北傳:中阿含167經 南傳:中部132經 關涉主題:(略) (更新)
中阿含167經/阿難說經(根本分別品)(莊春江標點)
  我聞如是
  一時遊舍衛國,在勝林給孤獨園。
  爾時,尊者阿難為諸比丘夜集講堂,說跋地羅帝偈及其義也。
  爾時,有一比丘過夜平旦,往詣佛所,稽首作禮,卻坐一面,白曰:
  「世尊!彼尊者阿難為諸比丘夜集講堂,說跋地羅帝偈及其義也。」
  於是,世尊告一比丘:
  「汝往至阿難比丘所,作如是語:『阿難!世尊呼汝。』」
  彼一比丘受世尊教,即從座起,稽首佛足,繞三匝而去,往至尊者阿難所而語曰:
  「世尊呼尊者阿難。」
  尊者阿難即往佛所,稽首作禮,卻住一面。世尊問曰:
  「阿難!汝實為諸比丘夜集講堂,說跋地羅帝偈及其義耶?」
  尊者阿難答曰:「唯然。」
  世尊問曰:
  「阿難!汝云何為諸比丘說跋地羅帝偈及其義耶?」
  尊者阿難即便說曰:
  「慎莫念過去,亦勿願未來,過去事已滅,未來復未至。
   現在所有法,彼亦當為思,念無有堅強,慧者覺如是。
   {為}[若]作聖人行,孰知愁於死?我要不會彼,大苦災患終。
   如是行精{進}[勤],晝夜無懈怠,是故常當說,跋地羅帝偈。」
  世尊即復問曰:
  「阿難!云何比丘念過去耶?」
  尊者阿難答曰:
  「世尊!若有比丘過去色,欲、著、住;樂過去、想、行、識,欲、著、住,如是,比丘念過去也。」
  世尊即復問曰:
  「阿難!云何比丘不念過去?」
  尊者阿難答曰:
  「世尊!若比丘不樂過去色,不欲、不著、不住;不樂過去覺、想、行、識,不欲、不著、不住,如是,比丘不念過去。」
  世尊即復問曰:
  「阿難!云何比丘願未來耶?」
  尊者阿難答曰:
  「世尊!若比丘樂未來色,欲、著、住;樂未來覺、想、行、識,欲、著、住,如是,比丘願未來也。」
  世尊即復問曰:
  「阿難!云何比丘不願未來?」
  尊者阿難答曰:
  「世尊!若比丘不樂未來色,不欲、不著、不住;不樂未來覺、想、行、識,不欲、不著、不住,如是,比丘不願未來。」
  世尊即復問曰:
  「阿難!云何比丘受現在法?」
  尊者阿難答曰:
  「世尊!若比丘樂現在色,欲、著、住;樂現在覺、想、行、識,欲、著、住,如是,比丘受現在法。」
  世尊即復問曰:
  「阿難!云何比丘不現在法?」
  尊者阿難答曰:
  「世尊!若比丘不樂現在色,不欲、不著、不住;不樂現在覺、想、行、識,不欲、不著、不住,如是,比丘不受現在法。世尊!我以如是,為諸比丘夜集講堂,說跋地羅帝偈及其義也。」
  於是,世尊告諸比丘:
  「善哉!善哉!我弟子有眼、有智、有義、有法,所以者何?謂:弟子在師面前如是句、如是文,廣說此義。實如阿難比丘所說,汝等應當如是受持!所以者何?此說觀義應如是也。」
  佛說如是,尊者阿難及諸比丘聞佛所說,歡喜奉行。

中部132經/阿難賢善一夜者經(分別品)(莊春江譯)
  被我這麼聽聞
  有一次世尊住在舍衛城祇樹林給孤獨園。
  當時,尊者阿難在講堂中對比丘們以法說開示、勸導、鼓勵、使歡喜,說賢善一夜者的總說與分別。
  那時,世尊傍晚時,從獨坐出來,去講堂。抵達後,在設置的座位坐下。坐下後,世尊召喚比丘們:
  「比丘們!誰在講堂中對比丘們以法說開示、勸導、鼓勵、使歡喜,說賢善一夜者的總說與分別呢?」
  「大德!尊者阿難在講堂中對比丘們以法說開示、勸導、鼓勵、使歡喜,說賢善一夜者的總說與分別。」
  那時,世尊召喚尊者阿難:
  「阿難!那麼,如怎樣你對比丘們以法說開示、勸導、鼓勵、使歡喜,說賢善一夜者的總說與分別呢?」
  「大德!我這樣對比丘們以法說開示、勸導、鼓勵、使歡喜,說賢善一夜者的總說與分別:
  『不應該使過去的隨行,不應該期待未來的,
   凡那個過去的已被捨,而未來的未到達。
   以及凡對現存的法,處處作觀
   不能被征服、不能被動搖,智者應該隨增大它。
   就今天努力應該被做,誰會知道明天的死?
