āvuso, āyu usmaṃ paṭicca tiṭṭhati, usmā āyuṃ paṭicca tiṭṭhatī”ti.
   457. “Teva nu kho, āvuso, āyusaṅkhārā, te vedaniyā dhammā udāhu aññe āyusaṅkhārā aññe vedaniyā dhammā”ti? “Na kho āvuso, teva āyusaṅkhārā te vedaniyā dhammā. Te ca hāvuso, āyusaṅkhārā abhaviṃsu te vedaniyā dhammā, na yidaṃ saññāvedayitanirodhaṃ samāpannassa bhikkhuno vuṭṭhānaṃ paññāyetha. Yasmā ca kho, āvuso, aññe āyusaṅkhārā aññe vedaniyā dhammā, tasmā saññāvedayitanirodhaṃ samāpannassa bhikkhuno vuṭṭhānaṃ paññāyatī”ti.
   “Yadā nu kho, āvuso, imaṃ kāyaṃ kati dhammā jahanti; athāyaṃ kāyo ujjhito avakkhitto seti, yathā kaṭṭhaṃ acetanan”ti?
   “Yadā kho, āvuso, imaṃ kāyaṃ tayo dhammā jahanti– āyu usmā ca viññāṇaṃ; athāyaṃ kāyo ujjhito avakkhitto seti, yathā kaṭṭhaṃ acetanan”ti.
   “Yvāyaṃ, āvuso, mato kālaṅkato, yo cāyaṃ bhikkhu saññāvedayitanirodhaṃ samāpanno– imesaṃ kiṃ nānākaraṇan”ti?
   “Yvāyaṃ, āvuso, mato kālaṅkato tassa kāyasaṅkhārā niruddhā paṭippassaddhā vacīsaṅkhārā niruddhā paṭippassaddhā, cittasaṅkhārā niruddhā paṭippassaddhā, āyu parikkhīṇo, usmā vūpasantā, indriyāni paribhinnāni. Yo cāyaṃ bhikkhu saññāvedayitanirodhaṃ samāpanno tassapi kāyasaṅkhārā niruddhā paṭippassaddhā, vacīsaṅkhārā niruddhā paṭippassaddhā, cittasaṅkhārā niruddhā paṭippassaddhā, āyu na parikkhīṇo, usmā avūpasantā, indriyāni vippasannāni. Yvāyaṃ, āvuso, mato kālaṅkato, yo cāyaṃ bhikkhu saññāvedayitanirodhaṃ samāpanno– idaṃ nesaṃ nānākaraṇan”ti.
   458. “Kati panāvuso, paccayā adukkhamasukhāya cetovimuttiyā samāpattiyā”ti?
   “Cattāro kho, āvuso, paccayā adukkhamasukhāya cetovimuttiyā samāpattiyā. Idhāvuso, bhikkhu sukhassa ca pahānā dukkhassa ca pahānā pubbeva somanassadomanassānaṃ atthaṅgamā adukkhamasukhaṃ upekkhāsatipārisuddhiṃ catutthaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. Ime kho, āvuso, cattāro paccayā adukkhamasukhāya cetovimuttiyā samāpattiyā”ti.
   “Kati panāvuso, paccayā animittāya cetovimuttiyā samāpattiyā”ti?
   “Dve kho, āvuso, paccayā animittāya cetovimuttiyā samāpattiyā sabbanimittānañca amanasikāro, animittāya ca dhātuyā manasikāro. Ime kho, āvuso, dve paccayā animittāya cetovimuttiyā samāpattiyā”ti.
   “Kati panāvuso, paccayā animittāya cetovimuttiyā ṭhitiyā”ti?
   “Tayo kho, āvuso, paccayā animittāya cetovimuttiyā ṭhitiyā sabbanimittānañca amanasikāro, animittāya ca dhātuyā manasikāro, pubbe ca abhisaṅkhāro. Ime kho, āvuso, tayo paccayā animittāya cetovimuttiyā ṭhitiyā”ti.
   “Kati panāvuso, paccayā animittāya cetovimuttiyā vuṭṭhānāyā”ti?
   “Dve kho, āvuso, paccayā animittāya cetovimuttiyā vuṭṭhānāya– sabbanimittānañca manasikāro, animittāya ca dhātuyā amanasikāro. Ime kho, āvuso, dve paccayā animittāya cetovimuttiyā vuṭṭhānāyā”ti.
   459. “Yā cāyaṃ, āvuso, appamāṇā cetovimutti, yā ca ākiñcaññā cetovimutti, yā ca suññatā cetovimutti, yā ca animittā cetovimutti– ime dhammā nānātthā ceva nānābyañjanā ca udāhu ekatthā byañjanameva nānan”ti?
   “Yā cāyaṃ, āvuso, appamāṇā cetovimutti, yā ca ākiñcaññā cetovimutti, yā ca suññatā cetovimutti, yā ca animittā cetovimutti– atthi kho, āvuso, pariyāyo yaṃ pariyāyaṃ āgamma ime dhammā nānātthā ceva nānābyañjanā ca; atthi ca kho, āvuso, pariyāyo yaṃ pariyāyaṃ āgamma ime dhammā ekatthā, byañjanameva nānaṃ”.
   “Katamo cāvuso, pariyāyo yaṃ pariyāyaṃ āgamma ime dhammā nānātthā ceva nānābyañjanā ca”?
   “Idhāvuso, bhikkhu mettāsahagatena cetasā ekaṃ disaṃ pharitvā viharati, tathā dutiyaṃ, tathā tatiyaṃ, tathā catutthaṃ. Iti uddhamadho tiriyaṃ sabbadhi sabbattatāya sabbāvantaṃ lokaṃ mettāsahagatena cetasā vipulena mahaggatena appamāṇena averena abyābajjhena pharitvā viharati. Karuṇāsahagatena cetasā …pe… muditāsahagatena cetasā… upekkhāsahagatena cetasā ekaṃ disaṃ pharitvā viharati, tathā dutiyaṃ, tathā tatiyaṃ, tathā catutthaṃ. Iti uddhamadho tiriyaṃ sabbadhi sabbattatāya sabbāvantaṃ lokaṃ upekkhāsahagatena cetasā vipulena mahaggatena appamāṇena averena abyābajjhena pharitvā viharati. Ayaṃ vuccatāvuso, appamāṇā cetovimutti”.
   “Katamā cāvuso, ākiñcaññā cetovimutti”?
   “Idhāvuso, bhikkhu sabbaso viññāṇañcāyatanaṃ samatikkamma natthi kiñcīti ākiñcaññāyatanaṃ upasampajja viharati. Ayaṃ vuccatāvuso, ākiñcaññā cetovimutti”.
   “Katamā cāvuso, suññatā cetovimutti”?
   “Idhāvuso, bhikkhu araññagato vā rukkhamūlagato vā suññāgāragato vā iti paṭisañcikkhati– ‘suññamidaṃ attena vā attaniyena vā’ti. Ayaṃ vuccatāvuso, suññatā cetovimutti”.
   “Katamā cāvuso, animittā cetovimutti”?
   “Idhāvuso, bhikkhu sabbanimittānaṃ amanasikārā animittaṃ cetosamādhiṃ upasampajja viharati. Ayaṃ vuccatāvuso, animittā cetovimutti. Ayaṃ kho, āvuso, pariyāyo yaṃ pariyāyaṃ āgamma ime dhammā nānātthā ceva nānābyañjanā ca”.
   “Katamo cāvuso, pariyāyo yaṃ pariyāyaṃ āgamma ime dhammā ekatthā byañjanameva nānaṃ”?