   因為與那個死神大軍,確實沒有誓約。
   這樣熱心住者,是日夜不懈怠者,
   寂靜的牟尼說:他確實是「賢善一夜者」。』(276)
  學友們!而怎樣是『使過去的隨行』呢?『我過去時有這樣的色。』在那裡,他找尋歡喜;『我過去時有這樣的受。』在那裡,他找尋歡喜;『我過去時有這樣的想。』在那裡,他找尋歡喜;『我過去時有這樣的行。』在那裡,他找尋歡喜;『我過去時有這樣的識。』在那裡,他找尋歡喜,學友們!這樣是『使過去的隨行』。
  學友們!而怎樣是『不使過去的隨行』呢?『我過去時有這樣的色。』在那裡,他不找尋歡喜;『我過去時有這樣的受。』在那裡,他不找尋歡喜;『我過去時有這樣的想。』在那裡,他不找尋歡喜;『我過去時有這樣的行。』在那裡,他不找尋歡喜;『我過去時有這樣的識。』在那裡,他不找尋歡喜,學友們!這樣是『不使過去的隨行』。
  學友們!而怎樣是『期待未來的』呢?『未來時會有這樣的色。』在那裡,他找尋歡喜;會有這樣的受……(中略)會有這樣的想……會有這樣的行……『未來時會有這樣的識。』在那裡,他找尋歡喜,學友們!這樣是『期待未來的』。
  學友們!而怎樣是『不期待未來的』呢?『未來時會有這樣的色。』在那裡,他不找尋歡喜;會有這樣的受……(中略)會有這樣的想……會有這樣的行……『未來時會有這樣的識。』在那裡,他不找尋歡喜,學友們!這樣是『不期待未來的』。
  學友們!而怎樣是『在現存的諸法上被征服』呢?學友們!這裡,未聽聞的一般人是聖者的未看見者,聖者法的不熟知者,在聖者法上未被教導者;是善人的未看見者,善人法的不熟知者,在善人法上未被教導者,他認為色是我,或我擁有色,或色在我中,或我在色中;認為受……認為想……認為行……認為識是我,或我擁有識,或識在我中,或我在識中,學友們!這樣是『在現存的諸法上被征服』。
  學友們!而怎樣是『在現存的諸法上不被征服』呢?學友們!這裡,有聽聞的聖弟子是聖者的看見者,聖者法的熟知者,在聖者法上被善教導者;是善人的看見者,善人法的熟知者,在善人法上被善教導者,認為色不是我,或我不擁有色,或色不在我中,或我不在色中;受不……想不……諸行不……認為識不是我,或我不擁有識,或識不在我中,或我不在識中,學友們!這樣是『在現存的諸法上不被征服』。
   不應該使過去的隨行,不應該期待未來的,
   凡那個過去的已被捨,而未來的未到達。
   以及凡對現存的法,處處作觀,
   不能被征服、不能被動搖,智者應該隨增大它。
   就今天努力應該被做,誰會知道明天的死?
   因為與那個死神大軍,確實沒有誓約。
   這樣熱心住者,是日夜不懈怠者,
   寂靜的牟尼說:他確實是『賢善一夜者』。
  大德!我這樣對比丘們以法說開示、勸導、鼓勵、使歡喜,說賢善一夜者的總說與分別。」(277)
  「阿難!!好!阿難!好!你這樣對比丘們以法說開示、勸導、鼓勵、使歡喜,說賢善一夜者的總說與分別:『不應該使過去的隨行……(中略)寂靜的牟尼說:他確實是「賢善一夜者」。』
  阿難!而怎樣是『使過去的隨行』呢?……(中略)阿難!這樣是『使過去的隨行』。
  阿難!而怎樣是『不使過去的隨行』呢?……(中略)阿難!這樣是『不使過去的隨行』。
  阿難!而怎樣是『期待未來的』呢?……(中略)阿難!這樣是『期待未來的』。
  阿難!而怎樣是『不期待未來的』呢?……(中略)阿難!這樣是『不期待未來的』。
  阿難!而怎樣是『在現存的諸法上被征服』呢?……(中略)阿難!這樣是『在現存的諸法上被征服』。
  阿難!而怎樣是『在現存的諸法上不被征服』呢?……(中略)阿難!這樣是『在現存的諸法上不被征服』。
  不應該使過去的隨行……(中略)寂靜的牟尼說:他確實是『賢善一夜者』。」
  世尊說這個,悅意的尊者阿難歡喜世尊的所說。(278)
  阿難賢善一夜者經第二終了。

巴利語經文(台灣嘉義法雨道場流通的word版本)
MN.132/(2) Ānandabhaddekarattasuttaṃ
   276. Evaṃ me sutaṃ– ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tena kho pana samayena āyasmā ānando upaṭṭhānasālāyaṃ bhikkhūnaṃ dhammiyā kathāya sandasseti samādapeti samuttejeti sampahaṃseti, bhaddekarattassa uddesañca vibhaṅgañca bhāsati.