   “Rāgo kho, āvuso, pamāṇakaraṇo, doso pamāṇakaraṇo, moho pamāṇakaraṇo. Te khīṇāsavassa bhikkhuno pahīnā ucchinnamūlā tālāvatthukatā anabhāvaṃkatā āyatiṃ anuppādadhammā. Yāvatā kho, āvuso, appamāṇā cetovimuttiyo, akuppā tāsaṃ cetovimutti aggamakkhāyati. Sā kho panākuppā cetovimutti suññā rāgena, suññā dosena, suññā mohena. Rāgo kho, āvuso, kiñcano, doso kiñcano, moho kiñcano. Te khīṇāsavassa bhikkhuno pahīnā ucchinnamūlā tālāvatthukatā anabhāvaṃkatā āyatiṃ anuppādadhammā. Yāvatā kho, āvuso, ākiñcaññā cetovimuttiyo, akuppā tāsaṃ cetovimutti aggamakkhāyati. Sā kho panākuppā cetovimutti suññā rāgena, suññā dosena suññā mohena. Rāgo kho, āvuso, nimittakaraṇo, doso nimittakaraṇo, moho nimittakaraṇo. Te khīṇāsavassa bhikkhuno pahīnā ucchinnamūlā tālāvatthukatā anabhāvaṃkatā āyatiṃ anuppādadhammā. Yāvatā kho, āvuso, animittā cetovimuttiyo, akuppā tāsaṃ cetovimutti aggamakkhāyati. Sā kho panākuppā cetovimutti suññā rāgena, suññā dosena, suññā mohena. Ayaṃ kho, āvuso, pariyāyo yaṃ pariyāyaṃ āgamma ime dhammā ekatthā byañjanameva nānan”ti.
   Idamavocāyasmā sāriputto. Attamano āyasmā mahākoṭṭhiko āyasmato sāriputtassa bhāsitaṃ abhinandīti.
   Mahāvedallasuttaṃ niṭṭhitaṃ tatiyaṃ.
南北傳經文比對(莊春江作):
  「智慧所知,即是識所識」,南傳作「凡他知道者,他識知那個;凡他識知者,他知道那個」(Yaṃ……pajānāti taṃ vijānāti, yaṃ vijānāti taṃ pajānāti),菩提比丘長老英譯為「一個人所聰明地理解的,那個人認知,以及一個人所認知的,那個人聰明地理解」(what one wisely understands, that one cognizes, and what one cognizes, that one wisely understands)。按:《破斥猶豫》說,凡行種類(saṅkhāragataṃ)以無常等理趣毘婆舍那識(vipassanāviññāṇaṃ)識知,而毘婆舍那慧(vipassanāpaññāpi)也在那裡知道。長老說,[識與慧]兩者同時生起與停止,共用單一感官處與對象(share a single sense base and object),然而兩者不是不可分割的連結,因為慧總是(always)需要識,沒有慧,識[也]能生起(consciousness can occur without wisdom)。
  「攝」,南傳作「資助」(anuggahitā,另譯為「被攝受;被教護」),菩提比丘長老英譯為「幫助」(is assisted)。按:《破斥猶豫》以「已獲得資助」(laddhūpakārā)解說。
  「不移動定」,南傳作「(對)不苦不樂心解脫等至」(adukkhamasukhāya cetovimuttiyā samāpattiyā),菩提比丘長老英譯為「達成既非苦也非樂的心之釋放」(the attainment of the neither-painful-nor-pleasant deliverance of mind)。按:《破斥猶豫》說,這是在問「滅的無間緣之非想非非想處」(Nirodhassa anantarapaccayaṃ nevasaññānāsaññāyatanaṃ),「四緣」為「樂的捨斷」[苦的捨斷、喜悅的滅沒、憂的滅沒]四個離去緣(apagamanapaccayā)。
  「無想界」,南傳作「無相界」(animittāya ca dhātuyā),菩提比丘長老英譯為「無徵候要素」(the signless element)。按:《破斥猶豫》以「涅槃界」(nibbānadhātuyā )解說。
  「意識」(manoviññāṇena),菩提比丘長老英譯為「心-識」(mind-consciousness)。按:《破斥猶豫》以「無隨雜染」解說「清淨」(Parisuddhenāti nirupakkilesena),以「色界的第四禪心」解說「意識」(Manoviññāṇenāti rūpāvacaracatutthajjhānacittena),為什麼呢?以住立於色界的第四禪能生起無色界等至。為何非想非非想處沒被說呢?因為從執持的消失分開(Pāṭiyekkaṃ abhinivesābhāvato)。長老說,因為其精細(subtlety)而無法進入達成毘婆舍那的直接觀察範圍。
  「能被瞭解」(neyyaṃ,另譯為「能被引導的」),菩提比丘長老英譯為「能被知」(can be known)。按:《破斥猶豫》以「能被知道;能被理解」(jānitabbaṃ)解說,今準此譯。
  「能被感受的法」(vedaniyā dhammā),菩提比丘長老英譯為「能被感受的事」(things that can be felt)。
  「準備」(abhisaṅkhāro),菩提比丘長老英譯為「決定」(determination)。按:《破斥猶豫》以「時間的設定(限定)」(addhānaparicchedo)解說。
  「貪有量(SA.567)」,南傳作「貪是衡量的作者」(Rāgo…… pamāṇakaraṇo),菩提比丘長老英譯為「慾望是測量的製造者」(Lust is a maker of measurement)。按:《破斥猶豫》說,只要貪等不生起,則人(puggalaṃ)不能被認知,如看起來像須陀洹、斯陀含、阿那含的樣子,但每當貪等生起,貪染者、憤怒者、愚癡者(ratto duṭṭho mūḷhoti)被了知,像這樣,『這位是像這樣者。』這些人的(puggalassa)衡量如它們生起而使之看見,但菩提比丘長老認為,它們[貪瞋癡]對心靈的範圍和深度強加了限制(impose limitations)。
  「貪者是所有(SA.567)」,南傳作「貪是件東西」(Rāgo…… kiñcanaṃ/kiñcano),菩提比丘長老英譯為「慾望是某物」(Lust is a something)。按:《破斥猶豫》以「壓碎義即東西義」(maddanattho kiñcanatthoti, MN.43)解說。
  「貪者是有相(SA.567)」,南傳作「貪是相的作者」(Rāgo…… nimittakaraṇo),菩提比丘長老英譯為「慾望是形跡的製造者」(Lust is a maker of signs)。按:《顯揚真義》等說,只要人的貪沒生起,就不能知道凡聖(ariyo vā puthujjano vāti),但當貪生起時,這個人就名為有貪者(sarāgo),當作了認出相(sañjānananimittaṃ)時,如他生出,因此被稱為「相的作者」(nimittakaraṇo’’ti vutto, SN.41.7/MN.43)。
  「毘陀羅」(vedalla,另譯為「有明」),菩提比丘長老英譯為「問答」(questions and answer)。「毘陀羅」後來成為《九分教》之一,參看《原始佛教聖典之集成》p.584。
  「對」(對比),參看MA.210。
  「觸不動(SA.568);不移動觸(MA.211)」,南傳作「空觸」(suññato phasso, MN.44),菩提比丘長老英譯為「空-接觸」(emptiness-contact)。按:《顯揚真義》等說,應該以自己的性質(Saguṇena)與所緣(ārammaṇenāpi)解說,以自己的性質,果等至(phalasamāpatti-達到果位)被稱為空,所俱生的觸被稱為空觸;以所緣,涅槃因貪等空而被稱為空,貪相等不存在[而被稱為]無相,貪瞋癡願求不存在[而被稱為]無願求,空涅槃(suññataṃ nibbānaṃ)作為所緣後,所生起的果等至觸名為空[觸]。關於無相、無願,也是這個理趣(Animittappaṇihitesupi eseva nayo, SN.41.6/MN.44)。
  「觸無所有(SA.568);無所有觸(MA.211)」,南傳作「無願觸」(appaṇihito phasso, MN.44),菩提比丘長老英譯為「不指向之接觸」(undirected-contact, SN.41.6),或「無欲之接觸」(desireless contact, MN.44)。