   Atha kho bhagavā sāyanhasamayaṃ paṭisallānā vuṭṭhito yenupaṭṭhānasālā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā paññatte āsane nisīdi. Nisajja kho bhagavā bhikkhū āmantesi– “ko nu kho, bhikkhave, upaṭṭhānasālāyaṃ bhikkhūnaṃ dhammiyā kathāya sandassesi samādapesi samuttejesi sampahaṃsesi, bhaddekarattassa uddesañca vibhaṅgañca abhāsī”ti? “Āyasmā, bhante, ānando upaṭṭhānasālāyaṃ bhikkhūnaṃ dhammiyā kathāya sandassesi samādapesi samuttejesi sampahaṃsesi, bhaddekarattassa uddesañca vibhaṅgañca abhāsī”ti.
   Atha kho bhagavā āyasmantaṃ ānandaṃ āmantesi– “yathā kathaṃ pana tvaṃ, ānanda, bhikkhūnaṃ dhammiyā kathāya sandassesi samādapesi samuttejesi sampahaṃsesi bhaddekarattassa uddesañca vibhaṅgañca abhāsī”ti? “Evaṃ kho ahaṃ, bhante, bhikkhūnaṃ dhammiyā kathāya sandassesiṃ samādapesiṃ samuttejesiṃ sampahaṃsesiṃ, bhaddekarattassa uddesañca vibhaṅgañca abhāsiṃ–
   “Atītaṃ nānvāgameyya, nappaṭikaṅkhe anāgataṃ;
   Yadatītaṃ pahīnaṃ taṃ, appattañca anāgataṃ.
   “Paccuppannañca yo dhammaṃ, tattha tattha vipassati;
   Asaṃhīraṃ asaṃkuppaṃ, taṃ vidvā manubrūhaye.
   “Ajjeva kiccamātappaṃ, ko jaññā maraṇaṃ suve;
   Na hi no saṅgaraṃ tena, mahāsenena maccunā.
   “Evaṃ vihāriṃ ātāpiṃ, ahorattamatanditaṃ;
   Taṃ ve bhaddekarattoti, santo ācikkhate muni”.
   277. “Kathañca, āvuso, atītaṃ anvāgameti? Evaṃrūpo ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ samanvāneti, evaṃvedano ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ samanvāneti, evaṃsañño ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ samanvāneti, evaṃsaṅkhāro ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ samanvāneti, evaṃviññāṇo ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ samanvāneti– evaṃ kho, āvuso, atītaṃ anvāgameti.
   “Kathañca, āvuso, atītaṃ nānvāgameti? Evaṃrūpo ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ na samanvāneti, evaṃvedano ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ na samanvāneti, evaṃsañño ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ na samanvāneti, evaṃsaṅkhāro ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ na samanvāneti, evaṃviññāṇo ahosiṃ atītamaddhānanti tattha nandiṃ na samanvāneti– evaṃ kho, āvuso, atītaṃ nānvāgameti.
   “Kathañca, āvuso, anāgataṃ paṭikaṅkhati? Evaṃrūpo siyaṃ anāgatamaddhānanti tattha nandiṃ samanvāneti, evaṃvedano siyaṃ …pe… evaṃsañño siyaṃ… evaṃsaṅkhāro siyaṃ… evaṃviññāṇo siyaṃ anāgatamaddhānanti tattha nandiṃ samanvāneti– evaṃ kho, āvuso, anāgataṃ paṭikaṅkhati.
   “Kathañca, āvuso, anāgataṃ nappaṭikaṅkhati? Evaṃrūpo siyaṃ anāgatamaddhānanti tattha nandiṃ na samanvāneti, evaṃvedano siyaṃ …pe… evaṃsañño siyaṃ… evaṃsaṅkhāro siyaṃ… evaṃviññāṇo siyaṃ anāgatamaddhānanti tattha nandiṃ na samanvāneti– evaṃ kho, āvuso, anāgataṃ nappaṭikaṅkhati.
   “Kathañca, āvuso, paccuppannesu dhammesu saṃhīrati? Idha, āvuso, assutavā puthujjano ariyānaṃ adassāvī ariyadhammassa akovido ariyadhamme avinīto sappurisānaṃ adassāvī sappurisadhammassa akovido sappurisadhamme avinīto rūpaṃ attato samanupassati, rūpavantaṃ vā attānaṃ, attani vā rūpaṃ, rūpasmiṃ vā attānaṃ; vedanaṃ… saññaṃ… saṅkhāre… viññāṇaṃ attato samanupassati, viññāṇavantaṃ vā attānaṃ, attani vā viññāṇaṃ, viññāṇasmiṃ vā attānaṃ– evaṃ kho, āvuso, paccuppannesu dhammesu saṃhīrati.
   “Kathañca āvuso, paccuppannesu dhammesu na saṃhīrati? Idha, āvuso, sutavā ariyasāvako ariyānaṃ dassāvī ariyadhammassa kovido ariyadhamme suvinīto sappurisānaṃ dassāvī sappurisadhammassa kovido sappurisadhamme suvinīto na rūpaṃ attato samanupassati, na rūpavantaṃ vā attānaṃ, na attani vā rūpaṃ, na rūpasmiṃ vā attānaṃ; na vedanaṃ… na saññaṃ… na saṅkhāre… na viññāṇaṃ attato samanupassati, na viññāṇavantaṃ vā attānaṃ, na attani vā viññāṇaṃ, na viññāṇasmiṃ vā attānaṃ– evaṃ kho, āvuso, paccuppannesu dhammesu na saṃhīrati.
   “Atītaṃ nānvāgameyya, nappaṭikaṅkhe anāgataṃ.
   Yadatītaṃ pahīnaṃ taṃ, appattañca anāgataṃ.
   “Paccuppannañca yo dhammaṃ, tattha tattha vipassati;
   Asaṃhīraṃ asaṃkuppaṃ, taṃ vidvā manubrūhaye.
   “Ajjeva kiccamātappaṃ, ko jaññā maraṇaṃ suve;
   Na hi no saṅgaraṃ tena, mahāsenena maccunā.
   “Evaṃ vihāriṃ ātāpiṃ, ahorattamatanditaṃ;
   Taṃ ve bhaddekarattoti, santo ācikkhate munī”ti.
   “Evaṃ kho ahaṃ, bhante, bhikkhūnaṃ dhammiyā kathāya sandassesiṃ samādapesiṃ samuttejesiṃ sampahaṃsesiṃ, bhaddekarattassa uddesañca vibhaṅgañca abhāsin”ti.
   278. “Sādhu sādhu, ānanda! Sādhu kho tvaṃ, ānanda, bhikkhūnaṃ dhammiyā kathāya sandassesi samādapesi samuttejesi sampahaṃsesi, bhaddekarattassa uddesañca vibhaṅgañca abhāsi–
   “Atītaṃ nānvāgameyya …pe…
   Taṃ ve bhaddekarattoti, santo ācikkhate munī”ti.
   “Kathañca, ānanda, atītaṃ anvāgameti …pe… evaṃ kho, ānanda, atītaṃ anvāgameti. Kathañca, ānanda, atītaṃ nānvāgameti …pe… evaṃ kho, ānanda, atītaṃ nānvāgameti. Kathañca, ānanda, anāgataṃ paṭikaṅkhati …pe… evaṃ kho, ānanda, anāgataṃ paṭikaṅkhati. Kathañca, ānanda, anāgataṃ nappaṭikaṅkhati …pe… evaṃ kho, ānanda, anāgataṃ nappaṭikaṅkhati. Kathañca, ānanda, paccuppannesu dhammesu saṃhīrati …pe… evaṃ kho, ānanda, paccuppannesu dhammesu saṃhīrati. Kathañca, ānanda, paccuppannesu dhammesu na saṃhīrati …pe… evaṃ kho, ānanda, paccuppannesu dhammesu na saṃhīrati.
   “Atītaṃ nānvāgameyya …pe…
   Taṃ ve bhaddekarattoti, santo ācikkhate munī”ti.
   Idamavoca bhagavā. Attamano āyasmā ānando bhagavato bhāsitaṃ abhinandīti.
   Ānandabhaddekarattasuttaṃ niṭṭhitaṃ dutiyaṃ.
南北傳經文比對(莊春江作):
  「跋地羅帝」(賢善一夜者)等,參看MA.165/MN.133。
  「樂」,南傳作「找尋歡喜」(nandiṃ samanvāneti,原意為「引導歡喜」),菩提比丘長老英譯為「一個人找尋歡喜」(One finds delight),並說,這不僅僅是經由記憶回想過去造成束縛,而是以渴愛的想法重溫過去經驗,這方面佛陀的教導與克里希那穆提將記憶本身當成背後的惡棍顯著不同。按:《破斥猶豫》以「在那些色等等上引導、使隨轉(持續轉起)渴愛」(tesu rūpādīsu taṇhaṃ samanvāneti anupavatteti)解說。